6 C 220/2022-51 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Žalobce se na žalovaném domáhal zaplacení částky 125 357 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 50 000 Kč od 18.3.2022 do zaplacení, dále zaplacení úroku ve výši 49 % ročně z částky 50 000 Kč od 18.3.2022 do zaplacení a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 230,56 Kč. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný uzavřel dne 7.11.2019 s právním předchůdcem žalobce, jímž byla společnost [právnická osoba] (dále jen postupitel) smlouvu [číslo] (dále jen smlouva). Na základě této smlouvy byla žalovanému poskytnuta bezhotovostní zápůjčka ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě postupiteli zavázal zaplatit předem vyčíslený a neměnný poplatek v částce 48 857 Kč ve dvaceti čtyřech měsíčních splátkách po 4 120 Kč, poslední splátka činila 4 097 Kč. Zápůjční úroková sazba činila 49% ročně. Žalovaný na pohledávku postupitele neuhradil žádnou částku. Poplatky spojené s poskytnutím a správou úvěru ve výši 48 857 Kč byly poníženy na částku 48 857 Kč. Žalovaný však neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek. Proto vzniklo žalobci právo na zaplacení smluvních pokut ve výši 0,1 % denně z hodnoty splátek k 1.2.2022, přičemž po žalovaném je požadována pouze částka 25 000 Kč. Žalobce také požadoval kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení k témuž datu pouze ve výši 3 230,56 Kč a sankční poplatky ve výši 1 500 Kč. Dne 28.1.2022 postupitel uzavřel smlouvu o postoupení pohledávek, včetně pohledávky za žalovaným, která nabyla účinnosti k 1.2.2022. K tomuto dni žalobce požaduje kapitalizovanou částku 128 587,56 Kč, která sestává z jistiny 50 000 Kč, poplatků za poskytnutí a správu úvěru ve výši 48 857 Kč, z kapitalizované smluvní pokuty 25 000 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 230,56 Kč a sankčních poplatků ve výši 1 500 Kč. Dále žalobce požaduje smluvní úrok v sazbě 49 % ročně z jistiny 50 000 kč od 18.3.3022 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně od 18.3.3022 do zaplacení rovněž z jistiny 50 000 Kč. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil a k nařízenému soudnímu jednání dne 8.11.2022 se nedostavil. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného. 3. Z provedených důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Ze smlouvy soud zjistil, že celková výše spotřebitelského úvěru (nikoli bezhotovostní půjčky) činila 50 000 Kč. Za poskytnutí spotřebitelského úvěru náležel postupiteli poplatek ve výši 48 857 Kč. Ve smlouvě bylo ujednáno, že doba trvání úvěru byla 24 měsíců. Měsíční splátky ve výši 4 120 Kč měly být hrazeny nejpozději do konce splátkového období, poslední splátka činila 4 097 Kč. Celková částka, kterou měl žalovaný uhradit činila 98 857 Kč. Výše předpokládané roční procentní sazby nákladů, která nezahrnovala úhradu za pojištění (dále jen RPSN) byla stanovena na 109,71 %. Ve smlouvě sjednané úroky činily 29 377 Kč, částka za zpracování spotřebitelského úvěru činila 194880 Kč. Výzvou žalobce k zaplacení ze dne 20.5.2022 byl žalovaný vyzván žalobcem, aby dlužnou částku ve výši 133 913,59 Kč uhradil do sedmi dnů od data této výzvy. Postupitel žalovanému oznámil postoupení pohledávky v celkové výši 193 196,68 Kč dopisem ze dne 1.2.2022. 4. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o.z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky. Úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Na smluvní vztah mezi žalobcem a žalovaným se dále jako na vztah spotřebitelský aplikují ustanovení § 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. 5. Při právním hodnocením uzavřené smlouvy soud vycházel z toho, že mezi účastníky byla vyjádřena vůle uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru. Soud se však musel především zabývat platností uzavřené smlouvy s ohledem na výši sjednané odměny poskytovatele úvěru. V tomto směru zohlednil rozhodovací praxi Nejvyššího soudu a Ústavního soudu. Vycházel například z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 21Cdo 1484/2004, v němž tento soud dospěl k závěru, že dohoda, při které byly sjednány nepřiměřené úroky je neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Nepřiměřenou, tedy odporující dobrým mravům, je zpravidla taková výše úroků, která podstatným způsobem převyšuje obvyklou výši úroků, uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů nebo zápůjček. V rozsudku sp.zn. 33 Odo 236/2005 pak Nejvyšší soud ČR uvedl, že v závislosti na okolnostech konkrétního případu musí být považován za nepřiměřený úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry, uplatňované peněžními ústavy. Podle § 580 o.z. ve spojení s ustanovením § 588 o.z. je absolutně neplatným právním jednáním smlouva, ve které byly sjednány nepřiměřeně vysoké úroky. Při porovnávání souladu s dobrými mravy lze použít roční procentní sazbu nákladů (dále jen RPSN), která umožní porovnat smlouvu s přihlédnutím k veškerým složkám odměny poskytovatele úvěru. 6. Z informací uveřejněných na internetových stránkách ČNB, soud zjistil, že procentní sazba spotřebitelských úvěrů poskytovaných bankami domácnostem ČR v měsíci listopadu 2019 (doba uzavření smlouvy) činila 11,25 % (v rozmezí do jednoho roku). Jestliže mezi účastníky byla v této době uzavřena smlouva, ve které byla sjednána RPSN ve výši 109,74 % (viz výpočet na č.l. 17), překračuje výše této sazby běžnou sazbu, poskytovanou bankovními institucemi téměř o téměř desetinásobek. Ze smlouvy je přitom na první pohled zřejmé, že zapůjčená částka 50 000 Kč byla zapůjčena za úplatu ve výši 98 857 Kč. Rozdíl ve prospěch poskytovatele úvěru tedy činí částku 48 857 Kč, tedy téměř sto procent. Soud na základě ustálené judikatury proto dospěl k závěru, že ujednání smlouvy, týkající se odměny žalobce, je nemravné a v rozporu s ustanovením § 580 o.z. absolutně neplatné. 7. Soud se dále zabýval tím, zda neplatnost ujednání o výši sjednané odměny způsobuje neplatnost celé smlouvy o úvěru či nikoli. Dle § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části za situace rozpoznala-li by strana smlouvy neplatnost včas. V daném případě soud vycházel ze skutečnosti, že poskytování spotřebitelských úvěrů je předmětem podnikání právního předchůdce žalobce. Podmínkou uzavření smlouvy bylo nepochybně, že žalovaný přistoupí na všechny podmínky žalobce, tedy včetně ujednání o úrocích a odměně poskytovatele úvěru. Lze opodstatněně předpokládat, že pokud by na všechny podmínky poskytovatele klient nepřistoupil, k uzavření smlouvy by nedošlo. Za této situace soud dospěl k závěru, že uzavřená smlouva je neplatná jako celek. 8. Jestliže však žalobce prokazatelně poskytl žalovanému částku 50 000 Kč, měl žalovaný povinnost tuto částku vrátit i na základě neplatné smlouvy, a to bezprostředně poté, co byl o plnění požádán. Soud věc totiž posoudil na základě ustanovení § 2991 o.z. o bezdůvodném obohacení, které musí žalovaný vydat. Jestliže žalovaný na poskytnutý spotřebitelský úvěr neuhradil ničeho, má ještě povinnost na postoupený úvěr zaplatit částku 50 000 Kč. Současně má žalobce právo i na úrok z prodlení ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci zapůjčenou částku ve výši 5 0000 Kč se zákonným úrokem z prodlení, který činí 11,75 % ročně. Ve zbytku uplatněných nároků byla žaloba z důvodu neplatnosti smlouvy zamítnuta. 9. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodováno podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., podle něhož v řízení úspěšnější žalovaný by měl právo na náhradu nákladů v poměrné výši. Vzhledem k tomu, že však žalovanému náklady řízení nevznikly, soud o nich rozhodl, jak uvedeno ve výroku pod bodem VI.