6 C 221/2022-51 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Žalobce se na žalovaném domáhal zaplacení částky 20 107,64 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 8 394,23 Kč od 18.3.2022 do zaplacení, dále zaplacení úroku ve výši 88 % ročně z částky 8 394,23 Kč od 18.3.2022 do zaplacení a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 509,96 Kč. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný uzavřel dne 29.5.2020 s právním předchůdcem žalobce, jímž byla společnost [právnická osoba] (dále jen postupitel) smlouvu [číslo] (dále jen smlouva). Na základě této smlouvy byla žalovanému poskytnuta bezhotovostní zápůjčka ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě postupiteli zavázal zaplatit předem vyčíslený a neměnný poplatek v částce 10 477 Kč v padesáti dvou měsíčních splátkách po 394 Kč, poslední splátka činila 383 Kč. Žalovaný následně na pohledávku postupitele uhradil celkem částku ve výši 4 900 Kč. Uhrazené platby byly započteny ve výši 1 605,77 Kč na jistinu 10 000 Kč, která byla ponížena na částku 8 394,23 Kč. Další uhrazené platby ve výši 3 294,23 Kč byly započteny na poplatky spojené s poskytnutím a správou úvěru ve výši 10 477 Kč, které byly poníženy na částku 7 182,77 Kč, ale jsou požadovány pouze ve výši 6 713,41 Kč. Žalovaný však neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek. Proto vzniklo žalobci právo na zaplacení smluvních pokut ve výši 0,1 % denně z hodnoty splátek k 1.2.2022, přičemž po žalovaném je požadována pouze částka 5 000 Kč. Žalobce také požadoval kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení k témuž datu pouze ve výši 509,96 Kč. Dne 28.1.2022 postupitel uzavřel smlouvu o postoupení pohledávek, včetně pohledávky za žalovaným, která nabyla účinnosti k 1.2.2022. K tomuto dni žalobce požaduje kapitalizovanou částku 20 617,60 Kč, která sestává z jistiny 8 394,23 Kč, poplatků za poskytnutí a správu úvěru ve výši 6 713,41 Kč, z kapitalizované smluvní pokuty 5 000 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 509,96 Kč. Dále žalobce požaduje smluvní úrok v sazbě 88 % od 18.3.3022 do zaplacení z částky 8 394,23 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % od 18.3.3022 do zaplacení z částky 8 394,23 Kč. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil a k nařízenému soudnímu jednání dne 4.11.2022 se nedostavil. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného. 3. Z provedených důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Ze smlouvy soud zjistil, že celková výše spotřebitelského úvěru (nikoli bezhotovostní půjčky) činila 10 000 Kč. Ve smlouvě bylo ujednáno, že doba trvání úvěru byla 52 týdnů. Týdenní splátky ve výši 394 Kč měly být hrazeny nejpozději do konce splátkového období. Celková částka, kterou měl žalovaný uhradit činila 20 477 Kč. Výše předpokládané roční procentní sazby nákladů, která nezahrnovala úhradu za pojištění (dále jen RPSN) byla stanovena na 197,92 %. Ve smlouvě sjednané úroky činily 5 101 Kč, částka za zpracování spotřebitelského úvěru činila 1 500 Kč a částka za tzv. rozšířenou doplňkovou službukomfotního a flexibilního splácení činila 2 316 Kč. Výzvou k zaplacení ze dne 10.2. žalovaný vyzván žalobcem, aby dlužnou částku ve výši 20 617,60 Kč uhradil do 17.3.2022. Postupitel žalovanému oznámil postoupení pohledávky v celkové výši 47 842,04 Kč dopisem ze dne 1.2.2022. 4. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o.z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky. Úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Na smluvní vztah mezi žalobcem a žalovaným se dále jako na vztah spotřebitelský aplikují ustanovení § 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. 5. Při právním hodnocením uzavřené smlouvy soud vycházel z toho, že mezi účastníky byla vyjádřena vůle uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru. Soud se však musel především zabývat platností uzavřené smlouvy s ohledem na výši sjednané odměny poskytovatele úvěru. V tomto směru zohlednil rozhodovací praxi Nejvyššího soudu a Ústavního soudu. Vycházel například z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 21Cdo 1484/2004, v němž tento soud dospěl k závěru, že dohoda, při které byly sjednány nepřiměřené úroky je neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Nepřiměřenou, tedy odporující dobrým mravům, je zpravidla taková výše úroků, která podstatným způsobem převyšuje obvyklou výši úroků, uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů nebo zápůjček. V rozsudku sp.zn. 33 Odo 236/2005 pak Nejvyšší soud ČR uvedl, že v závislosti na okolnostech konkrétního případu musí být považován za nepřiměřený úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry, uplatňované peněžními ústavy. Podle § 580 o.z. ve spojení s ustanovením § 588 o.z. je absolutně neplatným právním jednáním smlouva, ve které byly sjednány nepřiměřeně vysoké úroky. Při porovnávání souladu s dobrými mravy lze použít roční procentní sazbu nákladů (dále jen RPSN), která umožní porovnat smlouvu s přihlédnutím k veškerým složkám odměny poskytovatele úvěru. 6. Z informací uveřejněných na internetových stránkách ČNB, soud zjistil, že roční procentní sazba nákladů spotřebitelských úvěrů poskytovaných bankami domácnostem ČR v měsíci květnu 2020 (doba uzavření smlouvy) činila 8,10 % (v rozmezí do jednoho roku). Jestliže mezi účastníky byla v této době uzavřena smlouva, ve které byla sjednána RPSN ve výši nikoli 197,92 %, nýbrž jak ověřil soud 403,57 % (viz výpočet na č.l. 22), překračuje výše této sazby běžnou sazbu, poskytovanou bankovními institucemi téměř o téměř padesátinásobek. Ze smlouvy je přitom na první pohled zřejmé, že zapůjčená částka 10 000 Kč byla zapůjčena za sjednanou částku 20 477 Kč. Rozdíl ve prospěch poskytovatele úvěru tedy činí částku 10 477 Kč, tedy vyšší sto procent. Soud na základě ustálené judikatury proto dospěl k závěru, že ujednání smlouvy, týkající se odměny žalobce, je nemravné a v rozporu s ustanovením § 580 o.z. absolutně neplatné. 7. Soud se dále zabýval tím, zda neplatnost ujednání o výši sjednané odměny způsobuje neplatnost celé smlouvy o úvěru či nikoli. Dle § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části za situace rozpoznala-li by strana smlouvy neplatnost včas. V daném případě soud vycházel ze skutečnosti, že poskytování spotřebitelských úvěrů je předmětem podnikání právního předchůdce žalobce. Podmínkou uzavření smlouvy bylo nepochybně, že žalovaný přistoupí na všechny podmínky žalobce, tedy včetně ujednání o úrocích a odměně poskytovatele úvěru. Lze opodstatněně předpokládat, že pokud by na všechny podmínky poskytovatele klient nepřistoupil, k uzavření smlouvy by nedošlo. Za této situace soud dospěl k závěru, že uzavřená smlouva je neplatná jako celek. 8. Jestliže však žalobce prokazatelně poskytl žalovanému částku 10 000 Kč, měl žalovaný povinnost tuto částku vrátit i na základě neplatné smlouvy, a to bezprostředně poté, co byl o plnění požádán. Soud věc totiž posoudil na základě ustanovení § 2991 o.z. o bezdůvodném obohacení, které musí žalovaný vydat. Jestliže žalovaný již na poskytnutý spotřebitelský úvěr již uhradil 4 900 Kč, má ještě povinnost na postoupený úvěr zaplatit částku 5 100 Kč. Současně má žalobce právo i na úrok z prodlení ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci zapůjčenou částku ve výši 5 100 Kč Kč se zákonným úrokem z prodlení, který činí 11,75 % ročně. Ve zbytku uplatněných nároků byla žaloba z důvodu neplatnosti smlouvy zamítnuta. 9. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodováno podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., podle něhož v řízení úspěšnější žalovaný by měl právo na náhradu nákladů v poměrné výši. Vzhledem k tomu, že však žalovanému náklady řízení nevznikly, soud o nich rozhodl, jak uvedeno ve výroku pod bodem VII.