17 C 342/2019-48 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 15 000 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 6 600 Kč za období od 29. 4. 2008 do 3. 2. 2009 a zákonného úroku z prodlení. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že její předchůdkyně uzavřela se žalovaným dne 29. 4. 2008 smlouvu o půjčce, na základě které mu byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky se souhrnným poplatkem (úrokem) ve výši 9 600 Kč, a to v pravidelných 40 týdenních splátkách po 615 Kč Smlouva zanikla uplynutím doby, tedy k 3. 2. 2009. Výše úhrad žalovaného před postoupením pohledávky činila 3 000 Kč, po postoupení žalovaný neuhradil nic. Pohledávka za žalovaným byla původním věřitelem [právnická osoba] postoupena přechodnému věřiteli, [právnická osoba] [anonymizováno], následně žalobkyni smlouvou. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, listiny mu byly doručovány na základě tzv. fikce doručení prostřednictvím dožádaného soudu na Slovensku. V souladu s § 115a o. s. ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. soud rozhodl bez jednání. 3. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutečnosti. Žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] uzavřeli dne 29. 4. 2008 smlouvu o půjčce, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 15 000 Kč, kterou se zavázal vrátit v 40 týdenních splátkách po 615 Kč spolu s poplatkem ve výši 9 600 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena původním věřitelem přechodnému věřiteli, [právnická osoba] [anonymizováno] a následně byla pohledávka postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018. Podle statistických údajů České národní banky dostupných na www.cnb.cz v prosinci 2007 průměrné úrokové sazby při spotřebě domácností a fixaci do jednoho roku včetně činily průměrně 13,19 % ročně, v prosinci 2008 pak 13,73 % ročně. Žalovaný uhradil na svůj dluh 3 000 Kč do postoupení pohledávky, po postoupení už neuhradil nic. 4. Podle § 657 a § 658 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku účinného v době uzavření smlouvy (dále jen OZ) smlouvou o půjčce nechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Při půjčce peněžité lze dohodnout i úroky. Podle § 39 OZ neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází, anebo se příčí dobrým mravům. Podle § 3 odst. 1 OZ výkon práv odpovědností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. 5. Soud po právním zhodnocení dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je jen částečně důvodný, a to pokud jde o částku 12 000 Kč, která představuje dlužnou jistinu po zohlednění plateb žalovaného v celkové výši 3 000 Kč na jistinu. Dle žalobkyně tvrzení plnil souhrnný poplatek funkci sjednaného úroku, tj. odměny poskytovateli půjčky. Žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o půjčce, která však nebyla soudem shledána jako platná, jelikož esenciální náležitost této úročené smlouvy, a to výše úroků, byla sjednána v takové výši, která je neplatná podle § 39 OZ pro rozpor s dobrými mravy podle § 3 odst. 1 OZ. Úrok sjednaný v celkové výši 9 600 Kč odpovídající 83 % ročně totiž několikanásobně převyšuje obvyklou shora uvedenou úrokovou míru bank v době poskytnutí půjčky (blíže ke srovnání rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004 publikované v časopise Soudní judikatura pod č. 13/2005). 6. Jelikož tak mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně byla uzavřena neplatně smlouva o půjčce, nicméně žalovanému bylo poskytnuto plnění, je takové plnění povinen vrátit z titulu bezdůvodného obohacení v souladu s § 451 odst. 1 OZ, jelikož z důvodu neplatnosti uzavřené smlouvy o půjčce přijal plnění bez právního důvodu. Ze samotné smlouvy nicméně muselo být žalovanému zjevné, že poskytnuté peníze je povinen vrátit, avšak celé bezdůvodné obohacení nevydal a octnul se tak v prodlení, a proto je povinen platit i úrok z prodlení v souladu s § 517 odst. 2 OZ ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 142/1994 Sb. ve znění účinném ke dni prodlení žalovaného. Žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení až od postoupení pohledávky přechodnému věřiteli, proto ho soud takto přiznal. Lhůta k plnění byla stanovena žalovanému v délce tří dnů v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. 7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož žalobkyni náleží náklady řízení ve výši odpovídající poměru jejího celkového procesního úspěchu vzhledem k procesnímu neúspěchu. O odměně zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto podle § 151 odst. 2 o. s. ř. věty prvé za středníkem, neboť zrušení vyhlášky č. 484/2000 Sb., která upravovala paušální odměnu advokátů, nálezem Ústavního soudu ke dni 7. 5. 2013, lze považovat za zvláštní okolnost, jež odůvodňuje užití vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu při stanovení odměny advokáta. Náklady řízení jsou tak tvořeny odměnou advokáta za dva a půl úkonu právní služby po 300 Kč (jednoduchá výzva k plnění, příprava a převzetí věci, sepis žaloby) v souladu s § 14b odst. 1 advokátního tarifu, náhradou hotových výdajů advokáta za tři zmíněné úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, DPH ve výši 21% z obou zmíněných částek a zaplaceným soudním poplatkem 800 Kč, tj. celkem 2 070,5 Kč. Žalobkyně se včetně kapitalizovaného úroku z prodlení ke dni rozhodnutí domáhala po žalovaném zaplacení částky 27 482,01 Kč, avšak do výše 10 776,4 Kč byla neúspěšná. Procesně úspěšná tak byla v rozsahu 60,79 % a neúspěšná v 39,21 %. Přísluší jí proto náklady v rozsahu 21,58 %, což v tomto případě činí celkem 446,81 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen náklady zaplatit k rukám zástupce žalobkyně.