8 C 192/2021-19 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 23 320,61 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že předmětný nárok vznikl z titulu nesplněné povinnosti vyplývající ze smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené dne 7. 6. 2018 mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO] a žalovanou. Na základě této smlouvy byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 9 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 8 075 Kč. Celkovou částku ve výši 17 075 Kč se žalovaná zavázala uhradit v 60 týdenních splátkách po 285 Kč. Žalobkyně uplatnila též další nárok, který vznikl ze smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené dne 28. 2. 2018 mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO] a žalovanou. Na základě této smlouvy byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 4 288 Kč. Celkovou částku ve výši 11 288 Kč se žalovaná zavázala uhradit v 45 týdenních splátkách po 251 Kč. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, v důsledku toho využil právní předchůdce žalobkyně svého práva požadovat uhrazení celé dlužné částky. Žalovaná na svůj dluh uhradil v prvním případě částku 285 Kč, ve druhém případě částku 3 711 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 postoupil původní věřitel pohledávku na žalobkyni s účinností od téhož dne. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené dne 7. 6. 2018 soud zjistil, že původní věřitel poskytl žalované zápůjčku ve výši 9 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto zápůjčku vrátit, a to včetně sjednaného poplatku ve výši 8 075 Kč. Zápůjčka včetně poplatku měla být původnímu věřiteli splacena celkem v 60 týdenních splátkách po 285 Kč Celkem tak měla žalovaná povinnost zaplatit částku 17 075 Kč, když výše roční procentní sazby nákladů (tzv. RPSN) činila 243,85 %. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené dne 28. 2. 2018 soud zjistil, že původní věřitel poskytl žalovanému zápůjčku ve výši 7 000 Kč a žalovaná se zavázal tuto zápůjčku vrátit, a to včetně sjednaného poplatku ve výši 4 288 Kč. Zápůjčka včetně poplatku měla být původnímu věřiteli splacena celkem v 45týdenních splátkách po 251 Kč Celkem tak měla žalovaná povinnost zaplatit částku 11 288 Kč, když výše roční procentní sazby nákladů (tzv. RPSN) činila 224,75 %. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 soud zjistil, že původní věřitel postoupil pohledávku na žalobkyni s účinností od 20. 1. 2020. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem právního předchůdce žalobkyně. 5. Z tvrzení žalobkyně dále vyplynulo, že žalovaná zaplatila na základě uzavřené smlouvy [číslo] částku 285 Kč, na základě uzavřené smlouvy [číslo] částku 3 711 Kč. S ohledem na skutečnost, že žalovaná výši provedených úhrad žádným způsobem nerozporovala, vzal soud tuto skutečnost za prokázanou. 6. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. (občanský zákoník) Přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Na smluvní vztah mezi žalobcem a žalovaným se dále jako na vztah spotřebitelský aplikují ustanovení zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru. 7. Soud došel k závěru, že mezi účastníky byla vůle uzavřít smlouvy o zápůjčce ve smyslu výše uvedených zákonných ustanovení s tím, že ve smlouvě sjednaný poplatek má z právního hlediska charakter úroků. 8. Soud se dále zabýval platností smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené dne 7. 6. 2018 a smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené dne 28. 2. 2018 zejména z hlediska jejich souladu s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 39 z. č. 40/1964 Sb. s ohledem na výši sjednaných úroků. Soud v tomto směru zohlednil rozhodovací praxi vyšších soudů a to zejména rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004 ve kterém tento soud došel k závěru, že dohoda, kterou byly při peněžité půjčce sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je v souladu s ustanovením § 39 z. č. 40/1964 Sb. neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně (v daném případě čtyřnásobně) přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V rozsudku sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. 2. 2007 pak Nejvyšší soud ČR došel k závěru, že v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být považován za nepřiměřený úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. 9. Z informací uveřejněných na internetových stránkách České národní banky/databáze časových řad ARAD/statis data/ měnová a finanční statistika/měnová statistika/b. úrokové sazby MFI/nové obchody/úrokové sazby soud zjistil, že roční procentní sazby nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR v červnu 2018 a únoru 2018, tedy v době uzavření smluv o zápůjčkách činily v průměru 8,55 % a 8,74 %. Jestliže pak byla mezi účastníky v této době uzavřena smlouva o zápůjčce, v které byla sjednána roční procentní sazba nákladů ve výši 243,85 % a ve výši 224,75 %, tvoří takto sjednaná RPSN v obou případech mnohonásobek v této době obvyklé úrokové míry. V intencích výše uvedené judikatury pak došel soud k závěru, že ujednání smlouvy o zápůjčce týkající se poplatku ve výši 8 075 Kč a 4 288 Kč je pro rozpor s dobrými mravy dle ustanovení § 580 o.z. ve spojení s § 588 o.z. absolutně neplatným. 10. Soud se dále zabýval tím, zda neplatnost ujednání o poplatku způsobuje neplatnost celé smlouvy o zápůjčce či nikoli. Dle § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. V daném případě má soud za prokázané, že poskytování spotřebitelských úvěrů bylo předmětem podnikání právního předchůdce žalobkyně. Tato společnost tedy bezpochyby neměla zájem poskytnout žalovanému bezúročný úvěr. Pokud by pak v rámci uzavírané smlouvy o úvěru nebyl sjednán poplatek za uzavření smlouvy případně ujednáno jiné finanční protiplnění za poskytnutí finanční hotovosti, k uzavření smluv o zápůjčce s žalovanou by vůbec nedošlo. S ohledem na tyto skutečnosti došel soud k závěru, že smlouva o zápůjčce [číslo] uzavřené dne 7. 6. 2018 a smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené dne 28. 2. 2018 jsou neplatné jako celek. 11. Dle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Pokud tedy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované na základě neplatného právního jednání finanční částku ve výši 9 000 Kč a částku 7 000 Kč, má žalovaná povinnost tuto částku jako bezdůvodné obohacení vrátit. Pokud však žalovaná vrátila žalobkyni, resp. jejímu právnímu předchůdci částku ve výši 285 Kč a ve výši 3 711 Kč, má žalovaná povinnost vydat dále bezdůvodné obohacení ve výši 8 715 Kč a ve výši 3 289 Kč. S ohledem na skutečnost, že žalovaná dlužnou částku neuhradila, řádně a včas, přiznal soud žalobkyni dále nárok na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši. Ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 76,10 Kč, přičemž tato částka představuje 2,94 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 51,47 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 48,53 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 167 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 23 320,61 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z část