23 C 119/2021-27 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 17. 6. 2021 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 73 669 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalobkyní a žalovaným byla opakovaně uzavírána nájemní smlouva, jejímž předmětem bylo užívání bytové jednotky [číslo] v domě [adresa] v [ulice] [anonymizováno] ve [anonymizováno], stojící na pozemku [anonymizována dvě slova] zapsaném na [list vlastnictví] u [stát. instituce], [stát. instituce], pro obec a k.ú. [obec], a to včetně příslušenství a vybavení tohoto bytu. Poslední nájemní smlouvou, uzavřenou dne 26. 6. 2019, byla doba nájmu sjednána na dobu určitou od 1. 7. 2019 do 30. 9. 2019 s měsíčním nájemným ve výši 1 558 Kč. Po skončení nájemní smlouvy nebyl žalovaný vyzván k opuštění bytu a doba nájmu tak byla v souladu s ustanovením § 2285 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.) opět prodloužena na stejnou dobu do 31. 12. 2019. K dalšímu prodloužení nájemní smlouvy již nedošlo a nájem tak byl ukončen ke dni 31. 12. 2019. Předmětná nemovitost však byla ze strany žalovaného nadále neoprávněně užívána. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. O žalobě rozhodl soud bez nařízení jednání, neboť bylo možno rozhodnout pouze na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci řízení souhlasili s tím, aby bylo v souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) rozhodnuto bez nařízení jednání. Souhlas žalovaného je dovozován za použití ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., neboť se ve stanovené lhůtě k otázce rozhodnutí bez jednání nevyjádřil. 4. Předloženými listinnými důkazy bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla opakovaně uzavírána nájemní smlouva, jejímž předmětem bylo užívání výše specifikované nemovitosti včetně jejího příslušenství. Poslední nájemní smlouvou ze dne 26. 6. 2019 byla doba nájmu sjednána na dobu určitou od 1. 7. 2019 do 30. 9. 2019 s nájemným ve výši 1 558 Kč měsíčně. Takto stanovená doba nájmu pak byla v souladu s ustanovením § 2285 o.z. ještě prodloužena na tutéž dobu do 31. 12. 2019. Po uplynutí sjednané doby nájmu již nedošlo k jejímu dalšímu prodloužení a nájem tak skončil ke dni 31. 12. 2019. Žalovaný však bez právního důvodu předmětnou nemovitost nadále neoprávněně užíval. Kromě toho žalovaný v předchozím období neplnil řádně své povinnosti dle uzavíraných nájemních smluv, když se dostal do prodlení s úhradou nájemného a úhrad za poskytnuté služby spojené s užíváním bytu. Na základě žádosti žalovaného byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena dohoda o splátkovém kalendáři, dle které měl žalovaný splácet vzniklý dluh na nájemném v tehdejší výši 24 310 Kč v pravidelných splátkách ve výši 1 500 Kč měsíčně. Předmětná dohoda o splátkovém kalendáři byla schválena usnesením [anonymizováno] [územní celek] ze dne 18. 2. 2019. Žalovaný však na splátkový kalendář ničeho neuhradil a předmětnou dohodu ani nepodepsal. Dne 28. 1. 2019 a 19. 2. 2020 si žalovaný osobně převzal dvě upomínky na neuhrazení nájemného a záloh na služby související s užíváním bytu, kdy dluh činil nejdříve 24 310 Kč a následně dle druhé upomínky už 33 754 Kč. Dále pak dne 30. 10. 2020 byla žalovanému předána výzva k vyklizení a předání bytu, k čemuž mu byla stanovena lhůta do 30. 11. 2020. Součástí této výzvy byla další upomínka na dlužné nájemné. Předmětná bytová jednotka byla žalovaným vyklizena a předána žalobkyni po mnohých urgencích až 14. 6. 2021, jak vyplývá z doloženého předávacího protokolu. Dne 12. 5. 2021 byla žalovanému doručena předžalobní výzva k plnění dluhu na nájemném a úhradě za služby spojené s nájmem, přičemž k úhradě dlužné částky mu byla stanovena lhůta do 31. 5. 2021. Žalovaný však na výzvu nereagoval. Z této předžalobní výzvy vyplývá, že ke dni 30. 4. 2021 činil dluh na nájemném a úhradě za služby spojené s nájmem celkem 69 734 Kč. Žalobkyně požaduje zaplacení dluhu na nájemném ke dni 15. 6. 2021, tedy ještě 3 935 Kč. Celkový dluh na nájemném za dobu užívání bytu tak činí 73 669 Kč. 5. Podle ustanovení § 2201 o.z. se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. 6. Podle ustanovení § 2217 o.z. nájemné se platí v ujednané výši, a není-li ujednána, platí se ve výši obvyklé v době uzavření nájemní smlouvy s přihlédnutím k nájemnému za nájem obdobných věcí za obdobných podmínek. 7. Podle ustanovení § 2285 o.z. pokračuje-li nájemce v užívání bytu po dobu alespoň tří měsíců po dni, kdy měl nájem bytu skončit, a pronajímatel nevyzve v této době nájemce, aby byt opustil, platí, že je nájem znovu ujednán na tutéž dobu, na jakou byl ujednán dříve, nevýše však na dobu dvou let. 8. Dle § 2991 odst. 1 a 2 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 9. Pokud tedy žalovaný užíval neoprávněně předmětnou nemovitost i po skončení sjednané doby nájmu, tj. od 1. 1. 2020 do 14. 6. 2021, má povinnost zaplatit i za tuto dobu dlužné nájemné, jakožto bezdůvodné obohacení. Celková výše dlužného nájemného za dobu užívání bytu činí 73 669 Kč, z toho celková výše bezdůvodného obohacení za 18 měsíců (leden 2020 až červen 2021) tak činí 47 021 Kč. Z důkazů předložených žalobkyní vyplývá, že tato požádala žalovaného o zaplacení dluhu na nájemném ve výši k 30. 4. 2021 včetně vrácení bezdůvodného obohacení výzvou ze dne 11. 5. 2021, doručenou žalovanému následujícího dne. V této výzvě mu byla stanovena lhůta k uhrazení dlužné částky do 31. 5. 2021. Žalobkyně pak v žalobě uplatnila nárok na zaplacení dlužného nájemného ještě za květen a červen 2021, kdy došlo k vyklizení a předání bytu žalobkyni. S ohledem na skutečnost, že dlužná částka nebyla ze strany žalovaného ani dodatečně uhrazena, přiznal soud žalobkyni dále nárok na zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši dle výroku I. tohoto rozsudku. 10. Po zhodnocení všech důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Z poslední uzavřené nájemní smlouvy bylo zjištěno, že jejím předmětem bylo užívání výše specifikované bytové jednotky a doba nájmu byla ve smlouvě sjednána na dobu určitou s ukončením nájmu dne 31. 12. 2019. Protože žalovaný po skončení nájemní doby byt neopustil a nadále ho bez právního důvodu neoprávněně užíval, domáhala se žalobkyně zaplacení částky v celkové výši 73 669 Kč představující dlužné nájemné za celou dobu užívání bytu včetně nároku na vydání bezdůvodného obohacení za dobu, kdy byl byt žalovaným po skončení nájmu užíván bez právního důvodu. Soud shledal, že nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky včetně nároku vydání bezdůvodného obohacení je oprávněný a žalobě v plném rozsahu vyhověl. Výše úroků z prodlení byla stanovena v souladu s ustanovením § 1970 o.z., ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 684 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 684 Kč.