8 C 249/2021-140 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 124 130,38 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu nesplněné povinnosti vyplývající ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené dne 15. 5. 2020. 2. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila. 3. K soudnímu jednání konanému 7. 1. 2022 se účastníci nedostavili, svou neúčast omluvil pouze žalobce. Soud proto věc podle § 101 odst. 3 o.s.ř. projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti. 4. Z předložených důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené dne 15. 5. 2020 a z potvrzení o vyplacení úvěru soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 40 000 Kč, když část úvěru ve výši 32 000 Kč byla bezhotovostně převedena na účet žalované a část ve výši 8 000 Kč byla převedena ve prospěch žalobkyně. Částka 8 000 Kč byla započtena na náklady žalobkyně spojené s poskytnutím úvěru. Žalovaná se zavázala úvěr splatit, a to včetně sjednaného úroku v celkové výši 34 083 Kč a včetně poplatků za doplňkové služby (poplatek za doplňkovou inkasní službu ve výši 11 808 Kč a poplatek za doplňkovou službu podpora ve výši 38 664 Kč) v 72 pravidelných měsíčních splátkách po 1 730 Kč Celkem tak měla žalovaná zaplatit částku 124 560 Kč Roční procentní sazba nákladů na spotřebitelský úvěr (RPSN) uvedená ve smlouvě činila 38,71 %, RPSN vypočtená soudem činí 85,26 %, když do výpočtu RPSN je nutné zahrnout v souladu se zákonem č. 257/2016 Sb. i cenu za žalobkyní uváděné doplňkové služby, kdy zejména tzv. inkasní služba není ve skutečnosti službou doplňkovou, ale jedná se o jeden z možných způsobů úhrady dluhu. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, když při tomto byla dostatečným způsobem ověřena identita žalované. Žalovaná ke dni zesplatnění zaplatila 11 splátek, tedy celkově uhradil na svůj dluh 19 030 Kč. 5. Z tvrzení žalobkyně, které žalovaná žádným způsobem nerozporovala, pak vyplynulo, že se žalovaná dostala do prodlení se splátkou splatnou dne 15. 5. 2021. 6. Žalobkyně zaslala žalované dne 21. 6. 2021 zesplatňující dopis, kterým ji vyzvala k úhradě částky v celkové výši 124 513,13 Kč sestávající z nezaplacené jistiny ve výši 36 822,18 Kč, nezaplacených úroků ve výši 25 942,65 Kč, nákladů za upomínky ve výši 500 Kč, smluvní pokuty ve výši 18 411,09 Kč, nezaplacené části inkasní služby ve výši 10 004 Kč, nezaplacené části doplňkové služby podpora ve výši 32 757 Kč, smluvních úroků za prodlení ve výši 70,14 Kč a 6,07 Kč. 7. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Na smluvní vztah mezi účastníky se dále vztahuje zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 8. Soud došel k závěru, že mezi účastníky byla vůle uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu výše uvedených zákonných ustanovení. 9. Soud se dále zabýval platností uzavřené smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 15. 5. 2020 zejména z hlediska jejího souladu s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 580 o.z. s ohledem na výši sjednaných úroků a poplatků. Soud v tomto směru zohlednil rozhodovací praxi vyšších soudů a to zejména rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004 ve kterém tento soud došel k závěru, že dohoda, kterou byly při peněžité půjčce sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je v souladu s ustanovením § 39 zákona č. 40/1964 Sb., dříve platného občanského zákoníku, neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně (v daném případě čtyřnásobně) přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V rozsudku sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. 2. 2007 pak Nejvyšší soud ČR došel k závěru, že v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být považován za nepřiměřený úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Byť se výše citovaná judikatura Nejvyššího soudu ČR vztahuje k zákonu č. 40/1964 Sb., lze ji dle přesvědčení soudu použít i na právní vztahy vzniklé za účinnosti o.z.,když smlouva o úvěru, ve které jsou sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je dle ustanovení § 580 o.z. ve spojení s § 588 o.z. absolutně neplatným právním jednáním a to pro svůj zjevný rozpor s dobrými mravy. 10. Z informací uveřejněných na internetových stránkách České národní banky/databáze časových řad ARAD/statis data/ měnová a finanční statistika/měnová statistika/b. úrokové sazby MFI/nové obchody/úrokové sazby soud zjistil, že roční procentní sazby nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR v květnu 2020, tedy v době uzavření smlouvy o úvěru, činily v průměru 7,44 %. Jestliže pak byla mezi účastníky v této době uzavřena smlouva o úvěru, ve které byla sjednána roční procentní sazba nákladů ve výši 85,26 %, tvoří takto sjednaná RPSN skoro dvanáctinásobek v této době obvyklé úrokové míry. V intencích výše uvedené judikatury pak došel soud k závěru, že ujednání smlouvy o úvěru týkající se smluvních úroků a poplatků v celkové výši 92 560 Kč je pro zjevný rozpor s dobrými mravy dle § 580 o.z. absolutně neplatné. 11. Soud se dále zabýval tím, zda neplatnost ujednání o poplatku způsobuje neplatnost celé smlouvy o úvěru či nikoli. Dle § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. V daném případě má soud za prokázané, že poskytování spotřebitelských úvěrů bylo předmětem podnikání žalobkyně. Tato společnost tedy bezpochyby neměla zájem poskytnout žalované bezúročnou zápůjčku. Podmínkou uzavření smlouvy o úvěru ze strany žalobkyně byla naopak skutečnost, že žalovaná přistoupí na výši úroku včetně ostatních poplatků. Pokud by pak v rámci uzavírané smlouvy o úvěru nebyl sjednán poplatek ve formě nákladů na uzavření smlouvy, nebyly dojednány úroky a nebyly sjednány další poplatky za tzv. doplňkové služby, k uzavření smlouvy o úvěru s žalovanou by vůbec nedošlo. S ohledem na tyto skutečnosti došel soud k závěru, že smlouva o úvěru [číslo] uzavřené dne 15. 5. 2020 mezi žalobkyní a žalovanou je neplatná jako celek. 12. Dle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Pokud tedy žalobkyně poskytla žalované na základě neplatného právního jednání finanční částku ve výši 32 000 Kč, má žalovaná povinnost tuto částku jako bezdůvodné obohacení vrátit, žalovaná dle tvrzení žalobkyně uhradila 11 splátek v celkové výši 19 030 Kč, proto zbývá žalované doplatit jen částku 12 970 Kč. Z důkazů předložených žalobkyní vyplývá, že požádala žalovanou o plnění dopisem svého právního zástupce ze dne 21. 6. 2021 označeným jako„ Zesplatnění úvěru, poslední předžalobní upomínka s oznámením o převzetí právního zastoupení“ a odeslaným dle podacího archu téhož dne. V tomto dopise stanovila žalobkyně žalované k zaplacení dluhu lhůtu do 3. 8. 2021. S ohledem na skutečnost, že žalovaná v této lhůtě dlužnou částku neuhradila, přiznal soud žalobkyni dále nárok na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně za období od 4. 8. 2021 do zaplacení. Ve zbývající části pak byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”), když s ohledem na většinový neúspěch žalobkyně ve věci má žalovaná právo na náhradu účelně vynaložených nákladů soudního řízení. S ohledem na skutečnost, že žalované ve věci žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku rozhodnutí.