9 C 86/2025-36 — Okresní soud v Písku

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalovaném zaplacení částky 44 451 Kč s příslušenstvím specifikovaným níže s odůvodněním, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , dne 2. 3. 2022 Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , jejíž nedílnou součástí jsou smluvní podmínky obsažené na zadní straně Smlouvy. Před uzavřením smlouvy byla s odbornou péčí posouzena úvěruschopnost žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný stvrdil podpisem smlouvy. Sjednaná úroková sazba činila 14,75 %. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr spolu se souhrnným poplatkem včetně pojištění ve výši 52 062 Kč, a to v 24 měsíčních splátkách po 3 836 Kč. Poslední splátka byla stanovena na 2. 3. 2024. Žalovaný nehradil řádně sjednané splátky, čímž porušil své závazky ze Smlouvy a dluží tak žalobkyni celkem částku ve výši 44 451 Kč, kterou tvoří dlužná jistina ve výši 27 275,71 Kč a dlužné poplatky ve výši 17 175,29 Kč. Dále žalobkyně požaduje kapitalizovaný úrok ve výši 5 773,90 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 5 023,01 Kč, úrok ve výši 14,75 % ročně z částky 27 275,71 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky z částky 27 275,71 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení. Svoji aktivní legitimaci žalobkyně dovozuje ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 4. 2025, na základě které došlo k postoupení pohledávky ze společnosti , právnická osoba, na žalobkyni. Žalovanému bylo postoupení pohledávek písemně oznámeno. Přestože byl žalovaný žalobkyní upomínán k zaplacení dlužných částek, na svůj dluh neuhradil ničeho.2. Žalovaný uvedl, že splátky zpočátku hradil, ale poté u něj došlo k výpadku příjmu a hradit je přestal. Chtěl dostát svému závazku, proto se obrátil na společnost , právnická osoba, , která mu sdělila, že pohledávku postoupila jinému subjektu. Žalovaný nevěděl, komu má platit, pokud ho žalobkyně nebo její právní předchůdkyně kontaktovaly prostřednictvím datové schránky, tak tu nepoužívá, protože už 3 roky nepodniká. Dlužnou částku není schopen uhradit najednou, jelikož je nezaměstnaný.3. Ve věci bylo nařízeno ústní jednání na den 27. 1. 2026. K tomuto jednání se dostavil pouze žalovaný, žalobkyně se z jednání omluvila. Věc proto byla projednána a rozhodnuta bez přítomnosti žalobkyně postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř“).4. Ze smlouvy o zápůjčce č. , hodnota, soud zjistil, že společnost , právnická osoba, uzavřela se žalovaným dne 2. 3. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytla žalovanému částku 36 496 Kč, a to v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr spolu se souhrnným poplatkem ve výši 48 966 Kč ve 24 měsíčních splátkách po 3 836 Kč. Úroková sazba činila 77,40 %.5. Ze zákaznické karty soud zjistil, že žalovaný při žádosti o spotřebitelský úvěr uvedl, že je rozvedený, nemá žádnou vyživovací povinnost, jeho poslední dokončené vzdělání je středoškolské a žije ve vlastní nemovitosti. Je podnikatel, jako zaměstnavatele označil sám sebe a v položce zaměstnání ověřeno je zaškrtnuté políčko potvrzení o příjmu. Ke své příjmové a výdajové stránce žalovaný uvedl, že jeho čistý měsíční příjem činí 37 300 Kč a další čisté příjmy domácnosti jsou 10 000 Kč. Své pravidelné měsíční výdaje žalovaný specifikoval v položce odhadované měsíční výdaje částkou 1 500 Kč. Žalovaný dále uvedl, že má kreditní kartu i bankovní účet a nemá spotřebitelský úvěr u jiné společnosti. Jako ověřené dokumenty byly v zákaznické kartě označeny pracovní smlouva/ŽL a potvrzení o příjmu.6. Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně uhradil celkem částku 45 720 Kč.7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 4. 2025 ve spojení s její přílohou, dopisem z téhož dne a podacím lístkem z 22. 5. 2025 soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena ze společnosti , právnická osoba, na žalobkyni, přičemž tato skutečnost byla žalovanému písemně oznámena.8. Z předžalobní výzvy ze dne 29. 7. 2025 ve spojení s podacím archem ze dne 30. 7. 2025 soud zjistil, že žalobkyně dne vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky.9. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“) platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.10. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Na základě provedeného dokazování soud učinil ve věci následující skutkové a právní závěry. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným nedošlo k platnému uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně neprokázala, že při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru její právní předchůdkyně postupovala v souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Právní předchůdkyně žalobkyně při posuzování žádosti žalovaného ohledně jeho příjmu vycházela z potvrzení ze zaměstnání, přestože žalovaný v zákaznické kartě výslovně uvedl, že je podnikatelem. Žalobkyně se spokojila pouze s tvrzením žalovaného ohledně jeho pravidelných měsíčních výdajů, které dále nezjišťovala, ani žádným způsobem neověřovala, neboť v zákaznické kartě nejsou uvedeny žádné listiny, na základě kterých by mohly být skutečné měsíční výdaje žalovaného ověřeny. Je více než nepravděpodobné, že by veškeré měsíční náklady u jednotlivce mohly v době uzavření smlouvy činit pouze 1 500 Kč měsíčně, neboť je nutné vzít v úvahu, že mezi obvykle nutně hrazené náklady patří měsíční náklady na bydlení, energie, stravu, ošacení a obutí, hygienické potřeby, telefon, internet, záliby, případná pojištění a spoření atp. Žalovaným tvrzená částka 1 500 Kč na pravidelné měsíční výdaje v době podání žádosti o úvěr nedosahovala ani částky životního minima jednotlivce, což právní předchůdkyni žalobkyně mělo vést k o to důkladnějšímu ověření žalovaným tvrzených výdajů. S ohledem na zde uvedené je nutno uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti řádně prověřit úvěruschopnost žalovaného, jelikož žádným způsobem neověřovala jeho pravidelné měsíční příjmy ani výdaje.13. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neprokázala, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo k platnému uzavření smlouvy o zápůjčce, nemohl z takové smlouvy žalovanému vzniknout žádný závazek. Bylo však prokázáno, že žalobkyně dne poskytla žalovanému částku 36 496 Kč, tudíž jí vzniklo právo na vrácení poskytnuté jistoty podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. Soud má za prokázané, že žalovaný uhradil žalobkyni na smlouvu o zápůjčce celkem částku 45 720 Kč, čímž došlo k vrácení poskytnuté jistiny v plné výši, a proto žalobu jako nedůvodnou zamítl.14. Soud doplňuje, že žalobkyni neposkytnul poučení podle § 118a o. s. ř., přestože z výsledku dokazování vyplynulo, že neunáší své důkazní břemeno, pokud jde o řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Podle § 118a o. s. ř. totiž soud poskytuje poučení účastníkům pouze při jednání. Žalobkyně se k jednání nedostavila, ačkoli byla řádně obeslána a tím soudu znemožnila, aby jí poskytl poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř. Soud věc projednal v nepřítomnosti žalobkyně v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř., a proto jí nemohl poskytnout poučení podle § 118a o. s. ř. Soud není povinen, ani oprávněn sdělovat potřebná poučení jinak, než při ústním jednání a jen z tohoto důvodu není povinen odročovat jednání (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 3665/2009 nebo sp. zn. 21 Cdo 5232/2007).15. Rozsudek, jímž byla žaloba zamítnuta, nemůže být pro žal