25 C 41/2023-29 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 70 188,33 Kč se zákonným úrokem z prodlen z částky 70 188,33 Kč od 26. 5. 2022 do zaplacení ve výši 11,75 % ročně. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu nesplněné povinnosti vyplývající ze smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Provedenými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav: Ze smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené dne 25. 7. 2017 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně ze měla zavázat poskytovat žalované možnost čerpat úvěr, který žalovaná dle výpisu z účtu čerpala do výše 35 000 Kč (označeno jako„ výběr“ na účtu). Žalovaná se měla zavázat tento úvěr splatit do 25. 5. 2022. Žalovaná však neplnila své povinnosti řádně, když na uvedenou pohledávku žalobkyně ničeho neuhradila. Dále bylo prokázáno, že úvěr měl být uzavřen mezi původním věřitelem společností [právnická osoba] (dříve [právnická osoba]) a žalovanou. Pohledávka byla následně postoupena původním věřitelem žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020. 5. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Soud se dále zabýval samotnou platností uzavřené smlouvy o úvěru. Ze smlouvy o úvěru vyplynulo, že právní předchůdkyně žalobkyně měla poskytnout úvěr prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které se žalovaná nejprve zaregistrovala zadáním osobních údajů, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaná zahájila kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Po dokončení registrace na zmíněných webových stránkách zaslala žalovaná právní předchůdkyni žádost o poskytnutí úvěru. Po prověření schopnosti žalované úvěr splácet jí byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh úvěrové smlouvy ve znění odpovídající smlouvě o revolvingovém úvěru s navrhovanou výší úvěru, kterou žalovaná čerpala do výše 35 000 Kč se splatností do 25. 5. 2022. Úvěr byl žalované poskytnut, jak je patrno z přiloženého výpisu z účtu (čerpání úvěru), ale přesto nebyl žalovanou do dnešního dne uhrazen. Žalovaná nevrátila úvěr v datu splatnosti. Upomínka k úhradě dluhu byla žalobkyní odeslána dne 17. 6. 2022. K tomu soud dodává, že smlouva však nesplnila podmínky ohledně elektronického podpisu, neboť nebyly splněny požadavky uvedené v § 7 zákona č. 297/2016 Sb., zákon o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce. S ohledem na tuto skutečnost nelze na smlouvu o úvěru hledět jako na řádně uzavřenou, neboť ji žalovaná řádně dle stanovených norem nepodepsala a smlouva je tak neplatná. Žalobkyně nezaslala žalované smlouvu v listinné podobě po jejím údajném uzavření. Soud shledal smlouvu neplatnou rovněž vzhledem ke sjednaným úrokům, které musí být co do své výše stanoveny tak, aby nebyly v rozporu s dobrými mravy. Podle ustanovení § 2 odst. 3 o.z. nesmí být výklad a použití právního předpisu v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. V tomto směru soud přihlížel k rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR 33 Odo 234/2005 a 21 Cdo 1484/2004, které shodně uzavřely, že přípustná sjednaná míra smluvního úroku z úvěru či půjčky, nesmí přesahovat dvoj až trojnásobek průměrné úrokové sazby u spotřebitelských úvěrů v měsíci, kdy byla půjčka (resp. úvěr) poskytnuta tak, jak ji poskytovaly bankovní subjekty. Je-li tato hranice překročena, je na místě podle Nejvyššího soudu učinit závěr o neplatnosti sjednaného smluvního úroku co do výše pro rozpor s dobrými mravy. Uvedený závěr platí i pro posuzovanou věc. Ačkoli měl být smluvní úrok ve výši 8,5 % ročně, celková RPSN v daném případě dosahovala 264,42 %. Dle statistiky ČNB činila průměrná úroková sazba v době uzavření smlouvy o půjčce, tj. v květnu 2017, u půjček a úvěrů poskytovaných pro domácnosti 9,9 %. Bylo by tak možné akceptovat maximálně trojnásobek. Je tedy zřejmé, že částka, kterou měla žalovaná zaplatit nad rámec poskytnutých prostředků, přesahuje trojnásobek běžného smluvního úroku sjednaného pro úvěry v daném období. Dále měl žalovaný řadu povinností pod sankcí smluvních pokut, naproti tomu žalobce žádnou jinou povinnost kromě poskytnutí jistiny úvěru neměl. V této souvislosti je proto třeba zohlednit rovněž závěry obsažené v nálezech Ústavního soudu ČR ze dne 11. 12. 2014 sp. zn. III. ÚS 4084/12 a ze dne 26. 1. 2012 sp. zn. I. ÚS 199/2011, dle nichž se nemá dostávat soudní ochrany subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů, v případě ustanovení smluv, která jsou předtištěná a neumožňují slabší straně jejich modifikace a skrývají-li v sobě možnost vyvolání nepříznivých následků na straně spotřebitele, kdy zasáhnou výrazně do sféry právní i osobní. Na smlouvu o úvěru jako celek uzavřenou mezi žalovaným a žalobcem je třeba pohlížet ve světle shora citované judikatury Nejvyššího a Ústavního soudu jako na absolutně neplatnou ve smyslu ustanovení § 588 o.z. pro rozpor s dobrými mravy a současně pro rozpor se zákonem, neboť předmětná úvěrová smlouva představuje značnou nerovnováhu v neprospěch spotřebitele (žalované) jakožto slabší smluvní strany. Žalobce dále neprokázal, že v případě uzavírání úvěrové smlouvou řádně prověřil úvěruschopnost žalované v souladu s ustanovením § 86 zákona č. 275/2016 Sb. Vzhledem ke skutečnosti, že nárokům vyplývajícím z absolutně neplatné smlouvy nelze přiznat právní ochranu, soud je vypořádal v režimu bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 a násl. o.z., kdy žalovaný se na úkor žalobce plněním, které mu bylo poskytnuto na základě neplatného právního jednání, bezdůvodně obohatil, a proto je povinen vydat žalobci částku 38 000 Kč, která odpovídá částce, kterou žalobce žalovanému skutečně poskytl. 7. Dle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Pokud tedy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované na základě neplatného právního jednání finanční částku ve výši 38 000 Kč, má žalovaná povinnost tuto částku jako bezdůvodné obohacení vrátit a to bezprostředně poté, co byla o plnění požádána. S ohledem na skutečnost, že žalovaná v této lhůtě dlužnou částku neuhradila, přiznal soud žalobkyni dále nárok na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši 11,75 % ročně za období od 26. 5. 2022 do zaplacení. Ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 256,24 Kč, přičemž tato částka představuje 8 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 54 % a úspěchu žalované v rozsahu 46 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 808 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 70 188,33 Kč sestávající z částky 3 940 Kč za každý ze dvou úkonů a dále jeden v poloviční výši za předžalobní upomínku formulářového typu uvedených v § 11 odst. 1 a. t. realizovaných po podání návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 10 750 Kč ve výši 2 257,50 Kč.