23 C 163/2021-18 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 1. 10. 2021 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 12 971,02 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 16. 7. 2019 (dále jen„ smlouva“) mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným. Smlouvou o postoupení pohledávek pak postoupil právní předchůdce žalobkyně a postupitel pohledávku za žalovaného na žalobkyni. Postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem právního předchůdce žalobkyně ze dne 3. 4. 2021. 2. Žalovaný se k věci nevyjádřil. 3. O žalobě rozhodl soud bez nařízení jednání, neboť bylo možno rozhodnout pouze na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci řízení souhlasili s tím, aby bylo v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. rozhodnuto bez nařízení jednání. Souhlas žalovaného je dovozován za použití ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., neboť se ve stanovené lhůtě k otázce rozhodnutí bez jednání nevyjádřil. 4. Žalobkyně předloženými listinnými důkazy prokázala pravdivost svých žalobních tvrzení. Při hodnocení těchto důkazů soud hleděl k tomu, že důkazy si navzájem neodporují, a že žalovaný tvrzení žalobkyně nikterak nezpochybnil. Výše uvedenou smlouvou ze dne 16. 7. 2019 žalobkyně prokázala její uzavření a její obsah. Ten odpovídal tvrzením žalobkyně v žalobě – právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr ve výši 6 200 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 6 771,02 Kč. Splatnost úvěru, včetně poplatku, nastala dne 15. 8. 2019. Z uzavřené smlouvy soud zjistil výši roční procentní sazby nákladů (tzv. RPSN) 9 088,10 % a pak zjistil také výši výpůjční úrokové sazby 40 %. Ze strany žalovaného nebyla dlužná částka ke dni podání žaloby ani částečně uhrazena. Tato pohledávky za žalovaným byla smlouvou o postoupení pohledávek postoupena na žalobkyni. 5. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle ustanovení § 580 o. z. je neplatné takové právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 7. Podle ustanovení § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 8. Soud na základě předložených listinných důkazů vzal za prokázané, že mezi účastníky byla dne 16. 7. 2019 uzavřena smlouva o úvěru, kterou se spotřebitelem (žalovaným) uzavřel profesionál (právní předchůdce žalobkyně). Soud proto shledal nutnost podrobit ujednání zmíněné smlouvy korektivu dobrých mravů a aplikovat ustanovení občanského zákoníku chránící slabší stranu kontraktu (v souladu s ustanovením § 588 o. z.). Nelze totiž přehlížet požadavek nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele. 9. Soud se tedy předně zabýval platností uzavřené smlouvy z hlediska souladu s dobrými mravy podle ustanovení § 580 o. z., s ohledem na výši sjednané„ ceny úvěru“ (spočívající v celkových nákladech úvěru).„ Cena úvěru“ je podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru. Podle závěrů Nejvyššího soudu (rozhodnutí 21 Cdo 1484/2004) nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Z informací uveřejněných na internetových stránkách České národní banky v sekci měnová statistika – úrokové sazby pro nové obchody soud zjistil, že roční procentní sazby nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR v době uzavření smlouvy o úvěru (červenec 2019) činily v průměru 8,92 %. Jestliže pak byla mezi účastníky v této době uzavřena smlouva o úvěru, v níž byla sjednána roční procentní sazba nákladů ve výši 9 088,10 %, tvoří takto sjednaná RPSN více než tisícinásobek v této době obvyklé úrokové míry. S ohledem na závěry citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu pak soud dospěl k závěru, že ujednání smlouvy o úvěru týkající se poplatku ve výši 6 771,02 Kč je pro zjevný rozpor s dobrými mravy dle § 580 o.z. absolutně neplatné. 10. Dle § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. 11. S ohledem na ustanovení § 576 o.z. se soud dále zabýval tím, zda neplatnost výše uvedeného ujednání o poplatku způsobuje neplatnost celé smlouvy o úvěru či nikoli. Sjednání úroků, popř. jiného finančního protiplnění za poskytnutí úvěru je podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru. V daném případě je nepochybné, že poskytování úvěrů bylo předmětem podnikání právního předchůdce žalobkyně a tento tak zcela jistě neměl zájem poskytnout žalovanému bezúročnou půjčku. Pokud by pak v rámci uzavírané smlouvy o úvěru nebyl sjednán poplatek za uzavření smlouvy, případně ujednáno jiné finanční protiplnění za poskytnutí finanční hotovosti, k uzavření smlouvy o úvěru s žalovaným by vůbec nedošlo. S ohledem na tyto skutečnosti nelze oddělit neplatné ujednání o výši úroků (poplatku) od zbývající části smlouvy, jak umožňuje § 576 o.z. a soud tak dospěl k závěru, že smlouva o úvěru ze dne 16. 7. 2019 je neplatná jako celek. 12. Dle § 2991 odst. 1 a 2 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 13. Pokud tedy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému na základě neplatného právního jednání finanční částku ve výši 6 200 Kč, má žalovaný povinnost tuto částku jako bezdůvodné obohacení vrátit. Z důkazů předložených žalobkyní vyplývá, že tato požádala žalovaného o plnění výzvou ze dne 3. 4. 2021, odeslanou žalovanému téhož dne a doručenou 7. 4. 2021. V tomto dopise stanovila žalobkyně žalovanému k zaplacení dluhu lhůtu 3 dnů (do 12. 4. 2021). S ohledem na skutečnost, že žalovaný v této lhůtě dlužnou částku neuhradil, přiznal soud žalobkyni dále nárok na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši 10 % ročně za období od 13. 4. 2021 do zaplacení. Ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. 14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”), tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť míra úspěchu obou účastníků v řízení byla téměř shodná.