8 C 423/2020-34 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím s následujícím odůvodněním. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] (dále je také„ žalobkyně“) a žalovaným došlo dne 20. 12. 2017 k uzavření smlouvy o úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva“). Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši 37 000 Kč v den uzavření smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem. Vedle vrácení této částky se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni částku 44 320 Kč, jež představuje úrok stanovený v pevné částce 8 621 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 24 050 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 3 879 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 7 700 Kč (dále jen„ poplatek“). Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti ve 20 měsíčních splátkách po 4 066 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 20. 8. 2019. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své smluvní závazky. Dnem následujícím po datu splatnosti poslední sjednané splátky, tj. 21. 8 2019, tak již byl žalovaný v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a žalobkyni vzniklo nejpozději tohoto dne právo na uhrazení celé dlužné částky, která činila na dlužné jistině částku 32 987,60 Kč, na úroku 6 683,63 Kč, na úhradě za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy 6 756,66 Kč, na úhradě za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu částku 3 378,58 Kč, na úhradě za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště částku 20 913,53 Kč a na smluvní pokutě 19 500 Kč. Její příslušenství pak tvoří úroky a zákonné úroky z prodlení. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020 postoupil původní věřitel pohledávku na žalobkyni. 2. Žalovaný se k věci vyjádřil, když ve svém podání, doručeném soudu dne 11. 6. 2021, uvedl, že dluh vznikl v důsledku jeho dlouhodobé neschopnosti splácet úvěr. S předchůdcem žalobkyně se dohodl na splátkovém kalendáři, ale než začal splácet, došlo k předprodání jeho dluhu. S žalobkyní se mu nepodařilo dohodnout na novém splátkovém kalendáři, když po něm požadovali neúnosně vysoké splátky, které nebylo v jeho možnostech hradit. Nesouhlasí s roční úrokovou sazbou 25 %, o té totiž nic neví a dále si není vědom toho, jak se jeho dluh mohl vyšplhat k 90 000 Kč. 3. Žalobkyně svým podáním ze dne 26. 8. 2021 vzala svou žalobu částečně zpět a to co do co do částky 5 635,14 Kč na kapitalizovaném úroku z úvěru a co do částky 2 391,88 Kč na kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení. 4. Ve věci bylo na dne 8. 10. 2021 nařízeno ústní jednání, v jehož průběhu žalobkyně setrvala na svém návrhu a navrhla, aby soud jejímu návrhu v plném rozsahu vyhověl, tak jak je uvedeno v jejím žalobním návrhu. 5. Žalovaný v průběhu ústního jednání uvedl, že v současnosti je zaměstnán, když pracuje pro [územní celek]. Jeho příjem ze zaměstnání je 16 000 Kč čistého měsíčně. Doposud platil nájemné 6 000 Kč měsíčně, ale teď by měl platit nižší nájemné kolem 3 000 Kč měsíčně. Kromě projednávaného dluhu měl další dvě exekuce, které ale už uhradil. Má vyživovací povinnost k nezletilému synovi, ale tu neplatí, když s přítelkyní i se synem žijí ve společné domácnosti a společně hospodaří. Žalovaný dále uvedl, že se opakovaně s žalobkyní pokoušel dohodnout na splátkách, když už mohl uhradit poměrnou část svého dluhu, když ta na splátky nechtěla přistoupit. Chtěl by, aby mu bylo umožněno splácet dlužnou částku prostřednictvím splátek, když je schopen hradit maximálně 3 000 Kč měsíčně. 6. Ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 20. 12. 2017 soud zjistil, že původní věřitel poskytl žalovanému úvěr ve výši 37 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr vrátit, a to včetně sjednaného poplatku ve výši 44 320 Kč. Zápůjčka včetně poplatku měla být původnímu věřiteli splacena celkem v 20 měsíčních splátkách po 4 066 Kč Celkem tak měl žalovaný povinnost zaplatit částku 81 320 Kč, když výše roční procentní úrokové sazby nákladů (tzv. RPSN) činila 229,10 %. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020 soud zjistil, že původní věřitel postoupil pohledávku na žalobkyni s účinností od 8. 7. 2020. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem právního předchůdce žalobkyně. 7. Z tvrzení žalobkyně dále vyplynulo, že žalovaný zaplatil na základě uzavřené smlouvy [číslo] částku 10 600 Kč. S ohledem na skutečnost, že žalovaný výši provedených úhrad žádným způsobem nerozporoval, vzal soud tuto skutečnost za prokázanou. 8. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Soud se dále zabýval platností smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 20. 12. 2017 zejména z hlediska jejich souladu s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 39 z. č. 40/1964 Sb. s ohledem na výši sjednaných úroků. Soud v tomto směru zohlednil rozhodovací praxi vyšších soudů a to zejména rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004 ve kterém tento soud došel k závěru, že dohoda, kterou byly při peněžité půjčce sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je v souladu s ustanovením § 39 z. č. 40/1964 Sb. neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně (v daném případě čtyřnásobně) přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V rozsudku sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. 2. 2007 pak Nejvyšší soud ČR došel k závěru, že v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být považován za nepřiměřený úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. 10. Z informací uveřejněných na internetových stránkách České národní banky/databáze časových řad ARAD/statis data/ měnová a finanční statistika/měnová statistika/b. úrokové sazby MFI/nové obchody/úrokové sazby soud zjistil, že roční procentní sazby nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR v prosinci 2017, tedy v době uzavření smluv o úvěru činily v průměru 8,70 %. Jestliže pak byla mezi účastníky v této době uzavřena smlouva o úvěru, v které byla sjednána roční procentní sazba nákladů ve výši 229,10 %, tvoří takto sjednaná RPSN mnohonásobek a v této době obvyklé úrokové míry. V intencích výše uvedené judikatury pak došel soud k závěru, že ujednání smlouvy o zápůjčce týkající se poplatku ve výši 44 320 Kč je pro rozpor s dobrými mravy dle ustanovení § 580 o.z. ve spojení s § 588 o.z. absolutně neplatným. 11. Soud se dále zabýval tím, zda neplatnost ujednání o poplatku způsobuje neplatnost celé smlouvy o zápůjčce či nikoli. Dle § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. V daném případě má soud za prokázané, že poskytování spotřebitelských úvěrů bylo předmětem podnikání právního předchůdce žalobkyně. Tato společnost tedy bezpochyby neměla zájem poskytnout žalovanému bezúročný úvěr. Pokud by pak v rámci uzavírané smlouvy o úvěru nebyl sjednán poplatek za uzavření smlouvy případně ujednáno jiné finanční protiplnění za poskytnutí finanční hotovosti, k uzavření smluv o úvěru s žalovaným by vůbec nedošlo. S ohledem na tyto skutečnosti došel soud k závěru, že smlouva o úvěru [číslo] uzavřené dne 20. 12. 2017 jsou neplatné jako celek. 12. Dle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Pokud tedy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému na základě neplatného právního jednání finanční částku ve výši 37 000 Kč, má žalovaný povinnost tuto částku jako bezdůvodné obohacení vrátit. Pokud však žalovaný vrátil žalobkyni, resp. jejímu právnímu předchůdci částku ve výši 10 600 Kč, má žalovaný povinnost vydat dále bezdůvodné obohacení ve výši 26 400 Kč. S ohledem na skutečnost, že žalovaný dlužnou částku neuhradil, řádně a včas, přiznal soud žalobkyni dále nárok na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši 10 % ročně jdoucím z této částky od 21. 8. 2019 do zaplacení, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2000 Kč měsíčně vždy do 20. dne v měsíci pod ztrátou výhody splátek počínaje měsícem listopad 2021 pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení některé z nich, i když žalovaný navrhoval vyšší splátky, soud mu povolil splátky nižší, aby se nedostal do prodlení, právě za si