2 C 37/2023-57 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 5 520 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela dne 8. 9. 2021 s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě byla žalované poskytnuta zápůjčka ve výši 4 000 Kč Smlouva o zápůjčce byla uzavřena prostřednictvím webové stránky [webová adresa], kde se žalovaná zaregistrovala zadáním osobních údajů a po ověření správnosti kontaktu žalované odeslala žalovaná žádost o zápůjčku. Po posouzení schopnosti žalované zápůjčku splácet a odsouhlasení textu smlouvy včetně všeobecných podmínek žalovanou byla smlouva elektronicky uzavřena a částka byla žalované vyplacena na jí sdělený bankovní účet č. [bankovní účet]. Poskytnuté peněžní prostředky se žalovaná zavázala právní předchůdkyni žalobkyně vrátit spolu s poplatkem za zpracování žádosti o poskytnutí zápůjčky ve výši 1 520 Kč nejpozději dne 8. 10. 2021. Žalovaná však zapůjčené prostředky ani poplatek do data splatnosti nezaplatila a dluží tak celkem částku 5 520 Kč. Následně byla pohledávka za žalovanou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2022 uzavřenou mezi žalobkyní a původním věřitelem postoupena na žalobkyni. Žalovaná však dlužnou částku dosud ani přes výzvu žalobkyně neuhradila. 2. Dne 27. 12. 2022 byl zdejším soudem vydán elektronický platební rozkaz [číslo jednací], proti kterému žalovaná dne 9. 1. 2023 podala odpor. Ve svém vyjádření, které bylo součástí podaného odporu, žalovaná uvedla, že uznává nárok žalobkyně co do částky 3 000 Kč a odpor podává pouze co do povinnosti zaplatit žalobkyni částku 2 250 Kč. Dále uvedla, že v době poskytnutí úvěru byla ve velmi špatné finanční situaci, neboť z úřadu práce dostávala jen minimální podporu a neuvědomila si, jak vysoké jsou úroky a že nebude schopna je splatit. V dalším vyjádření žalovaná ještě soudu zaslala smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [anonymizováno] ze dne 29. 3. 2022, která se však podle svého obsahu nijak netýká žalovaného nároku, když se jedná o smlouvu s odlišným předmětem a dokonce uzavřenou se zcela odlišným věřitelem než je právní předchůdkyně žalobkyně. S ohledem na tuto skutečnost soud k těmto žalovanou předloženým listinám více nepřihlížel. 3. Soud následně odpor žalované zaslal právnímu zástupci žalobkyně spolu s žádostí o vyjádření ve lhůtě 7 dnů. Právní zástupce žalobkyně však k podanému odporu žádné stanovisko nesdělil. Pouze soudu znovu zaslal žalobní návrh se všemi přílohami a se sdělením, že původní žalobní návrh byl opatřen nesprávným elektronickým podpisem. Tímto tedy byla zhojena vada procesní plné moci. Stanovisko žalobkyně k podanému odporu však soudu nikterak ani přes telefonickou urgenci ze dne 8. 2. 2023 sděleno nebylo. 4. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) vyzval žalovanou, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání vyslovila souhlas již v návrhu a žalovaná souhlas s tímto postupem vyjádřila v podání ze dne 14. 1. 2023. Soud proto věc rozhodl, aniž nařizoval jednání. 5. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když z realizační smlouvy o postoupení pohledávek [číslo] ze dne 12. 9. 2022 k rámcové smlouvě o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021 bylo zjištěno, že původní věřitel, spol. [právnická osoba], v souladu s § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“) postoupil pohledávku vymáhanou touto žalobou žalobkyni. Dopisem ze dne 15. 9. 2022 žalobkyně žalované oznámila, že došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni. 6. Z žalobních tvrzení, žalobkyní předložených důkazů a vyjádření žalované soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] uzavřela dne 8. 9. 2021 smlouvu o zápůjčce [číslo] kterou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala v čl. 3 a 3.3 smlouvy žalované poskytnout zápůjčku ve výši 4 000 Kč bezhotovostně na účet žalované. Žalovaná se v čl. 3, 3.5 a 3.7 zavázala poskytnutou částku vrátit do 8. 10. 2021 spolu s poplatkem ve výši 1 520 Kč. Zápůjční úroková sazba byla v čl. 3 sjednána ve výši 0 % a RPSN dle čl. 3 smlouvy činilo 4933,41 %. Zápůjčka ve výši 4 000 Kč byla žalované dle potvrzení o přijaté platbě vyplacena dne 8. 9. 2021 na účet č. [bankovní účet], který je ve smlouvě o zápůjčce uveden jako účet žalované. Protože žalovaná ve svém vyjádření připustila, že si zápůjčku vzala a dokonce žalobní nárok co do částky 3 000 Kč výslovně uznala, nevyžadoval soud k návrhu žalobkyně sdělení banky, kdo byl vlastníkem příslušného účtu v rozhodné době a zda na něj skutečně částka 4 000 Kč byla vyplacena. Před podáním žaloby byla právním zástupcem žalobkyně dne 15. 9. 2022 žalované zaslána předžalobní výzva k úhradě dlužné částky. 7. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že strany uzavřely dne 8. 9. 2021 smlouvu o zápůjčce v souladu s § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), na jejímž základě byla právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuta žalované částka 4 000 Kč. Žalovaná však porušila svou povinnost vrátit poskytnuté prostředky spolu s poplatkem ve sjednané lhůtě splatnosti, když na svůj dluh neuhradila ničeho. Vzhledem ke skutečnosti že po splatnosti zápůjčky byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni, dluží nyní žalovaná žalobkyni částku v celkové výši 5 520 Kč představující nesplacenou zápůjčku a poplatek za její poskytnutí. Žalovaná uzavření smlouvy ani její platnost ve svém vyjádření nijak nezpochybnila a rovněž netvrdila, že by na svůj dluh snad nějakou částku uhradila. Žalovaná sice uvedla, že si neuvědomila výši úroků a svou neschopnost je splatit, avšak z obsahu smlouvy (konkrétně z čl. 3, 3.5, 3.7 a 11) je naprosto zřejmé, jakou částku se žalovaná zavázala v jakém časovém horizontu vrátit. Přestože se žalovaná zmiňovala o výši úroků, z čl. 3 vyplývá, že úrok byl mezi stranami sjednán ve výši 0 % ročně. Ačkoli byl ve smlouvě sjednán nulový úrok, byl s poskytnutím zápůjčky spojen nezanedbatelný poplatek ve výši 1 520 Kč odpovídající 38 % poskytnuté částky. Tento poplatek nepochybně do určité míry plnil funkci odměny za poskytnutí peněžních prostředků, avšak přesto jej nelze v tomto případě přepočítávat na roční úrokovou sazbu a pohlížet na něj výlučně jako na skrytý úrok. V první řadě by totiž vzhledem k velmi krátké době (pouze 30 dnů), na kterou byly žalované peněžní prostředky poskytnuty, došlo při přepočtu poplatku na úrok k výraznému zkreslení roční úrokové sazby, kterou by ani nebylo možno srovnávat s průměrnými úrokovými sazbami stanovenými bankami, když banky zápůjčky na tak krátké období v podstatě neposkytují. Dále pak nelze odhlédnout od skutečnosti, že i s poskytnutím krátkodobé zápůjčky nehledě na její konkrétní výši jsou vždy spojeny určité administrativní náklady, k jejichž pokrytí poskytovateli zápůjčky slouží právě požadovaný poplatek. S ohledem na uvedené soud shledal uzavřenou smlouvu o zápůjčce platnou a žalobu důvodnou, a proto žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 5 520 Kč spolu s úrokem z prodlení v souladu s § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 1 a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť se žalovaná dostala do prodlení s úhradou peněžitého dluhu. Lhůta k plnění byla v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena v délce 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. 8. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142a o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v plné výši, tedy v částce 1 489 Kč Náklady řízení jsou tvořeny odměnou advokáta za tři úkony právní služby po 200 Kč (příprava a převzetí věci, předžalobní upomínka, sepis žaloby) podle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), paušální náhradou hotových výdajů za zmíněné tři úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 advokátního tarifu a náhradou za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z obou zmíněných částek ve smyslu § 137 odst. 3 o. s. ř., neboť advokát prokázal, že je plátcem DPH, a dále zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč. Soud při výpočtu nákladů právního zastoupení žalobkyně postupoval podle § 14b advokátního tarifu, neboť má za to, že projednávaná věc není právně složitá ani jinak náročná a žalobkyně napříč republikou opakovaně vymáhá pohledávky z tohoto typu smluv, které se liší jen individuálními údaji. I toto řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, čímž byly splněny podmínky pro užití § 14b advokátního tarifu. Podle § 149 odst. 1 je žalovaná povinna náhradu nákla