6 C 88/2023-39 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení částky 21 487,51 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 16 101 Kč od 12.4.2023 do zaplacení ve výši 15 %. Žalobu odůvodnila tím, že na základě uzavřené smlouvy o zápůjčce vyplatila žalovanému 19.9.2019 zápůjčku ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal žalobkyni za tuto zápůjčku zaplatit částku ve výši 52 915 Kč, a to v padesáti devíti měsíčních splátkách po 882 Kč a jednou splátkou ve výši 915 Kč. Žalovaný hradil zápůjčku pouze částečně, a proto v souladu s obchodními podmínkami došlo 4.1.2023 k zesplatnění dosud neuhrazené jistiny zápůjčky, která činila 10 837 Kč. Do zesplatnění žalovaný uhradil částku 16 061 Kč. 2. V podání z 31.5.2023 vzala žalobkyně žalobu zpět do částky 1 764 Kč. 3. K nařízenému soudnímu jednání se žádný z účastníků nedostavil. Svou neúčast omluvila pouze žalovaná. Soud proto věc projednal a rozhodl podle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníků. 4. Z uzavřené písemné smlouvy o zápůjčce soud zjistil, že její výše činila 15 000 Kč. Úvěr byl sjednán v měsíčních splátkách a to ve výši 882 Kč na padesát devět splátek a na šedesátou měl žalovaný uhradit částku 877 Kč. Celkové náklady spotřebitelského úvěru, tj. úroku a administrativního poplatku činily celkem 37 915 Kč Roční procentuální sazba nákladů (RPSN) činila 93,7 %. Výpisem z účtu žalobkyně prokázala, že žalovanému dne 19.9.2019 poukázala částku 15 000 Kč, ke smlouvě byl také připojen splátkový kalendář. Podle oznámení o zesplatnění zápůjčky měl žalovaný uhradit dluh ve výši 18 857,14 Kč do 26.1.2023. 5. Při právním hodnocením uzavřené smlouvy soud vycházel z toho, že mezi účastníky byla vyjádřena vůle uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru. Soud se však musel především zabývat platností uzavřené smlouvy s ohledem na výši sjednané odměny poskytovatele úvěru. V tomto směru zohlednil rozhodovací praxi Nejvyššího soudu a Ústavního soudu. Vycházel například z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 21Cdo 1484/2004, v němž tento soud dospěl k závěru, že dohoda, při které byly sjednány nepřiměřené úroky je neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Nepřiměřenou, tedy odporující dobrým mravům, je zpravidla taková výše úroků, která podstatným způsobem převyšuje obvyklou výši úroků, uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů nebo zápůjček. V rozsudku sp.zn. 33Odo 236/2005 pak Nejvyšší soud ČR uvedl, že v závislosti na okolnostech konkrétního případu musí být považován za nepřiměřený úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry, uplatňované peněžními ústavy. Podle § 580 o.z. ve spojení s ustanovením § 588 o.z. je absolutně neplatným právním jednáním smlouva, ve které byly sjednány nepřiměřeně vysoké úroky. Při porovnávání souladu s dobrými mravy lze použít roční procentní sazbu nákladů (dále jen RPSN), která umožní porovnat smlouvu s přihlédnutím k veškerým složkám odměny poskytovatele úvěru. 6. Z informací uveřejněných na internetových stránkách ČNB, soud zjistil, že roční procentní sazba nákladů spotřebitelských úvěrů poskytovaných bankami domácnostem ČR v září 2019 činila průměrná úroková sazba 8,45 % v rozmezí jednoho až pěti let. Jestliže mezi účastníky byla v této době uzavřena smlouva, ve které byla sjednána RPSN ve výši 93,7 překračuje výše této sazby běžnou sazbu, poskytovanou bankovními institucemi o více než jedenáctinásobek. Ze smlouvy je přitom na první pohled zřejmé, že zapůjčená částka 15 000 Kč byla zapůjčena za sjednanou odměnu žalobce ve výši 52 915 Kč. Rozdíl ve prospěch poskytovatele úvěru tedy činí částku 37 915, což je rozdíl oproti poskytnutému úvěru podstatně vyšší sta procent. Soud na základě ustálené judikatury proto dospěl k závěru, že ujednání smlouvy, týkající se odměny žalobce, je nemravné a v rozporu s ustanovením § 580 o.z. absolutně neplatné. 7. Soud se dále zabýval tím, zda neplatnost ujednání o výši sjednané odměny způsobuje neplatnost celé smlouvy o úvěru či nikoli. Dle § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části za situace rozpoznala-li by strana smlouvy neplatnost včas. V daném případě soud vycházel ze skutečnosti, že poskytování spotřebitelských úvěrů je předmětem podnikání žalobce. Podmínkou uzavření smlouvy byla nepochybně okolnost, že žalovaná přistoupí na všechny podmínky žalobce, tedy včetně ujednání o úrocích a odměně poskytovatele úvěru. Lze opodstatněně předpokládat, že pokud by na všechny podmínky poskytovatele klient nepřistoupil, k uzavření smlouvy by nedošlo. Za této situace soud dospěl k závěru, že uzavřená smlouva je neplatná jako celek. 8. Jestliže však žalobce prokazatelně poskytl žalované částku 15 000 Kč, měl žalovaný povinnost tuto částku vrátit i na základě neplatné smlouvy, a to bezprostředně poté, co byla o plnění požádána. Jestliže tak žalovaný neučinil, soud věc posoudil na základě ustanovení § 2991 o.z. o bezdůvodném obohacení, které musí žalovaný vydat. Žalovaná však podle tvrzení žalobkyně jí již zaplatila částku celkem 16 061 Kč. Žalobkyně vzala žalobu částečně zpě navíc na základě uhrazení další částky ve výši 1 764 Kč. Soud proto v tomto rozsahu řízení podle § 96 o.s.ř. zastavil. Ve zbývající části byla žaloba z důvodu neplatnosti smlouvy zamítnuta. 9. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodováno podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., podle něhož v případě pouze neúspěchu žalobkyně měl právo na náhradu nákladů žalovaný, jemuž však žádné náklady nevznikly. Proto soud rozhodl, jak uvedeno ve výroku III.