24 C 271/2020-138 — Okresní soud Plzeň-město

1.) Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky v celkové výši 100 818,66 Kč spolu s úrokem z prodlení a náhradou nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] na základě níž se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaný se jej zavázala splatit v 72 měsíčních splátkách. Vedle jistiny měl tento uhradit též úroky v celkové výši 25 562 Kč Měsíční splátka pak měla činit částku ve výši 772 Kč splatnou vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce. Žalovaný nedodržel splátkový kalendář a dostal se do prodlení se splátkou splatnou dne 15. 6. 2020 a byl tak žalobkyní upomenut upomínkou, za níž si strany sjednaly sankci v částce 300 Kč. Žalovanému byla zaslána i druhá upomínka, za níž sankce činila již částku 500 Kč. Došlo k zesplatnění úvěru, kdy dluh žalovaného je tvořen zbývají částí jistiny ve výši 28 761,82 Kč, zbývající částí úroku ve výši 22 169,93 Kč, zbylé části inkasních služeb v částce 8 118 Kč (66 splátek po 123 Kč) a zbylé části doplňkové služby„ Podpora“, která se dělí dále na tři pododdíly, a to odklad v částce 6 006 Kč (66 splátek po 91 Kč), nemoc ve výši 10 296 Kč (66 splátek po 156 Kč) a na konec práce ve výši 10 296 Kč (66 splátek po 156 Kč). Na náklady na upomínání vznikly ve výši 800 Kč (500 Kč + 300 Kč) a smluvní pokuta byla vyčíslena dle smlouvy ve výši 14 380,91 Kč. 2.) Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3.) Dne 4. 1. 2021 se konalo ústní jednání, k němuž se žalobkyně, její zástupce ani žalovaná nedostavili. Žalobkyně se k jednání omluvila, žalovaná však nikoli. Vzhledem k neúčasti obou stran rozhodoval stran dle ustanovení § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) v jejich nepřítomnosti s tím, že se obě strany připravily o poučení dle ustanovení § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. 4.) Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutečnosti. Žalovanému byl dne [datum] zaslán e-mail, který téhož dne akceptoval. Obsahem e-mailu byla smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru, na základě níž se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr v částce 30 000 Kč. Pokud jde o výplatu úvěru dle této smlouvy [číslo] (konkrétně jejího ustanovení čl. IV. bod 4. 3.), tak se žalobkyně sice zavázala žalovanému poskytnout úvěr v částce 30 000 Kč, nicméně pokud jde o výplatu úvěru, tak žalovanému byla poskytnuta toliko částka 24 000 Kč (částka 15 024 Kč byla využita ve prospěch žalobkyně na uhrazení předchozího úvěru u této a částka 8 976 Kč byla vyplacena na účet sdělený žalovaným v rámci předsmluvních jednání. Soud pak zjistil, že částka 6 000 Kč pak byla rovnou započtena na náklady spojené s uzavřením smlouvy vzniklé žalobkyni, když tato částka vůbec žalovanému vyplacena nebyla. Z toho vyplývá, že úvěrovaná částka nebyla žalobkyní deklarovaných 30 000 Kč, ale toliko 24 000 Kč, jelikož 6 000 Kč činí náklady úvěru. Žalovaný se zavázal úvěr uhradit v 72 splátkách s úrokem 23% ročně a dále se zavázal uhradit účelně vynaložené náklady. Celkem tak měl žalovaný uhradit částku 55 562 Kč splátkami po 772 Kč měsíčně. Strany si sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z částky, s níž bude žalovaná v prodlení. Dále se žalovaný zavázal za případnou první písemnou upomínku uhradit 300 Kč a v případě druhé upomínky 500 Kč. Strany se dále dohodly na doplňkových službách, a to inkasní službě (splátka 123 Kč) a doplňkové služby, jejímž předmětem byla podpora pro případ odkladu splátek (splátka 91 Kč), nemoci (splátka 156 Kč), či ztrátě práce (splátka 156 Kč). Zbylé žalobkyní navržené důkazy byly soudem zamítnuty pro nadbytečnost, a to s ohledem na dále prezentované právní posouzení celé věci soudem. 5.) Po provedeném okazování tak soud dospěl k závěru, že žalovanému byly poskytnuty prostředky pouze ve výši 24 000 Kč. Žalobkyně se snažila nad rámec výše uvedeného dále ještě uměle navýšit úvěrovanou částku tím, že jako součást úvěru zahrnula i administrativní poplatky uvedené částkou 5 350 Kč ve smlouvě s tím, že ale tyto nijakým způsobem blíže nespecifikovala. Tyto pak rozklíčovává toliko ve vztahu k částce 60 Kč jako náklady na lustrum v Centrální evidenci exekucí, částce 30 Kč jako náklady na lustrum v insolvenčním rejstříku, 70 Kč na lustrum v registru odcizených dokladů, 50 Kč na lustrum v registru spojených s AML a 80 Kč jako lustrum v nebankovním registru. Byť se jeví původně sjednaný úrok ve výši 23% ročně jako přiměřený, je z celého obsahu smlouvy zřejmé, že poskytovatel úvěru se snažil uměle navýšit svůj případný zisk tím, že adhézní smlouva obsahovala ujednání o podporách, které, aniž by žalovaný reálně využil, mu stanovovala povinnost vedle splátky úvěru platit i za tyto služby. Dále si žalobkyně ve smlouvě utvrdila svoji pohledávku ujednáním o smluvní pokutě a o ujednáním o smluveném úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, což je dle názoru soudu vzhledem k fakticky poskytnuté částce v naprosto výrazném nepoměru. 6.) Je třeba zdůraznit, že ke generování zisku má primárně sloužit smluvený úrok z úvěrované částky. Žalobkyně jednak zastírá skutečnou výši úvěrované částky, která nebyla 30 000 Kč, ale toliko 24 000 Kč, a dále se dohodla se žalovaným na platbách za služby, a to i v případě, že tyto služby nebudou žalovaným konzumovány. Přestože žalovanému byl poskytnut úvěr pouze ve výši 24 000 Kč, tak ujednání o úrocích a doplňkových službách v součtu za 25 562 Kč dokonce převyšuje úvěrovanou částku a soud je přesvědčen o tom, že toto ujednání nemělo sloužit k poskytnutí skutečné podpory, ale pouze k dalšímu generování zisku, jelikož k úhradě těchto podpor se zavázal žalovaný i přes to, že by k žádnému čerpání podpory nedošlo. Navíc je třeba zdůraznit, že poplatek za inkasní služby, která spočívala pouze v tom, že žalovaný si na svém účtu zřídí inkaso, je poplatkem zcela nemravným, jelikož jemu neodpovídá žádná poskytnutá hodnota ze strany žalobkyně. K dalšímu zastírání snahy dosáhnout co nejvyššího zisku z poskytnutých prostředků je zřejmé i z toho, že žalobkyně si sjednala za poskytnutí úvěru poplatek v částce 6 000 Kč, aniž by jej z větší části blíže specifikovala a navíc tuto částku formálně zahrnula jako jí poskytnutou žalovanému, se záměrem tak zakrýt, že fakticky jde o další část úroku. Nejde-li zcela o individuální poskytnutí služby, které by bylo zapotřebí zpoplatnit, má být administrativní činnost spojená s poskytováním úvěru hrazená právě ze sjednaného úroku, který má sloužit ke generování zisku a ten má být následně použit i ke krytí provozu poskytovatele úvěru. 7.) Soud tak dospěl k závěru, že smlouva ve svém celku při posouzení povinností a práv stran je neplatná, jelikož zastírá skutečnou výši úroku a zavazovala žalovaného k úhradě podpor, a to i bez toho, aniž by došlo k jejich reálnému využití, a to přes to, že postavení věřitele bylo výrazně posíleno ještě dalším ujednáním o smluvní pokutě a úroku z prodlení. Vše výše uvedené je pak podpořeno tím, že se jedná o v podstatě smlouvu adhézní bez toho, aniž by v ní mohl žalovaný cokoli měnit. Žalobkyně tuto skutečnost sice popírá, ale soudu je z jeho činnosti známo, že identické smlouvy žalobkyně uzavřela ještě s dalšími osobami, a to ve značně velkém počtu. Soud tak posoudil smlouvu jako nemravnou ve smyslu ustanovení § 580 občanského zákoníku (dále jen OZ), k němuž soud nepřihlíží z úřední povinnosti podle § 588 OZ. Nebyla-li smlouva uzavřena platně, nicméně je evidentní, že žalovanému bylo poskytnuto plnění, má žalobkyně právo pouze na vrácení bezdůvodného obohacení (fakticky poskytnutá částka 24 000 Kč – žalovaným uhrazená částka 7 788 Kč + 10 Kč za verifikační platbu), kterého se žalovanému dostalo z titulu neplatně uzavřené smlouvy, a to ve smyslu § 2991 odst. 2 OZ, které je žalovaný tak povinen vrátit podle § 2991 odst. 1 OZ, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení v souladu s § 1970 OZ ve výše uvedené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný je tak povinen žalobkyni uhradit toliko částku 16 202 Kč, kdy o lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. 8.) Jelikož smlouva byla shledána neplatnou, nebylo tak možné vyhovět nárokům, které se odvíjí z ujednání v ní obsažených, a to ať už se týká poplatku za výzvy, smluveného úroku z prodlení, zákonné úroky z prodlení v části částky soudem nepřiznané či smluvní pokuty. Ve zbytku tak žaloba musela být zamítnuta (výrok II. tohoto rozsudku), neboť žalobkyní uplatněné nároky neměly oporu ve smluvním ujednání mezi účastníky. 9.) Jelikož procesní neúspěch žalobkyně byl větší než její úspěch a žalovanému náklady řízení nevznikly, bylo v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. o nich rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu (výrok III. tohoto rozsudku).