6 C 1/2023-69 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Žalobce se na žalovaném domáhal zaplacení částky 174 225 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15% ročně od 26.8.2022 do zaplacení, dále pohledávky ve výši 23 202,32 Kč a úroku ve výši 59,76 % ročně z částky 147 470,33 Kč od 26.8.2022 do 18.6.2022 ve výši 5 659,92 Kč a úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 147 470,33 Kč od 19.9.2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 26.8.2022 dosáhne částky 476 524 Kč. Žalobu odůvodnil tím, že mezi účastníky byla uzavřena 25.2.2022 smlouva o úvěru [číslo] (dále jen smlouva). Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 150 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok sjednaný ve smlouvě ve výši tzv. nominální úrokové sazby 59,76 % ročně splácet v čtyřiceti osmi měsíčních splátkách po 9 428 Kč, splatných vždy k dvacátému dni kalendářního měsíce, počínaje měsícem březen 2022 dle splátkového kalendáře. Žalovaný však neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátky [číslo] splatné 20.6.2022 v délce 65 dnů. Proto došlo k tzv. zesplatnění celého úvěru k datu 24.8.2022. Do této doby zaplatil tři splátky po 9 428 Kč, tedy celkem 28 284 Kč. Před zesplatněním úvěru vzniklo žalobci právo na zaplacení smluvních pokut podle bodu 6.1 smlouvy u splátek 4,5 po 499 Kč za každou splátku, tedy celkem na částku 998 Kč. Dále právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2 smlouvy ve výši 200 Kč za každou splátku, tj. v celkové výši 400 Kč. Dosud nezaplacená jistina úvěru a nezaplacené úroky přirostlé ke dni zesplatnění se staly součástí nové jistiny ve výši 169 362,57 Kč, přičemž tuto novou jistinu byl žalovaný povinen uhradit k datu zesplatnění úvěru. Na základě smlouvy byl povinen uhradit dále náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením úroku ve výši 400 Kč, smluvní pokutu 998 Kč a smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení od 26.8.2022 do zaplacení, kterou ale požadoval pouze ve výši 23 202,32 Kč. Žalobce také požadoval úrok v nominální hodnotě 59,76 % ročně z původní jistiny úvěru ve výši 147 470,33 Kč od 19.9.2022 do zaplacení a zákonný úrok v sazbě 11,75 % od stejného data. Konečně žalobce požadoval za úhrady pojištění žalovaného splácet úvěr částku 3 465 Kč za tři splátky po 1 155 Kč. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil a k nařízenému soudnímu jednání dne 28.4.2023 se nedostavil. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného. 3. Z provedených důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Ze smlouvy soud zjistil, že celková výše spotřebitelského úvěru činila 150 000 Kč. Dokladem o vyplacení úvěru ze dne 25.2.2022 bylo doloženo, že částka ve výši 150 000 Kč byla poukázána na účet žalovaného. Ve smlouvě bylo ujednáno, že doba trvání úvěru byla 48 měsíců. Měsíční splátky ve výši 9 428 Kč měly být hrazeny nejpozději do dvacátého dne v měsíci, počínaje měsícem, následujícím po měsíci, ve kterém byl úvěr vyplacen. Zápůjční úroková sazba činila 59,76 % ročně. Celková částka, kterou měl žalovaný uhradit činila 397 104 Kč. Výše předpokládané roční procentní sazby nákladů, která nezahrnovala úhradu za pojištění (dále jen RPSN) byla stanovena na 79,18 %. Sjednané úroky dle smlouvy běžely od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny, a to i po zesplatnění úvěru i nadále přirůstá k původní nesplacené jistině a hodnota nové jistiny úvěru, přičemž poskytovatel byl oprávněn na úrocích za poskytnutí úvěru, které přirostou k zesplatnění požadovat částku v maximální souhrnné výši 120 % z celkové částky, kterou měl žalobci zaplatit, maximálně v souhrnné výši 476 524,80 Kč. Jestliže se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou kterékoliv splátky, i její části, v délce třiceti dnů, vznikla mu povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku. Jestliže klient do zesplatnění úvěru neuhradil novou jistinu v den zesplatnění, vznikla mu povinnost zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení její úhradou. Souhrn všech uplatněných smluvních pokut dle smlouvy nesměl přesáhnout součin čísel 0,5 a celkové výši úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. Výzvami k zaplacení ze dne 21.7.2022, 22.8.2022 žalovaný upozorňován na možnost zesplatnění celého úvěru s oznámením o tomto zesplatnění z 24.8.2022. Předžalobní výzvou z 21.12.2022 byl vyzván k okamžité úhradě celkového dluhu. 4. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o.z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky. Úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Na smluvní vztah mezi žalobcem a žalovaným se dále jako na vztah spotřebitelský aplikují ustanovení § 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. 5. Při právním hodnocením uzavřené smlouvy soud vycházel z toho, že mezi účastníky byla vyjádřena vůle uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru. Soud se však musel především zabývat platností uzavřené smlouvy s ohledem na výši sjednané odměny poskytovatele úvěru. V tomto směru zohlednil rozhodovací praxi Nejvyššího soudu a Ústavního soudu. Vycházel například z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 21 Cdo 1484/2004, v němž tento soud dospěl k závěru, že dohoda, při které byly sjednány nepřiměřené úroky je neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Nepřiměřenou, tedy odporující dobrým mravům, je zpravidla taková výše úroků, která podstatným způsobem převyšuje obvyklou výši úroků, uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů nebo zápůjček. V rozsudku sp.zn. 33 Odo 236/2005 pak Nejvyšší soud ČR uvedl, že v závislosti na okolnostech konkrétního případu musí být považován za nepřiměřený úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry, uplatňované peněžními ústavy. Podle § 580 o.z. ve spojení s ustanovením § 588 o.z. je absolutně neplatným právním jednáním smlouva, ve které byly sjednány nepřiměřeně vysoké úroky. Při porovnávání souladu s dobrými mravy lze použít roční procentní sazbu nákladů (dále jen RPSN), která umožní porovnat smlouvu s přihlédnutím k veškerým složkám odměny poskytovatele úvěru. 6. Z informací uveřejněných na internetových stránkách ČNB, soud zjistil, že roční procentní sazba nákladů spotřebitelských úvěrů poskytovaných bankami domácnostem ČR v měsíci únoru 2022 činila 8,12 % (v rozmezí do pěti let). Jestliže mezi účastníky byla v této době uzavřena smlouva, ve které byla sjednána RPSN ve výši nikoli 79,18 %, nýbrž jak ověřil soud 98,52 % (viz č.l. 56 spisu), překračuje výše této sazby běžnou sazbu, poskytovanou bankovními institucemi o dvanáctinásobek. Ze smlouvy je přitom na první pohled zřejmé, že zapůjčená částka 150 000 Kč byla zapůjčena za sjednanou částku 397 104 Kč. Rozdíl ve prospěch poskytovatele úvěru tedy činí částku 247 104 Kč. Soud na základě ustálené judikatury proto dospěl k závěru, že ujednání smlouvy, týkající se odměny žalobce, je nemravné a v rozporu s ustanovením § 580 o.z. absolutně neplatné. 7. Soud se dále zabýval tím, zda neplatnost ujednání o výši sjednané odměny způsobuje neplatnost celé smlouvy o úvěru či nikoli. Dle § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části za situace rozpoznala-li by strana smlouvy neplatnost včas. V daném případě soud vycházel ze skutečnosti, že poskytování spotřebitelských úvěrů je předmětem podnikání žalobce. Podmínkou uzavření smlouvy bylo nepochybně, že žalovaný přistoupí na všechny podmínky žalobce, tedy včetně ujednání o úrocích a odměně poskytovatele úvěru. Lze opodstatněně předpokládat, že pokud by na všechny podmínky poskytovatele klient nepřistoupil, k uzavření smlouvy by nedošlo. Za této situace soud dospěl k závěru, že uzavřená smlouva je neplatná jako celek. 8. Jestliže však žalobce prokazatelně poskytl žalovanému částku 150 000 Kč, měl žalovaný povinnost tuto částku vrátit i na základě neplatné smlouvy, a to bezprostředně poté, co byl o plnění požádán. Jestliže tak žalovaný neučinil, soud věc posoudil na základě ustanovení § 2991 o.z. o bezdůvodném obohacení, které musí žalovaný vydat. Současně má žalobce právo i na úrok z prodlení ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný uhradil z poskytnuté částky 28 284 Kč. Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 121 716 Kč se zákonným úrokem z prodlení, který činí 15 % ročně. Ve zbytku uplatněných nároků byla žaloba z důvodu neplatnosti smlouvy zamítnuta. 9. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodováno podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., podle něhož v řízení úspěšnější žalobce má právo na náhradu nákladů v poměrné výši. V případě plného úspěchu by žalobci náležela odměna podle vyhl. č. 177/1996 Sb. za tři úkony advokáta po 9 020 Kč za úkon, za tři režijní paušály po 300 Kč za tři úkony advokáta, na náhradu DPH ve výši 5 871,60 Kč a na část