8 C 357/2020-68 — Okresní soud Plzeň-jih

Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu nesplněné povinnosti vyplývající ze Smlouvy o zápůjčce uzavřené dne 13. 8. 2014 mezi právní předchůdkyní žalobkyně, [právnická osoba] [údaje právnické osoby] [údaje právnické osoby], se sídlem [adresa], [adresa] [adresa] [číslo], [země], a žalovaným. Citovaná právní předchůdkyně žalobkyně tuto pohledávku postoupila žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2017 Smlouvou o zápůjčce se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní částku ve výši 5 000 Kč v hotovosti převodem na bankovní účet a žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté finanční prostředky žalobkyni společně s poplatkem za zpracování a poskytnutí zápůjčky. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetového formuláře. Žalovaný se dostal do prodlení, když do dne 19. 9. 2014 nezaplatil ničeho. V tento den se stal dluh splatným. Žalovaný nereagoval na výzvu k zaplacení, která mu byla zaslána, ani na oznámení o postoupení pohledávky a ani na předžalobní upomínku. Částka 5 000 Kč představuje jistinu, poplatek za poskytnutí zápůjčky žalobkyně po žalovaném nepožaduje. Žalobkyně požaduje též úhradu zákonného úroku z prodlení ode dne následujícího po dni splatnosti do zaplacení. Žalovaný se k věci nevyjádřil. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Provedenými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav. Ze smlouvy o půjčce ze dne 13. 8. 2014 soud zjistil, že jejím obsahem je závazek původního věřitele poskytnout žalovanému peněžní částku ve výši 5 000 Kč a závazek žalovaného tuto částku vrátit do 30. 4. 2014, a to včetně poplatku za zpracování a poskytnutí půjčky. Součástí smlouvy jsou i smluvní podmínky smlouvy o půjčce, kterými jsou strany vázány. Z doložených faktur soud zjistil, že původní věřitel poskytl peněžní prostředky žalovanému. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2017 soud zjistil, že původní věřitel postoupil pohledávku na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem právního předchůdce žalobkyně ze dne. Podle § 1751 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce, nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní je v prodlení. Podle § 1969 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2394 o. z. bylo-li ujednáno vrácení zápůjčky ve splátkách, může zapůjčitel od smlouvy odstoupit a požadovat splnění dluhu i s úroky při prodlení vydlužitele s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce. Provedenými důkazy bylo prokázáno, že mezi původním věřitelem a žalovaným byla řádně uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z. Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému částku ve výši 5 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky včetně poplatku za zpracování a poskytnutí půjčky vrátit do 19. 9. 2014. Své povinnosti vyplývající ze smlouvy však žalovaný řádně a včas nesplnil. Protože pohledávka byla postoupena v souladu s § 1879 občanského zákoníku, dospěl soud k závěru, že původní věřitel postoupil pohledávku žalobkyni, což zakládá aktivní legitimaci k vedení sporu. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Tedy vyhověl žalobě jak co do žalované částky, tak co do úroku z prodlení podle § 1970 o. z., ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen a. t.) z tarifní hodnoty ve výši 5 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %. Povinnost úhrady nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně byla stanovena dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ust. § 157 odst. 4 o. s. ř.