8 C 155/2022-35 — Okresní soud Plzeň-jih

Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení dlužné částky ve výši 33 269 Kč z titulu smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru ze dne 1. 9. 1999 uzavřené mezi právní předchůdkyní žalovaného a žalobkyní, na jejímž základě byl právní předchůdkyni žalované poskytnut úvěrový rámec (revolvingový úvěr) s možností průběžného čerpání, ze kterého právní předchůdkyně žalovaného vyčerpal celkově částku 168 617 Kč. Právní předchůdkyně žalovaného podle úvěrové smlouvy se zavázala splácet částku ve výši 5% z poskytnutého úvěrového rámce, která zahrnuje splátku úroku, případného pojistného a poplatků a jistiny. Právní předchůdkyně žalovaného dne 10. 10. 2018 zemřela. Dopisem ze dne 22. 11. 2018 žalobkyně přihlásila svojí pohledávku za právní předchůdkyní žalovaného tedy zůstavitelkou do řízení o dědictví. K tomuto dni činila dlužná částka celkově 33 269 Kč. Pozůstalostní řízení bylo pravomocně skončeno usnesením zdejšího soudu ze dne 13. 10. 2021, č.j. [číslo jednací], když soud určil obvyklou cenu aktiv pozůstalosti částkou 463 127 Kč a výši pasiv pozůstalosti částkou 52 197 Kč a tedy čistou hodnotu pozůstalosti částkou 410 930 Kč. Žalovaný v rámci dědického řízení jako jediný dědic ze zákona s uplatněním výhrady soupisu nabyl celou pozůstalost po zůstavitelce, s tím, že ten zodpovídá, za dluhy zůstavitelky. Žalobce žalovaného vyzval dopisy ze dne 14. 10. 2021 a 25. 11. 2021 k uhrazení dlužné částky, když žalovaný na svůj dluh doposud ničeho neuhradil, proto se žalobkyně se svým nárokem obrátila k soudu. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o.s.ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud na základě předložených listinných důkazů, a to úvěrové smlouvy ze dne 1. 9. 1999, Úvěrových podmínek, výpisu a přehledu úvěru, přihlášky do dědického řízení, rozhodnutí soudu o vypořádání dědictví a předžalobní upomínky, vzal za prokázané: Dne 1. 9. 1999 uzavřela právní předchůdkyně žalovaného s žalobkyní smlouvu o poskytnutí úvěru, na jejímž základě jí byl poskytnut úvěrový rámec s možností průběžného čerpání. Právní předchůdkyně žalovaného postupně vyčerpala z úvěrového rámce celkově částku 168 617 Kč. Právní předchůdkyně žalovaného dne 10. 10. 2018 zemřela, z výpisu a přehledu plateb bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalovaného ke dni 10. 10. 2018 dlužila žalobkyni celkově částku 33 269 Kč. Z přihlášky pohledávky soud zjistil, že žalobkyně tuto částku dne 22. 11. 2018 přihlásila do pozůstalostního řízení po právní předchůdkyni žalovaného. Z rozhodnutí soudu o vypořádání pozůstalosti po zemřelé právním předchůdkyni žalovaného ze dne 13. 10. 2021, č.j. [číslo jednací] soud zjistil, že pozůstalost po právní předchůdkyni žalovaného měla čistou hodnotu v celkové částce 410 930 Kč. Jediným dědicem pozůstalosti se stal syn právní předchůdkyně žalovaného tedy žalovaný, který uplatnil výhradu soupisu, a tedy žalobkyně po něm může požadovat jen poměrné uspokojení své pohledávky a to jen do výše jeho dědického podílu. Z dopisů ze dne 14. 10. 2021 a 25. 11. 2021 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky 33 269 Kč. S ohledem na ustanovení § 3028 odst. 3 z.č. 89/2012 Sb., rozhodoval soud o právech a povinnostech z porušené smlouvy za použití právních předpisů účinných v době do 31. 12. 2013. Podle ustanovení § 497 obchodního zákoníku (dále jen obch. z.) se smlouvou o úvěru věřitel zavazuje, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 502 obch. z. je dlužník od doby poskytnutí peněžních prostředků povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. Podle § 506 obch.z. je-li dlužník v prodlení s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu více než tří měsíce, je věřitel oprávněn od smlouvy odstoupit a požadovat, aby dlužník vrátil dlužnou částku s úroky. Odstoupení nemá vliv na zajištění závazků z této smlouvy. Podle ustanovení § 273 odst. 1 obch. z. lze část obsahu smlouvy určit také odkazem na všeobecné obchodní podmínky vypracované odbornými nebo zájmovými organizacemi nebo odkazem na jiné obchodní podmínky, jež jsou stranám uzavírajícím smlouvu známé nebo k návrhu přiložené. Podle § 369 odst. 1 obch. z. je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského. Podle § 1674 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, právo na výhradu soupisu lze uplatnit prohlášením učiněným ústně před soudem, anebo prohlášením zaslaným soudu v písemné formě. Vyhradí-li si dědic soupis s výhradami nebo podmínkami, nepřihlíží se k nim. To platí i pro prohlášení dědice, že výhradu soupisu neuplatňuje. Podle § 1675 občanského zákoníku dědic má právo vyhradit si soupis pozůstalosti, uplatní-li je do jednoho měsíce ode dne, kdy ho soud o tomto právu vyrozuměl. Jsou-li pro to důležité důvody, soud lhůtu dědici prodlouží. Podle § 1706 občanského zákoníku uplatnil-li dědic výhradu soupisu, hradí dluhy zůstavitele do výše ceny nabytého dědictví. To platí i v případě, že soupis pozůstalosti nařídil soud v zájmu osoby pod zvláštní ochranou. Podle § 1711 občanského zákoníku dědic, který si vyhradil soupis, nebo ten, kdo pozůstalost spravuje, může před rozhodnutím soudu o potvrzení dědictví navrhnout, aby soud pro vyhledání dluhů zůstavitele věřitele vyzval, aby v přiměřené lhůtě ohlásili a doložili své pohledávky. Dokud nebude skončeno řízení, které se takto zavede, nemá dědic, ani ten, kdo spravuje pozůstalost, povinnost uspokojovat věřitele. Podle § 1712 odst. 1 občanského zákoníku věřitel, který se ve lhůtě nepřihlásí, nemá právo na uhrazení vůči dědici, je-li pozůstalost vyčerpána uhrazením ohlášených pohledávek. Soud na základě shora provedeného dokazování dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a právní předchůdkyní žalovaného byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 497 obch. z., jejíž součástí se staly úvěrové podmínky. Jelikož právní předchůdkyně žalovaného uzavřel dne 1. 9. 1999 smlouvu o revolvingovém úvěru formou poskytnutí úvěrového rámce, z něhož postupně čerpala peněžní prostředky, když celkově vyčerpala částku 168 617 Kč, přičemž dne 10. 10. 2018 zemřela a ke dni úmrtí zůstala dlužit žalobkyni částku 33 269 Kč, kterou žalobkyně řádně uplatnila v pozůstalostním řízení. Jediným dědicem zůstavitele tedy právní předchůdkyně žalovaného se stal její syn tedy žalovaný, která v rámci pozůstalostního řízení uplatnila výhradu soupisu. Čistá hodnota dědictví činila částku 410 930 Kč. Žalovaný za zůstavitelčiny dluhy ručí jen do výše jeho dědického podílu. Žalovaný nabyl po zůstavitelce celou pozůstalost v čisté hodnotě 410 930 Kč a to včetně veškerých pasiv. Na základě výše uvedeného soud podané žalobě v celém rozsahu vyhověl, neboť žalovaná žalobkyni nezaplatila ani po obdržené výzvě. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 864 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 664 Kč a odměny za dva úkony po 100 Kč, které soud přiznal v souladu s ust. § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.