6 C 52/2023-47 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení částky 164 892 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně od 1.10.2019 do zaplacení, dále pohledávky ve výši 46 002 Kč a úroku ve výši 102,64 % ročně z částky 94 000 Kč od 1.10.2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok dosáhne částky 225 028 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že mezi účastníky byla uzavřena 25.6.2019 smlouva o úvěru [číslo] (dále jen smlouva). Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 94 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok sjednaný ve smlouvě ve výši tzv. nominální úrokové sazby 167,74 % ročně splácet v osmnácti měsíčních splátkách po 10 418 Kč, splatných vždy k 25. dni kalendářního měsíce, počínaje měsícem červenec 2019 dle splátkového kalendáře. Žalovaný však neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátky [číslo] splatné 25.7.2019 v délce 65 dnů. Proto došlo k tzv. zesplatnění celého úvěru k datu 29.9.2019. Žalovaný na předmětný úvěr neuhradil ničeho. Před zesplatněním úvěru vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut podle bodu 6.1 smlouvy v celkové výši 998 Kč. Dále právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2 smlouvy v celkové výši 400 Kč. Dosud nezaplacená jistina úvěru a nezaplacené úroky přirostlé ke dni zesplatnění se staly součástí nové jistiny ve výši 117 492,25 Kč, přičemž tuto novou jistinu byl žalovaný povinen uhradit k datu zesplatnění úvěru. Na základě smlouvy byl povinen uhradit dále náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením úroku ve výši 400 Kč, smluvní pokutu 998 Kč a smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení od 1.10.2019 do zaplacení. Žalobkyně také požadovala úrok v nominální hodnotě 102,64 % ročně z původní jistiny úvěru ve výši 94 000 Kč od 1.10.2019 do zaplacení a zákonný úrok v sazbě 10 % od stejného data. 2. Žalovaný se k věci nevyjádřil. 3. O žalobě rozhodl soud bez nařízení jednání, neboť bylo možno rozhodnout pouze na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby bylo v souladu s ust. § 115a o.s.ř. rozhodnuto bez nařízení jednání. Souhlas žalované je dovozován z ust. § 101 odst. 4 o.s.ř., když se ve stanovené lhůtě k otázce rozhodnutí bez jednání nevyjádřila. 4. Z předložené smlouvy soud zjistil, že celková výše spotřebitelského úvěru činila 94 000 Kč. Dokladem o vyplacení úvěru ze dne 25.6.2019 bylo doloženo, že částka ve výši 94 000 Kč byla poukázána na účet žalovaného. Ve smlouvě bylo ujednáno, že doba trvání úvěru byla 18 měsíců. Měsíční splátky ve výši 10 418 Kč měly být hrazeny nejpozději do 25. dne v měsíci, počínaje červencem 2019. Zápůjční úroková sazba činila 167,74 % ročně. Celková částka, kterou měl žalovaný uhradit, činila 187 524 Kč. Výše předpokládané roční procentní sazby nákladů, která nezahrnovala úhradu za pojištění (dále jen RPSN) byla stanovena na 167,74 %. Sjednané úroky dle smlouvy běžely od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny, a to i po zesplatnění úvěru i nadále přirůstá k původní nesplacené jistině a hodnota nové jistiny úvěru, přičemž poskytovatel byl oprávněn na úrocích za poskytnutí úvěru, které přirostou k zesplatnění požadovat částku v maximální souhrnné výši 120 % z celkové částky, kterou měl žalobkyni zaplatit, maximálně v souhrnné výši 225 028 Kč. Jestliže se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou kterékoliv splátky, i její části, v délce třiceti dnů, vznikla mu povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku. Jestliže klient do zesplatnění úvěru neuhradil novou jistinu v den zesplatnění, vznikla mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení její úhradou. Souhrn všech uplatněných smluvních pokut dle smlouvy nesměl přesáhnout součin čísel 0,5 a celkové výši úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. Výzvou k zaplacení ze dne 25.9.2019 byl žalovaný upozorňován na možnost zesplatnění celého úvěru. Předžalobní výzvou z 21.2.2023 byl vyzván k okamžité úhradě celkového dluhu. 5. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o.z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky. Úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Na smluvní vztah mezi žalobkyní a žalovaným se dále jako na vztah spotřebitelský aplikují ustanovení § 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. 6. Při právním hodnocením uzavřené smlouvy soud vycházel z toho, že mezi účastníky byla vyjádřena vůle uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru. Soud se však musel především zabývat platností uzavřené smlouvy s ohledem na výši sjednané odměny poskytovatele úvěru. V tomto směru zohlednil rozhodovací praxi Nejvyššího soudu a Ústavního soudu. Vycházel například z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 21 Cdo 1484/2004, v němž tento soud dospěl k závěru, že dohoda, při které byly sjednány nepřiměřené úroky je neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Nepřiměřenou, tedy odporující dobrým mravům, je zpravidla taková výše úroků, která podstatným způsobem převyšuje obvyklou výši úroků, uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů nebo zápůjček. V rozsudku sp.zn. 33Odo 236/2005 pak Nejvyšší soud ČR uvedl, že v závislosti na okolnostech konkrétního případu musí být považován za nepřiměřený úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry, uplatňované peněžními ústavy. Podle § 580 o.z. ve spojení s ustanovením § 588 o.z. je absolutně neplatným právním jednáním smlouva, ve které byly sjednány nepřiměřeně vysoké úroky. Při porovnávání souladu s dobrými mravy lze použít roční procentní sazbu nákladů (dále jen RPSN), která umožní porovnat smlouvu s přihlédnutím k veškerým složkám odměny poskytovatele úvěru. 7. Z informací uveřejněných na internetových stránkách ČNB, soud zjistil, že roční procentní sazba nákladů spotřebitelských úvěrů poskytovaných bankami domácnostem ČR v měsíci červnu 2019 činila 8,67 % (v rozmezí do pěti let). Jestliže mezi účastníky byla v této době uzavřena smlouva, ve které byla sjednána RPSN ve výši 167,74 %, překračuje výše této sazby běžnou sazbu, poskytovanou bankovními institucemi o devatenáctinásobek. Ze smlouvy je přitom na první pohled zřejmé, že zapůjčená částka 94 000 Kč byla zapůjčena za sjednanou částku 187 524 Kč. Rozdíl ve prospěch poskytovatele úvěru tedy činí částku 93 524 Kč. Soud na základě ustálené judikatury proto dospěl k závěru, že ujednání smlouvy, týkající se odměny žalobkyně, je nemravné a v rozporu s ustanovením § 580 o.z. absolutně neplatné. 8. Soud se dále zabýval tím, zda neplatnost ujednání o výši sjednané odměny způsobuje neplatnost celé smlouvy o úvěru či nikoli. Dle § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části za situace rozpoznala-li by strana smlouvy neplatnost včas. V daném případě soud vycházel ze skutečnosti, že poskytování spotřebitelských úvěrů je předmětem podnikání žalobkyně. Podmínkou uzavření smlouvy bylo nepochybně, že žalovaný přistoupí na všechny podmínky žalobkyně, tedy včetně ujednání o úrocích a odměně poskytovatele úvěru. Lze opodstatněně předpokládat, že pokud by na všechny podmínky poskytovatele klient nepřistoupil, k uzavření smlouvy by nedošlo. Za této situace soud dospěl k závěru, že uzavřená smlouva je neplatná jako celek. 9. Jestliže však žalobkyně prokazatelně poskytla žalovanému částku 94 000 Kč, měl žalovaný povinnost tuto částku vrátit i na základě neplatné smlouvy, a to bezprostředně poté, co byl o plnění požádán. Jestliže tak žalovaný neučinil, soud věc posoudil na základě ustanovení § 2991 o.z. o bezdůvodném obohacení, které musí žalovaný vydat. Současně má žalobkyně právo i na úrok z prodlení ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 94 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 94 000 Kč od 1. 10. 2019 do zaplacení. Ve zbytku uplatněných nároků byla žaloba z důvodu neplatnosti smlouvy zamítnuta. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”), když s ohledem na poměrný neúspěch žalobkyně ve věci má žalovaný právo na poměrnou náhradu účelně vynaložených nákladů soudního řízení. S ohledem na skutečnost, že žalovanému ve věci žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku rozhodnutí.