6 C 313/2022-46 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení částky 25 944 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 23 300 Kč od 28.5.2022 do zaplacení, úroku ve výši 62,46 % ročně z částky 17 787,14 Kč od 28.5.2022 do 20.6.2022 ve výši 712,56 Kč, úrok ve výši 11,75 % p.a. z částky 17 787,14 Kč od 21.6.2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok za dobu od 28.5.2022 dosáhne částky 78 696 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že mezi účastníky byla uzavřena 27.2.2020 smlouva o úvěru [číslo] (dále jen smlouva). Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 62,46 % ročně splácet v 60 měsíčních splátkách po 1 093 Kč splatných vždy k dvacátémudruhému dni kalendářního měsíce, počínaje měsícem duben 2020 dle splátkového kalendáře. Žalovaný však neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek, a proto došlo k tzv. zesplatnění celého úvěru k datu 26.5.2022, neboť se dostal do prodlení s úhradou splátky [číslo] splatné 22.3.2022. Do této doby zaplatil žalovaný celkem částku 20 809 Kč. Po tomto zesplatnění dosud nezaplacená jistina úvěru a nezaplacené úroky přirostlé ke dni zesplatnění se staly součástí nové jistiny ve výši 20 504,88 Kč, přičemž tuto novou jistinu byl žalovaný povinen uhradit k datu zesplatnění úvěru. Na základě smlouvy byl povinen uhradit dále náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 800 Kč a smluvní pokuty za splátky po 1 996 Kč a ve výši 0,1 % dlužné nové jistiny úvěru ve výši 20 504,88 Kč za každý den prodlení od 28.5.2022 do zaplacení. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Žalovanému byly v souladu s ust. § 46b o.s.ř. doručovány soudní písemnosti na adresu pobytu vedenou podle zvláštního právního předpisu. Na základě postupu při doručování písemností podle ust. § 49 a násl. o.s.ř. soud vycházel ze zákonné fikce, že soudní písemnosti byly žalovanému doručeny, i když se o nich nedozvěděl. 4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o.s.ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 5. Z předložených důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Ze smlouvy soud zjistil, že celková výše spotřebitelského úvěru činila 20 000 Kč. Dokladem o vyplacení úvěru ze dne 2.3.2020 bylo doloženo, že částka ve výši 20 000 Kč byla poukázána na účet žalovaného. Ve smlouvě bylo ujednáno, že doba trvání úvěru byla 60 měsíců. Měsíční splátky ve výši 1 093 Kč měly být hrazeny nejpozději do dvacátéhodruhého dne v měsíci. Zápůjční úroková sazba činila 62,46 % ročně. Celková částka, kterou měl žalovaný uhradit, činila 65 580 Kč. Výše předpokládané roční procentní sazby nákladů (dále jen RPSN) byla stanovena na 83,83 %. Sjednané úroky dle smlouvy běžely od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny, a to i po zesplatnění úvěru i nadále přirůstá k původní nesplacené jistině a hodnota nové jistiny úvěru, přičemž poskytovatel byl oprávněn na úrocích za poskytnutí úvěru, které přirostou k zesplatnění požadovat částku v maximální souhrnné výši 120 % z celkové částky, kterou měl žalobkyni zaplatit. Jestliže se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou kterékoliv splátky, i její části, v délce třiceti dnů, vznikla mu povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku. Jestliže klient do zesplatnění úvěru neuhradil novou jistinu v den zesplatnění, vznikla mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení její uhradou (ustanovení § 2050 obč. zák. se podle smlouvy neaplikuje). Poskytovatel úvěru měl vůči klientu, jemuž byl poskytnut úvěr právo na náhradu nákladů vzniklých prodlením klienta v trvání patnácti dnů na částku 200 Kč za každou neuhrazenou splátku. Souhrn všech uplatněných smluvních pokut dle smlouvy nesměl přesáhnout součin čísel 0,5 a celkové výši úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. Výzvami o zaplacení ze dne 23.5.2022, 22.4.2022, 23.8.2021 a 23.7.2021 byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužných splátek s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru. Předžalobní výzva žalovanému k zaplacení uvedené částky je z 13.9.2022. 6. Dle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o.z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky. Úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Na smluvní vztah mezi žalobkyní a žalovaným se dále jako na vztah spotřebitelský aplikují ustanovení § 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. 7. Při právním hodnocením uzavřené smlouvy soud vycházel z toho, že mezi účastníky byla vyjádřena vůle uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru. Soud se však musel především zabývat platností uzavřené smlouvy s ohledem na výši sjednané odměny poskytovatele úvěru. V tomto směru zohlednil rozhodovací praxi Nejvyššího soudu a Ústavního soudu. Vycházel například z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 21Cdo 1484/2004, v němž tento soud dospěl k závěru, že dohoda, při které byly sjednány nepřiměřené úroky je neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Nepřiměřenou, tedy odporující dobrým mravům, je zpravidla taková výše úroků, která podstatným způsobem převyšuje obvyklou výši úroků, uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů nebo zápůjček. V rozsudku sp.zn. 33Odo 236/2005 pak Nejvyšší soud ČR uvedl, že v závislosti na okolnostech konkrétního případu musí být považován za nepřiměřený úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry, uplatňované peněžními ústavy. Podle § 580 o.z. ve spojení s ustanovením § 588 o.z. je absolutně neplatným právním jednáním smlouva, ve které byly sjednány nepřiměřeně vysoké úroky. Při porovnávání souladu s dobrými mravy lze použít roční procentní sazbu nákladů (dále jen RPSN), která umožní porovnat smlouvu s přihlédnutím k veškerým složkám odměny poskytovatele úvěru. 8. Z informací uveřejněných na internetových stránkách ČNB, soud zjistil, že průměrná roční procentní sazba nákladů spotřebitelských úvěrů v rozmezí od jednoho do pěti let, poskytovaných bankami domácnostem ČR v době uzavření smlouvy, tj. v únoru 2020, činila 8,39 %. Jestliže mezi účastníky byla v této době uzavřena smlouva, ve které byla sjednána RPSN ve výši 83,83 % překračuje výše této sazby běžnou sazbu, poskytovanou bankovními institucemi téměř o desetinásobek. Ze smlouvy je přitom na první pohled zřejmé, že částka 20 000 Kč byla zapůjčena za sjednanou odměnu žalobkyně ve výši 45 580 Kč. Soud na základě těchto zjištění a ustálené judikatury proto dospěl k závěru, že ujednání smlouvy, týkající se odměny žalobkyně, je nemravné a v rozporu s ustanovením § 580 o.z. absolutně neplatné. 9. Soud se dále zabýval tím, zda neplatnost ujednání o výši sjednané odměny způsobuje neplatnost celé smlouvy o úvěru či nikoli. Dle § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části za situace rozpoznala-li by strana smlouvy neplatnost včas. V daném případě soud vycházel ze skutečnosti, že poskytování spotřebitelských úvěrů je předmětem podnikání žalobkyně. Podmínkou uzavření smlouvy bylo nepochybně, že žalovaný přistoupí na všechny podmínky žalobkyně, tedy včetně ujednání o úrocích a odměně poskytovatele úvěru. Lze opodstatněně předpokládat, že pokud by na všechny podmínky poskytovatele klient nepřistoupil, k uzavření smlouvy by nedošlo. Za této situace soud dospěl k závěru, že uzavřená smlouva je neplatná jako celek. 10. Jestliže však žalobkyně prokazatelně poskytla žalovanému částku 20 000 Kč, měl žalovaný povinnost tuto částku vrátit i na základě neplatné smlouvy, a to bezprostředně poté, co byl o plnění požádán. Jestliže tak žalovaný uhradil žalobkyni částku 20 809 Kč, nemá již povinnost vydávat ničeho. Soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl. 11. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodováno podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., podle něhož byl v řízení úspěšnější žalovaný (podle nálezu Ústavního soudu I. ÚS 2717/08 se přihlíží i k úrokovému příslušenství). Žalobkyně včetně uvedeného úrokového příslušenství byla ve sporu neúspěšná, měla by tudíž hradit náklady žalovanému. Vzhledem k tomu, že žalovanému však žádné náklady řízení nevznikly, soud o nákladech rozhodl, jak uvedeno ve výroku pod bodem IV.