1 C 138/2023-16 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 20 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 20 000 Kč od 2. 7. 2015 do 31. 12. 2015 ve výši 7,05 %, se zákonným úrokem z prodlení z částky 20 000 Kč od 1. 1. 2016 do 30. 6. 2016 ve výši 7,05 %, se zákonným úrokem z prodlení z částky 20 000 Kč od 1. 7. 2016 do 31. 12. 2016 ve výši 7,05 %, se zákonným úrokem z prodlení z částky 20 000 Kč od 1. 1. 2017 do 30. 6. 2017 ve výši 7,05 %, se zákonným úrokem z prodlení z částky 20 000 Kč od 1. 7. 2017 do 31. 12. 2017 ve výši 7,05 %, se zákonným úrokem z prodlení z částky 20 000 Kč od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018 ve výši 7,50 %, se zákonným úrokem z prodlení z částky 20 000 Kč od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018 ve výši 8,00 %, se zákonným úrokem z prodlení z částky 20 000 Kč od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019 ve výši 8,75 %, se zákonným úrokem z prodlení z částky 20 000 Kč od 1. 7. 2019 do 31. 12. 2019 ve výši 9,00 %, se zákonným úrokem z prodlení z částky 20 000 Kč od 1. 1. 2020 do 30. 6. 2020 ve výši 9,00 %, se zákonným úrokem z prodlení z částky 20 000 Kč od 1. 7. 2020 do 31. 12. 2020 ve výši 7,25 %, se zákonným úrokem z prodlení z částky 20 000 Kč od 1. 1. 2021 do 30. 6. 2021 ve výši 7,25 %, se zákonným úrokem z prodlení z částky 20 000 Kč od 1. 7. 2021 do 31. 12. 2021 ve výši 7,50 %, se zákonným úrokem z prodlení z částky 20 000 Kč od 1. 1. 2022 do 30. 6. 2022 ve výši 10,75 %, se zákonným úrokem z prodlení z částky 20 000 Kč od 1. 7. 2022 do 31. 12. 2022 ve výši 14,00 %, se zákonným úrokem z prodlení z částky 20 000 Kč od 1. 1. 2023 do 30. 6. 2023 ve výši 14,00 %, se zákonným úrokem z prodlení z částky 20 000 Kč od 1. 7. 2023 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí a s kapitalizovaným úrokem ve výši 12 400 Kč od 26. 2. 2009 do 18. 3. 2010. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu nesplněné povinnosti vyplývající ze smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené dne 26. 2. 2009 mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO] a žalovaným. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Předloženými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav: Ze smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené dne 26. 2. 2009, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému půjčku ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto půjčku vrátit, a to včetně sjednaného poplatku ve výši 14 720 Kč. Žalovaný se zavázal půjčku splatit v 54 týdenních splátkách ve výši 640 Kč a poslední splátku ve výši 160 Kč, celkem tedy v 55 týdenních splátkách. RPSN smlouvy činila dle všeobecných obchodních podmínek, které jsou nedílnou součástí smlouvy, celkem 215,73 %. Žalovaný uhradil žalobkyni částku 2 320 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 byla pohledávka postoupena na [právnická osoba] [anonymizováno] a následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018 na žalobkyni. 5. S ohledem na ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, rozhodoval soud o právech a povinnostech z porušené smlouvy za použití právních předpisů účinných v době do 31. 12. 2013. 6. Podle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. z.“) přenechává smlouvou o půjčce věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. Na smluvní vztah mezi žalobkyní a žalovaným se dále jako na vztah ze spotřebitelské smlouvy aplikují ustanovení zákona č. 321/2001 Sb. o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru. 7. Soud došel k závěru, že mezi účastníky byla vůle uzavřít smlouvu o půjčce ve smyslu výše uvedených zákonných ustanovení s tím, že ve smlouvě sjednaný poplatek má z právního hlediska charakter úroků. 8. Soud se dále zabýval platností smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené dne 26. 2. 2009 zejména z hlediska jejího souladu s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 39 obč. z. s ohledem na výši sjednaných úroků. Soud v tomto směru zohlednil rozhodovací praxi vyšších soudů a to zejména rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004 ve kterém tento soud došel k závěru, že dohoda, kterou byly při peněžité půjčce sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je v souladu s ustanovením § 39 zákona č. 40/1964 Sb., dříve platného občanského zákoníku, neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně (v daném případě čtyřnásobně) přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V rozsudku sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. 2. 2007 pak Nejvyšší soud ČR došel k závěru, že v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být považován za nepřiměřený úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. 9. Z informací uveřejněných na internetových stránkách České národní banky/databáze časových řad ARAD/statis data/ měnová a finanční statistika/měnová statistika/b. úrokové sazby MFI/nové obchody/úrokové sazby soud zjistil, že roční procentní sazby nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR v únoru 2009, tedy v době uzavření smlouvy o půjčce, činily v průměru 14,05 %. Jestliže pak byla mezi účastníky v této době uzavřena smlouva o půjčce, ve které byla sjednána roční procentní sazba nákladů ve výši 215,73 %, tvoří takto sjednaná RPSN zhruba patnáctinásobek v této době obvyklé úrokové míry. V intencích výše uvedené judikatury pak došel soud k závěru, že ujednání smlouvy o půjčce týkající se poplatku ve výši 14 720 Kč je pro zjevný rozpor s dobrými mravy dle § 39 obč. z. absolutně neplatné. 10. Soud se dále zabýval tím, zda neplatnost ujednání o poplatku (nákladech spotřebitelského úvěru) způsobuje neplatnost celé smlouvy o půjčce či nikoli. Dle § 41 obč. z. vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu. Ve výše citovaném rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004 došel tento soud k závěru, že v případě smlouvy o půjčce lze ujednání o výši úroků považovat za oddělitelné a nezpůsobující neplatnost celé smlouvy o půjčce pouze tehdy, pokud oddělení této části od ostatního obsahu smlouvy nebrání okolnosti, za nichž ke smlouvě došlo. V daném případě má soud za prokázané, že poskytování zápůjček (spotřebitelských úvěrů) bylo předmětem podnikání právní předchůdkyně žalobkyně. Tato společnost tedy bezpochyby neměla zájem poskytnout žalovanému bezúročnou půjčku. Pokud by pak v rámci uzavírané smlouvy o půjčce nebyl sjednán poplatek za uzavření smlouvy, případně ujednáno jiné finanční protiplnění za poskytnutí finanční hotovosti, k uzavření smlouvy s žalovaným by vůbec nedošlo. S ohledem na tyto skutečnosti došel soud k závěru, že smlouva o půjčce [číslo] uzavřené dne 26. 2. 2009 mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je neplatná jako celek. 11. Dle § 451 obč. z. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je mimo jiné majetkový prospěch získaný plněním z neplatného právního úkonu. Pokud tedy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na základě neplatného právního úkonu finanční částku ve výši 20 000 Kč, má žalovaný povinnost tuto částku jako bezdůvodné obohacení vrátit. Pokud pak žalovaný vrátil žalobkyni, resp. její právní předchůdkyni částku ve výši 2 320 Kč, je tento povinen vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 17 680 Kč, a to bezprostředně poté, co byl k plnění vyzván. Žalovaný byl poprvé vyzván k plnění dluhu v dopise označeném jako oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25. 6. 2015, odeslaným dle podacího archu dne 22. 7. 2015, ve kterém mu byla stanovena lhůta 10 dnů ke splnění dluhu. Soud vycházel z toho, že předmětný dopis byl doručen žalovanému nejdříve dne 23. 7. 2015, dne 2. 8. 2015 tak uběhla lhůta k plnění. Soud proto podané žalobě co do částky 17 680 Kč vyhověl, ve zbytku byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. S