17 C 104/2020-37 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Žalobce se domáhal po žalované zaplacení částky 6 000 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 840 Kč za období od 12. 8. 2008 do 19. 5. 2009. Žalobce žalobu odůvodnil tím, že [právnická osoba] uzavřela se žalovanou dne 12. 8. 2008 smlouvu o půjčce, na základě které jí byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky se souhrnným poplatkem (úrokem) ve výši 3 840 Kč, a to v pravidelných 40 týdenních splátkách po 246 Kč Smlouva zanikla uplynutím doby, tedy k 19. 5. 2009. Výše úhrad žalované před postoupením pohledávky činila 1 000 Kč, po postoupení žalovaná neuhradila nic. Pohledávka za žalovanou byla původním věřitelem [právnická osoba] postoupena přechodnému věřiteli, [právnická osoba] [anonymizováno], následně žalobkyni smlouvou. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, listiny jí byly doručovány prostřednictvím dožádaného soudu na Slovensku. V souladu s § 115a o. s. ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. soud rozhodl bez jednání. 3. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutečnosti. Žalovaná a právní předchůdkyně žalobce [právnická osoba] uzavřely dne 12. 8. 2008 smlouvu o půjčce, na základě které byla žalované poskytnuta částka 6 000 Kč, kterou se zavázala vrátit v 40 týdenních splátkách po 246 Kč, spolu s poplatkem ve výši 3 840 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena původním věřitelem přechodnému věřiteli, [právnická osoba] [anonymizováno] a následně byla pohledávka postoupena žalobci smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018. Podle statistických údajů České národní banky dostupných na www.cnb.cz v srpnu 2008 průměrné úrokové sazby při spotřebě domácností a fixaci do jednoho roku včetně činily průměrně 13,59 % ročně. Žalovaná uhradila na svůj dluh 1 000 Kč do postoupení pohledávky, po postoupení už neuhradila nic. 4. Podle § 657 a § 658 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku účinného v době uzavření smlouvy (OZ) smlouvou o půjčce nechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Při půjčce peněžité lze dohodnout i úroky. Podle § 39 OZ neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází, anebo se příčí dobrým mravům. Podle § 3 odst. 1 OZ výkon práv odpovědností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. 5. Soud po právním zhodnocení dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je jen částečně důvodný, a to pokud jde o částku 5 000 Kč, která představuje dlužnou jistinu po zohlednění plateb žalované v celkové výši 1 000 Kč. Dle tvrzení žalobkyně plnil souhrnný poplatek funkci sjednaného úroku, tj. odměny poskytovateli půjčky. Žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobce smlouvu o půjčce, která však nebyla soudem shledána jako platná, jelikož esenciální náležitost této úročené smlouvy, a to výše úroků, byla sjednána v takové výši, která je neplatná podle § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, (dále jen OZ) pro rozpor s dobrými mravy podle § 3 odst. 1 OZ. Úrok sjednaný v celkové výši 3 840 Kč odpovídající 83 % ročně totiž několikanásobně převyšuje obvyklou shora uvedenou úrokovou míru bank v době poskytnutí půjčky (blíže ke srovnání rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004 publikované v časopise Soudní judikatura pod č. 13/2005). 6. Jelikož tak mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobce byla uzavřena neplatně smlouva o půjčce, nicméně žalované bylo poskytnuto plnění, je takové plnění povinna vrátit z titulu bezdůvodného obohacení v souladu s § 451 odst. 1 OZ, protože z důvodu neplatnosti uzavřené smlouvy o půjčce přijala plnění bez právního důvodu. Byť je uzavřená smlouva neplatná, je z jejího textu zřejmé, že původní věřitel očekával, že žalovaná poskytnuté prostředky nejpozději do uplynutí 40 týdnů vrátí. Nevydala-li tedy žalovaná po uplynutí této doby získané bezdůvodné obohacení, ocitla se tak v prodlení a je povinna platit i úrok z prodlení v souladu s § 517 odst. 2 OZ ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 142/1994 Sb. ve znění účinném ke dni prodlení žalované. Lhůta k plnění byla stanovena žalované v délce tří dnů v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. 7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož žalobci náleží náklady řízení ve výši odpovídající poměru jeho celkového procesního úspěchu vzhledem k procesnímu neúspěchu. O odměně zástupce žalobce bylo rozhodnuto podle § 151 odst. 2 o. s. ř. věty prvé za středníkem, neboť zrušení vyhlášky č. 484/2000 Sb., která upravovala paušální odměnu advokátů, nálezem Ústavního soudu ke dni 7. 5. 2013, lze považovat za zvláštní okolnost, jež odůvodňuje užití vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu při stanovení odměny advokáta. Náklady řízení jsou tak tvořeny odměnou advokáta za dva a půl úkonu právní služby po 200 Kč (jednoduchá výzva k plnění, příprava a převzetí věci, sepis žaloby) v souladu s § 14b odst. 1 advokátního tarifu, náhradou hotových výdajů advokáta za tři zmíněné úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, DPH ve výši 21% z obou zmíněných částek a zaplaceným soudním poplatkem 400 Kč, tj. celkem 1 368 Kč. Žalobce se včetně kapitalizovaného úroku z prodlení ke dni rozhodnutí domáhal po žalované zaplacení částky 11 391,92 Kč, avšak do výše 4 245,52 Kč byl neúspěšný. Procesně úspěšný tak byl v rozsahu 62,73 % a neúspěšný v 37,27 %. Přísluší mu proto náklady v rozsahu 25,46 %, což v tomto případě činí celkem po zaokrouhlení 348 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna náklady zaplatit k rukám zástupce žalobce.