8 C 317/2021-27 — Okresní soud Plzeň-jih

Žalobkyně se domáhala po žalovaných zaplacení dlužné částky ve výši 107 899 Kč z titulu smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne 7. 12. 2001 uzavřené mezi právním předchůdcem žalovaných a žalobkyní, na jejímž základě byl právnímu předchůdci žalovaných poskytnut úvěrový rámec (revolvingový úvěr) s možností průběžného čerpání, ze kterého právní předchůdce žalovaných vyčerpal celkově částku 107 899 Kč. Právní předchůdce žalovaných podle úvěrové smlouvy se zavázal splácet částku ve výši 5% z poskytnutého úvěrového rámce, která zahrnuje splátku úroku, případného pojistného a poplatků a jistiny. Právní předchůdce žalovaných ke dni 22. 2. 2018 zemřel. Dopisem ze dne 21. 5. 2018 žalobkyně přihlásila svoji pohledávku za právním předchůdcem žalovaných tedy zůstavitelkou do řízení o dědictví. K tomuto dni činila dlužná částka celkově 107 899 Kč. Pozůstalostní řízení bylo pravomocně skončeno usnesením zdejšího soudu ze dne 18. 1. 2021, č.j. [číslo jednací], když soud určil obvyklou cenu aktiv pozůstalosti částkou 1 090 750 Kč a výši pasiv pozůstalosti částkou 496 101,61 Kč a tedy čistou hodnotu dědictví ve výši 594 648,39 Kč. Žalovaní v rámci dědického řízení neuplatnili výhradu soupisu a uzavřeli dohodu o vypořádání dědictví, kterou soud v souladu s ust. § 1695 občanského zákoníku schválil. Na základě tohoto rozhodnutí žalovaní za pohledávku žalobkyně odpovídají společně a nerozdílně. Proto žalobkyně po žalovaných, jako dědicích zůstavitelky požaduje, aby společně a nerozdílně uhradili dlužnou částku ve výši 107 899 Kč. Žalobce žalované vyzval dopisem ze dne 24. 2. 2021 k uhrazení dlužné částky, když žalovaní na svůj dluh doposud ničeho neuhradili, proto se žalobkyně se svým nárokem obrátila k soudu. Žalovaní se k podané žalobě nevyjádřili. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o.s.ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud na základě předložených listinných důkazů, a to úvěrové smlouvy ze dne 7. 12. 2001, Úvěrových podmínek, výpisu a přehledu úvěru, přihlášky do dědického řízení, rozhodnutí soudu o vypořádání dědictví a předžalobní upomínky, vzal za prokázané: dne 7. 12. 2001 uzavřel právní předchůdce žalovaných s žalobkyní smlouvu o poskytnutí úvěru, na jejímž základě byl právnímu předchůdci žalovaných poskytnut úvěrový rámec s možností průběžného čerpání. Právní předchůdce žalovaných postupně vyčerpal z úvěrového rámce celkově částku 658 761 Kč. Právní předchůdce žalovaných dne 22. 2. 2018 zemřel, z výpisu a přehledu plateb bylo zjištěno, že právní předchůdce žalovaných ke dni 22. 2. 2018 dlužil žalobkyni celkově částku 107 899 Kč. Z přihlášky pohledávky soud zjistil, že žalobkyně tuto částku dne 21. 5. 2018 přihlásila do pozůstalostního řízení po právním předchůdci žalovaných. Z rozhodnutí soudu o vypořádání pozůstalosti po zemřelém právním předchůdci žalovaných ze dne 18. 1. 2021, č.j. [číslo jednací] soud zjistil, že pozůstalost po právním předchůdci žalovaných byla v čisté výši 594 648,39 Kč O rozdělení pozůstalosti uzavřeli dědicové podle § 1695 občanského zákoníku dohodu, když za pohledávku za žalobkyní odpovídají společně a nerozdílně žalovaní. Z dopisu ze dne 24. 2. 2021 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalované k úhradě dlužné částky 107 899 Kč. S ohledem na ustanovení § 3028 odst. 3 z.č. 89/2012 Sb., rozhodoval soud o právech a povinnostech z porušené smlouvy za použití právních předpisů účinných v době do 31.12.2013, a to pouze ve vztahu k uzavřenému spotřebitelskému úvěru. Podle ustanovení § 497 obchodního zákoníku (dále jen obch. z.) se smlouvou o úvěru věřitel zavazuje, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 502 obch. z. je dlužník od doby poskytnutí peněžních prostředků povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. Podle § 506 obch.z. je-li dlužník v prodlení s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu více než tří měsíce, je věřitel oprávněn od smlouvy odstoupit a požadovat, aby dlužník vrátil dlužnou částku s úroky. Odstoupení nemá vliv na zajištění závazků z této smlouvy. Podle ustanovení § 273 odst. 1 obch. z. lze část obsahu smlouvy určit také odkazem na všeobecné obchodní podmínky vypracované odbornými nebo zájmovými organizacemi nebo odkazem na jiné obchodní podmínky, jež jsou stranám uzavírajícím smlouvu známé nebo k návrhu přiložené. Podle § 369 odst. 1 obch. z. je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského. Podle § 1695 odst. 1 zákona č. 89/2012Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), účinného od 1.1.2014 nepořídil-li zůstavitel pro případ smrti, mohou se dědici před soudem dohodnout o rozdělení pozůstalosti jakkoli. Podle § 1696 odst. 1 o.z. soud dohodu dědiců o rozdělení schválí, neodporuje-li vůli zůstavitele a v jejích mezích ani zájmům osoby pod zvláštní ochranou. Neschválí-li soud dohodu, potvrdí dědicům nabytí dědictví podle výše jejich dědických podílů. Podle § 1696 odst. 2 o.z. k platnosti dohody o rozdělení pozůstalosti se vyžaduje, aby v důsledku jejího uzavření byla rozdělena celá známá pozůstalost. Dohodou lze zřídit i věcné břemeno nebo zástavní či jiné věcné právo, i když o něm zůstavitel nepořídil. Podle ust. § 1701 odst. 1 o.z. dluhy zůstavitele přecházejí na dědice, ledaže zákon stanoví jinak. Podle ust. § 1704 o.z. neuplatnil-li dědic výhradu soupisu, hradí dluhy zůstavitele v plném rozsahu. Neuplatnilo-li výhradu soupisu více dědiců, hradí dluhy zůstavitele společně a nerozdílně. Podle § 1712 odst. 1 o.z. věřitel, který se ve lhůtě nepřihlásí, nemá právo na uhrazení vůči dědici, je-li pozůstalost vyčerpána uhrazením ohlášených pohledávek. Soud na základě shora provedeného dokazování dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a právním předchůdcem žalovaných byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 497 obch. z., jejíž součástí se staly úvěrové podmínky. Jelikož právní předchůdce žalovaných uzavřel dne 7. 12. 2001 smlouvu o revolvingovém úvěru formou poskytnutí úvěrového rámce, z něhož postupně čerpal peněžní prostředky, když celkově vyčerpal částku 658 761 Kč, přičemž dne 22. 2. 2018 zemřel. Ke dni úmrtí zůstal dlužit žalobkyni částku 107 899 Kč, kterou žalobkyně řádně uplatnila v pozůstalostním řízení. Žalovaní se stali dědici zůstavitelky tedy právního předchůdce žalovaných, kteří v rámci pozůstalostního řízení uzavřeli dohodu o rozdělení pozůstalosti, když za pohledávku žalobkyně za zůstavitelkou odpovídají společně a nerozdílně dle ust. § 1704 o.z.. Na základě výše uvedeného soud podané žalobě v celém rozsahu vyhověl, neboť žalovaní žalobkyni nezaplatili ani po obdržené výzvě. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 5 595 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 5 395 Kč a odměny za dva úkony po 100 Kč, které soud přiznal v souladu s ust. § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.