24 C 240/2020-133 — Okresní soud Plzeň-město

1.) Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky v celkové výši 68 445,34 Kč spolu s úrokem z prodlení a náhradou nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovanou uzavřela dne [datum] smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] na základě níž se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaná se jej zavázala splatit v 72 měsíčních splátkách. Vedle jistiny měla tato uhradit též úroky v celkové výši 17 041 Kč Měsíční splátka pak měla činit částku ve výši 514 Kč splatnou vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce. Žalovaná nedodržela splátkový kalendář a dostala se do prodlení se splátkou splatnou dne 15. 4. 2020 a byla tak žalobkyní upomenuta upomínkou, za níž si strany sjednaly sankci v částce 300 Kč. Žalované byla zaslána i druhá upomínka, za níž sankce činila již částku 500 Kč. Došlo k zesplatnění úvěru a dluh žalované činil částku ve výši 68 496,43 Kč ke dni 21. 5. 2020. Dluh žalované je tvořen zbývají částí jistiny ve výši 19 318,74 Kč, zbývající částí úroku ve výši 15 150,23 Kč, zbylé části inkasních služeb v částce 5 494 Kč (67 splátek po 82 Kč) a zbylé části doplňkové služby„ Podpora“, která se dělí dále na tři pododdíly, a to odklad v částce 4 087 Kč (87 splátek po 61 Kč), nemoc ve výši 6 968 Kč (67 splátek po 104 Kč) a na konec práce ve výši 6 968 Kč (67 splátek po 104 Kč). Na náklady na upomínání vznikly ve výši 800 Kč (500 Kč + 300 Kč) a smluvní pokuta byla vyčíslena dle smlouvy ve výši 9 659,37 Kč. 2.) Žalovaná se k žalobě nevyjádřila 3.) Dne 13. 1. 2021 se konalo ústní jednání, k němuž se žalobkyně, její zástupce ani žalovaná nedostavili. Žalobkyně se k jednání ani neomluvila, taktéž neučila ani žalovaná. Vzhledem k neúčasti obou stran rozhodoval stran dle ustanovení § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) v jejich nepřítomnosti s tím, že se obě strany připravily o poučení dle ustanovení § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. 4.) Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutečnosti. Žalované byl dne [datum] zaslán e-mail, který téhož dne akceptovala. Obsahem e-mailu byla smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru, na základě níž se žalobkyně zavázala žalované poskytnout úvěr v částce 20 000 Kč. Pokud jde o výplatu úvěru dle této smlouvy [číslo] (konkrétně jejího ustanovení čl. IV. bod 4.3.), tak se žalobkyně sice zavázala žalované poskytnout úvěr v částce 20 000 Kč, nicméně pokud jde o výplatu úvěru, tak žalované byla poskytnuta toliko částka 16 000 Kč (částka 9 935 Kč byla využita ve prospěch žalobkyně na uhrazení předchozího úvěru u této a částka 6 065 Kč byla vyplacena na účet sdělený žalovanou v rámci předsmluvních jednání. Soud pak zjistil, že částka 4 000 Kč pak byla rovnou započtena na náklady spojené s uzavřením smlouvy vzniklé žalobkyni, když tato částka vůbec žalované vyplacena nebyla. Z toho vyplývá, že úvěrovaná částka nebyla žalobkyní deklarovaných 20 000 Kč, ale toliko 16 000 Kč, jelikož 4 000 Kč činí náklady úvěru. Žalovaná se zavázala úvěr uhradit v 72 splátkách s úrokem 23% ročně a dále se zavázala uhradit účelně vynaložené náklady. Celkem tak měla žalovaná uhradit částku 37 041 Kč splátkami po 514 Kč měsíčně. Strany si sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z částky, s níž bude žalovaná v prodlení. Dále se žalovaná zavázala za případnou první písemnou upomínku uhradit 300 Kč a v případě druhé upomínky 500 Kč. Strany se dále dohodly na doplňkových službách, a to inkasní službě (splátka 82 Kč) a doplňkové služby, jejímž předmětem byla podpora pro případ odkladu splátek (splátka 61 Kč), nemoci (splátka 104 Kč), či ztrátě práce (splátka 104 Kč). Zbylé žalobkyní navržené důkazy byly soudem zamítnuty pro nadbytečnost, a to s ohledem na zdola prezentované právní posouzení celé věci soudem. 5.) Po provedeném okazování tak soud dospěl k závěru, že žalované byly poskytnuty prostředky pouze ve výši 16 000 Kč. Žalobkyně se snažila nad rámec výše uvedeného dále ještě uměle navýšit úvěrovanou částku tím, že jako součást úvěru zahrnula i administrativní poplatky uvedené částkou 3 350 Kč ve smlouvě s tím, že ale tyto nijakým způsobem blíže nespecifikovala. Tyto pak rozklíčovává toliko ve vztahu k částce 60 Kč jako náklady na lustrum v Centrální evidenci exekucí, částce 30 Kč jako náklady na lustrum v insolvenčním rejstříku, 70 Kč na lustrum v registru odcizených dokladů, 50 Kč na lustrum v registru spojených s AML a 80 Kč jako lustrum v nebankovním registru. Byť se jeví původně sjednaný úrok ve výši 23% ročně jako přiměřený, je z celého obsahu smlouvy zřejmé, že poskytovatel úvěru se snažil uměle navýšit svůj případný zisk tím, že adhézní smlouva obsahovala ujednání o podporách, které, aniž by žalovaná reálně využila, jí stanovovaly povinnost vedle splátky úvěru platit i za tyto služby. Dále si žalobkyně ve smlouvě utvrdila svoji pohledávku ujednáním o smluvní pokutě a o ujednáním o smluveném úroku z prodlení ve výši 0,1 % z dlužné částky, což je dle názoru soudu vzhledem k fakticky poskytnuté částce v naprosto výrazném nepoměru. 6.) Je třeba zdůraznit, že ke generování zisku má primárně sloužit smluvený úrok z úvěrované částky. Žalobkyně jednak zastírá skutečnou výši úvěrované částky, která nebyla 20 000 Kč, ale toliko 16 000 Kč, a dále se dohodla se žalovanou na platbách za služby, a to i v případě, že tyto služby nebudou žalovanou konzumovány. Přestože žalované byl poskytnut úvěr pouze ve výši 16 000 Kč, tak ujednání o úrocích a doplňkových službách v součtu za 17 041 Kč převyšuje úvěrovanou částku a soud je přesvědčen o tom, že toto ujednání nemělo sloužit k poskytnutí skutečné podpory, ale pouze k dalšímu generování zisku, jelikož k úhradě těchto podpor se zavázala žalovaná i přes to, že by k žádnému čerpání podpory nedošlo. Navíc je třeba zdůraznit, že poplatek za inkasní služby, která spočívala pouze v tom, že žalovaná si na svém účtu zřídí inkaso, je poplatkem zcela nemravným, jelikož jemu neodpovídá žádná poskytnutá hodnota ze strany žalobkyně. K dalšímu zastírání snahy dosáhnout co nejvyššího zisku z poskytnutých prostředků je zřejmé i z toho, že žalobkyně si sjednala za poskytnutí úvěru poplatek v částce 4 000 Kč, aniž by jej z větší části blíže specifikovala. Nejde-li zcela o individuální poskytnutí služby, které by bylo zapotřebí zpoplatnit, má být administrativní činnost spojená s poskytováním úvěru hrazená právě ze sjednaného úroku, který má sloužit ke generování zisku a ten má být následně použit i ke krytí provozu poskytovatele úvěru. 7.) Soud tak dospěl k závěru, že smlouva ve svém celku při posouzení povinností a práv stran je neplatná, jelikož zastírá skutečnou výši úroku a zavazovala žalovanou k úhradě podpor, a to i bez toho, aniž by došlo k jejich reálnému využití, a to přes to, že postavení věřitele bylo výrazně posíleno ještě dalším ujednáním o smluvní pokutě a úroku z prodlení. Vše výše uvedené je pak podpořeno tím, že se jedná o v podstatě smlouvu adhézní bez toho, aniž by v ní mohla žalovaná cokoli měnit. Žalobkyně tuto skutečnost sice popírá, ale soudu je z jeho činnosti známo, že identické smlouvy žalobkyně uzavřela ještě s dalšími osobami, a to ve velkém počtu. Soud tak posoudil smlouvu jako nemravnou ve smyslu ustanovení § 580 občanského zákoníku (dále jen OZ), k němuž soud nepřihlíží z úřední povinnosti podle § 588 OZ. Nebyla-li smlouva uzavřena platně, nicméně je evidentní, že žalované bylo poskytnuto plnění, má žalobkyně právo pouze na vrácení bezdůvodného obohacení (fakticky poskytnutá částka 16 000 Kč – žalovanou uhrazená částka 4 325 Kč + 10 Kč za verifikační platbu), kterého se žalované dostalo z titulu neplatně uzavřené smlouvy, a to ve smyslu § 2991 odst. 2 OZ, které je žalovaná tak povinna vrátit podle § 2991 odst. 1 OZ, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení v souladu s § 1970 OZ ve výše uvedené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaná je tak povinna žalobkyni uhradit toliko částku 11 665 Kč, kdy o lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř. 8.) Jelikož smlouva byla shledána neplatnou, nebylo tak možné vyhovět nárokům, které se odvíjí z ujednání v ní obsažených, a to ať už se týká poplatku za výzvy, smluveného úroku z prodlení či smluvní pokuty. Ve zbytku tak žaloba musela být zamítnuta (výrok II. tohoto rozsudku), neboť žalobkyní uplatněné nároky neměly oporu ve smluvním ujednání mezi účastníky. 9.) Jelikož procesní neúspěch žalobkyně byl větší než její úspěch a žalované náklady řízení nevznikly, bylo v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. o nich rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.