23 C 148/2021-138 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Obvodnímu soudu pro Prahu 1 dne 30. 4. 2020 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit jí částku 4 168, 45 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající ze smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] uzavřené dne 3. 8. 2016 (dále jen„ smlouva“) mezi právním předchůdcem žalobkyně – společností [právnická osoba] (dále také jen„ žalobkyně“) a žalovaným. Touto smlouvou se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému úvěr až do výše 5 000 Kč. Žalovaný tento úvěr čerpal v plné výši, čímž mu v souvislosti s uvedenou smlouvou vznikla povinnost tuto částku včetně sjednaných úroků splatit pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 5 % ze sjednaného úvěrového limitu (250 Kč). Tuto svoji povinnost však žalovaný řádně nesplnil, právní předchůdce žalobkyně proto ke dni 18. 10. 2019 prohlásil úvěr za okamžitě splatný a to z důvodu porušení podmínek smlouvy. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2020 pak postoupila společnost [právnická osoba] pohledávku za žalovaného na žalobkyni. 2. Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 27. 4. 2021, č.j. [číslo jednací] vyslovil svoji místní nepříslušnost a věc po právní moci usnesení postoupil Okresnímu soudu Plzeň- jih jako soudu místně příslušnému, neboť žalovaný má evidované místo trvalého pobytu v obvodu zdejšího soudu na adrese [adresa žalovaného] adrese [obec a číslo]. 3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 4. O žalobě rozhodl soud bez nařízení jednání, neboť bylo možno rozhodnout pouze na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci řízení souhlasili s tím, aby bylo v souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) rozhodnuto bez nařízení jednání. Souhlas žalovaného je dovozován za použití ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., neboť se ve stanovené lhůtě k otázce rozhodnutí bez jednání nevyjádřil. 5. Provedenými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav: Z úvěrové smlouvy [číslo] ze dne 3. 8. 2016 soud zjistil, že jejím obsahem je závazek právního předchůdce žalobkyně poskytnout žalovanému úvěr až do výše 5 000 Kč a závazek žalovaného splatit tento úvěr pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 250 Kč představující 5 % ze sjednaného úvěrového limitu. Úrokovou sazbu 16, 90 % ročně soud zjistil rovněž z úvěrové smlouvy. Nedílnou součást smlouvy tvoří všeobecné obchodní podmínky právního předchůdce žalobkyně, jimiž jsou smluvní strany vázány. Z článku 7. 2 předmětné úvěrové smlouvy soud zjistil, že věřitel má právo v případě porušení podmínek smlouvy prohlásit úvěr za okamžitě splatný. Ze sazebníku právního předchůdce žalobkyně pak vyplývá výše poplatků 1 123,69 Kč účtovaných žalovanému. Z dopisu právního předchůdce žalobkyně adresovaného žalovanému ze dne 19. 10. 2019 soud zjistil, že jeho obsahem je oznámení o zesplatnění úvěru ke dni 18. 10. 2019, neboť k tomuto dni byl žalovaný v prodlení s více než dvěma řádnými splátkami. 6. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle ustanovení § 1751 odst. 1 občanského zákoníku lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce, nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. 8. Podle ustanovení § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní je v prodlení. 9. Podle ustanovení § 1969 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. 10. Provedenými důkazy bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla řádně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 občanského zákoníku. Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 5 000 Kč, který žalovaný čerpal. Žalovaný se zavázal tyto prostředky splácet měsíčními splátkami stanovenými úvěrovou smlouvou, a to včetně sjednaného smluvního úroku ve výši 16, 90 % ročně, své povinnosti vyplývající ze smlouvy však řádně neplnil. Proto právní předchůdce žalobkyně využil svého práva a prohlásil úvěr ke dni 19. 10. 2019 za okamžitě splatný. Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit poskytnuté plnění včetně sjednaných úroků z úvěru a poplatků. 11. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě jak co do žalované částky, tak i co do úroku z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku v účinném znění ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů na zastoupení účastníka advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.“) z tarifní hodnoty ve výši 4 168,45 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.