17 C 148/2020-26 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 459 789,80 Kč s příslušenstvím tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru tak, že na základě návrhu na uzavření smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne 25. 1. 2019 a všeobecných obchodních podmínek poskytla žalovanému revolvingový úvěr formou poskytnutí úvěrového rámce. Žalovaný vyčerpal prostředky v celkové výši 456 000 Kč a zavázal se úvěr splatit formou 108 pravidelných měsíčních splátek ve výši 6 962 Kč splatné vždy 17. den v měsíci počínaje 17. 2. 2019. Strany si sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, s jejímž splacením se dostal žalovaný do prodlení více než 30 dní. V případě tohoto úvěru vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení smluvní pokuty ve výši 1 259,76 Kč naposledy dopisem ze dne 29. 11. 2019. Téhož dne žalobkyně od smlouvy odstoupila. Odstoupení nabylo účinnosti dne 31. 12. 2019 a dluh žalovaného činil 459 789,80 Kč a stal se tak splatným v celém rozsahu. Byl tvořen dlužnou jistinou 440 595,82 Kč, úroky 15 862,22 Kč, poplatky za odeslání upomínek 800 Kč, smluvní pokutou 1 259,76 Kč a pojistným 1 272 Kč. 2. Přestože byl žalovaný v souladu s § 114b zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) vyzván, aby se k žalobě vyjádřil, zůstala tato výzva soudu bez jeho reakce. 3. Podle § 114b odst. 1, 2 a 4 o.s.ř., vyžaduje-li to povaha věci nebo okolnosti případu, jakož i tehdy, bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem nebo evropským platebním rozkazem, může předseda senátu místo výzvy podle § 114a odst. 2 písm. a) o.s.ř. nebo nebylo-li takové výzvě řádně a včas vyhověno, žalovanému usnesením uložit, aby se ve věci písemně vyjádřila a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu a k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označil důkazy k prokázání svých tvrzení; to neplatí ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír. K podání vyjádření podle odst. 1 předseda senátu určí lhůtu, která nesmí být kratší než 30 dnů od doručení usnesení. Usnesení podle odst. 1 musí být žalovanému doručeno do vlastních rukou. Náhradní doručení je vyloučeno; to neplatí, doručuje-li se prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky. 4. Podle § 153a odst. 1, 3 a 4 o.s.ř. uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Rozsudkem pro uznání rozhodne soud také tehdy, má-li se za to, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznal (§ 114b odst. 5 a § 114c odst. 6). Jen pro vydání rozsudku pro uznání nemusí být nařízeno jednání. 5. Jelikož žalovaný nereagoval kvalifikovaně na usnesení vydané podle shora citovaného § 114b o.s.ř., rozhodl soud rozsudkem pro uznání, a to bez jednání. S ohledem na fikci uznání žalovaného nároku soud vycházel ze skutkových tvrzení obsažených v žalobě, z nichž učinil závěr, že žalovaný uzavřel s žalobkyní platně smlouvu o úvěru v souladu s § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“), nicméně porušil podmínky smlouvy a přestal pravidelné splátky hradit, čímž mu vznikla povinnost vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky včetně všech dlužných částek ve sjednané lhůtě, což vyplývá jak ze smlouvy, tak i z § 2399 OZ. Žalovaný tím, že nesplácel úvěr řádně a včas, porušil svou smluvní povinnost a žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, a to spolu se smluvenými poplatky a řádně sjednanou smluvní pokutou v souladu s § 2048 OZ. Soud proto žalobě vyhověl a uložil žalovanému dlužnou částku zaplatit, a to spolu s příslušenstvím v souladu s § 1970 OZ ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném ke dni prodlení žalovaného, tak jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku. K plnění byla žalovanému určena lhůta v délce tří dnů podle § 160 odst. 1 o.s.ř. 6. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle něhož žalobkyni náleží náklady řízení v plné výši, jelikož byla ve věci zcela úspěšná. O odměně advokáta bylo rozhodnuto podle § 151 odst. 2 o.s.ř. věty prvé za středníkem, neboť zrušení vyhlášky č. 484/2000 Sb., která upravovala paušální odměnu advokátů, nálezem Ústavního soudu ke dni 7. 5. 2013, lze považovat za zvláštní okolnost, která užití vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu při stanovení odměny advokáta odůvodňuje. Náklady řízení jsou tak tvořeny odměnou advokáta za dva a půl úkonu právní služby po 10 100 Kč (příprava a převzetí věci, sepis žaloby a jednoduchá výzva k plnění) v souladu s § 7, 11 advokátního tarifu, náhradou hotových výdajů advokáta za tři zmíněné úkony právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, DPH ve výši 21% z obou zmíněných částek (5 491,50 Kč) a zaplaceným soudním poplatkem 17 758 Kč, celkem 49 399,50 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen náklady zaplatit k rukám zástupce žalobkyně.