8 C 341/2021-15 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 12 600 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že předmětný nárok vznikl z titulu nesplněných povinností vyplývajících ze smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené dne 30. 8. 2006 mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO] a žalovaným. Na základě této smlouvy byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč v souvislosti s poskytnutím půjčky se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně i souhrnný poplatek ve výši 8 985 Kč. Tedy celkovou částku ve výši 23 985 Kč se žalovaný zavázal uhradit v 39 týdenních splátkách po 615 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 30. 5. 2007. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 postoupil původní věřitel předmětnou pohledávku na žalobkyni s účinností ke dni 5. 1. 2021. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Provedenými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav. Ze smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené dne 30. 8. 2006 soud zjistil, že původní věřitel poskytl žalovanému půjčku ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto půjčku vrátit, a to včetně sjednaného poplatku ve výši 8 985 Kč. Půjčka včetně poplatku měla být původnímu věřiteli splacena celkem v 39 týdenních splátkách po 615 Kč Celkem tak měl žalovaný zaplatit původnímu věřiteli částku ve výši 23 985 Kč, výše roční procentní sazby nákladů (tzv. RPSN) činila 276,9 %. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 soud zjistil, že původní věřitel postoupil pohledávku na žalobkyni ke dni 5. 1. 2021. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem právního předchůdce žalobkyně. 5. Z tvrzení žalobkyně dále vyplynulo, že žalovaný zaplatil na základě uzavřené smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené dne 30. 8. 2006 částku v celkové ve výši 2 400 Kč. S ohledem na skutečnost, že žalovaný výši provedených úhrad žádným způsobem nerozporovala, vzal soud tuto skutečnost za prokázanou. 6. S ohledem na ustanovení § 3028 odst. 3 z.č. 89/2012 Sb., rozhodoval soud o právech a povinnostech za použití právních předpisů účinných v době do 31. 12. 2013. 7. Podle § 657 občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013 (dále jen o.z.) smlouvou o půjčce přenechá věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. 8. Podle § 544 odst. 1 o.z. sjednají-li strany pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu, je účastník, který tuto povinnost poruší, zavázán pokutu zaplatit, i když oprávněnému účastníku porušením povinnosti nevznikne škoda. 9. Soud došel k závěru, že mezi účastníky byla vůle uzavřít smlouvu o půjčce ve smyslu výše uvedených zákonných ustanovení s tím, že ve smlouvách sjednané poplatky májí z právního hlediska charakter úroků. 10. Soud se dále zabýval platností smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené dne 30. 8. 2006 zejména z hlediska jejich souladu s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 580 o.z. s ohledem na výši sjednaných úroků. Soud v tomto směru zohlednil rozhodovací praxi vyšších soudů a to zejména rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004 ve kterém tento soud došel k závěru, že dohoda, kterou byly při peněžité půjčce sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je v souladu s ustanovením § 39 obč.z. neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně (v daném případě čtyřnásobně) přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V rozsudku sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. 2. 2007 pak Nejvyšší soud ČR došel k závěru, že v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být považován za nepřiměřený úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. 11. Z informací uveřejněných na internetových stránkách České národní banky/databáze časových řad ARAD/statis data/ měnová a finanční statistika/měnová statistika/b. úrokové sazby MFI/nové obchody/úrokové sazby soud zjistil, že roční procentní sazby nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR v srpnu 2006, tedy v době uzavření smluv o půjčce činily v průměru 13,52 %. Jestliže pak byla mezi účastníky v této době uzavřena smlouva o půjčce, v nichž byly sjednány roční procentní sazby nákladů ve výši 276,9 %, tvoří takto sjednaná RPSN mnohonásobek v této době obvyklé úrokové míry. V intencích výše uvedené judikatury pak došel soud k závěru, že ujednání smlouvy o zápůjčce týkající se poplatku ve výši 8 985 Kč je pro rozpor s dobrými mravy dle § 580 o.z. neplatné. 12. Soud se dále zabýval tím, zda neplatnost ujednání o poplatku způsobuje neplatnost celé smlouvy o půjčce nebo zápůjčce či nikoli. Dle § 576 o.z. vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu. Ve výše citovaném rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004 došel tento soud k závěru, že v případě smlouvy o půjčce lze ujednání o výši úroků považovat za oddělitelné a nezpůsobující neplatnost celé smlouvy o půjčce pouze tehdy, pokud oddělení této části od ostatního obsahu smlouvy nebrání okolnosti, za nichž ke smlouvě došlo. Dle § 576 občanského zákoníku týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. V daném případě má soud za prokázané, že poskytování půjček (spotřebitelských úvěrů) bylo předmětem podnikání právního předchůdce žalobkyně. Tato společnost tedy bezpochyby neměla zájem poskytnout žalovanému bezúročnou půjčku. Pokud by pak v rámci uzavíraných smluv o půjčce nebyl sjednán poplatek za uzavření smlouvy případně ujednáno jiné finanční protiplnění za poskytnutí finanční hotovosti, k uzavření smluv o půjčce s žalovaným by vůbec nedošlo. S ohledem na tyto skutečnosti došel soud k závěru, že smlouva o půjčce [číslo] uzavřené dne 30. 8. 2006 mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným je neplatná jako celek. 13. Dle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Pokud tedy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému na základě neplatného právního jednání finanční částku ve výši 15 000 Kč, má žalovaný povinnost tuto částku jako bezdůvodné obohacení vrátit. Pokud pak žalovaný vrátil právnímu předchůdci žalobkyně částku ve výši 2 400 Kč, má povinnost vydat dále bezdůvodné obohacení ve výši 12 600 Kč. V tomto rozsahu soud shledal žalobu jako důvodnou a proto jí výrokem I vyhověl. Soud žalobkyni rovněž přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 452 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 12 600 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.