20 C 247/2025-90 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Žalobou, resp. návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne , datum, , se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky , částka, s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne , datum, byla uzavřena mezi účastníky smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva o úvěru“), kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši , částka, . Smlouva o úvěru byla uzavřena elektronicky prostřednictvím klientské zóny. Úroky z úvěru měly být žalovaným hrazeny v měsíčních splátkách ve výši , částka, . Žalovaný však nedodržel splátkový kalendář a dostal se do prodlení. Ke dni sepisu tohoto návrhu je žalovaný v prodlení s uhrazením celkem , hodnota, neuhrazených splátek úvěru. Dne , datum, byla žalovanému zaslána předžalobní výzva.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), žalovaného vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Výzva byla žalovanému doručena postupem podle § 50m o. s. ř., neboť adresa trvalého pobytu žalovaného uvedená v centrální evidenci obyvatel, je sídlo ohlašovny označené v informačním systému evidence obyvatel jako adresa úřadu podle zákona o evidenci obyvatel (§ 50m dost. 1 o. s. ř.), a současně nebyly zjištěny důvody uvedené v § 50m odst. 4 o. s. ř., které by bránily aplikaci tohoto ustanovení. Vzhledem k tomu, že žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v žalobě a žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž by nařizoval jednání.4. Z žalobních tvrzení a žalobkyní předložených listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne , datum, smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, (dále jen „úvěrová smlouva“), na základě které poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši , částka, , a to převodem na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, s uvedením variabilního symbolu: , var. symbol, . Úvěr byl sjednán na dobu 12 měsíců. Výše úroku ani roční procentní sazba nákladů na spotřebitelský úvěr, tzv. RPSN nejsou sice ve Smlouvě výslovně uvedeny, nicméně žalovaný měl dle Smlouvy úvěr splatit ve 12 měsíčních platbách po , částka, , tj. celkem , částka, . Žalovaný se zavázal splácet úvěr ve výši , částka, měsíčně. Úvěr byl žalovanému poskytnut na bankovní účet č. , č. účtu, uvedený v úvěrové smlouvě (jak vyplývá ze zprávy od , právnická osoba, ). V souladu s čl. 5.4 úvěrové smlouvy zaslala právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému dvě po sobě jdoucí upomínky k úhradě dlužné částky (ze dne , datum, a , datum, ). Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení se splácením úvěru a ani po dvou upomínkách k úhradě dlužnou částku neuhradil, právní předchůdkyně žalobkyně jistinu úvěru zesplatnila v souladu s čl. 5.5. úvěrové smlouvy. Předžalobní výzvou ze dne , datum, žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení dlužné částky. Žalovaný ke dni podání žaloby uhradil žalobkyni bankovním převodem, jak vyplývá z výpisu účtu žalovaného, částku v celkové výši , částka, s uvedením variabilního symbolu , var. symbol, , tedy totožný variabilní symbol jako při poskytnutí úvěru (viz výše). Žalovaný hradil jednotlivé platby následujícím způsobem: dne , datum, částku ve výši 4 x , částka, a 4 x , částka, , dne , datum, částku ve výši , částka, , dne , datum, částku ve výši , částka, , dne , datum, částku ve výši , částka, , dne , datum, částku ve výši , částka, , dne , datum, částku ve výši 2 x , částka, a 2 x , částka, , dne 12. 4. 20245 částku ve výši , částka, , dne , datum, částku ve výši , částka, a dne , datum, částku ve výši , částka, . Žalobkyně se ani přes výzvu soudu k těmto skutečnostem nevyjádřila.5. Z veřejně dostupné databáze vedené Českou národní bankou: Statistická data / Měnová a finanční statistika (dále jen „ARAD“), konkrétně sestava 1144, soud zjistil, že průměrná úroková sazba úvěrů na spotřebu poskytovaná domácnostem v lednu 2024 činila 8,19 %. V souladu s konstantní judikaturou by bylo možné akceptovat maximálně trojnásobek (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ), tj. v daném případě 24,57 % průměrné úrokové sazby úvěrů na spotřebu poskytovaným domácnostem. Z veřejně dostupné databáze ARAD, konkrétně sestava 93, soud zjistil, že tzv. Roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami obyvatelstvu v ČR – nové obchody činila na spotřebitelský úvěr v lednu 2024 výši 9,68 %. Úvěrová úroková sazba ani RPSN sice ve Smlouvě uvedeny nejsou výslovně, nicméně zapůjčená částka ve výši , částka, má být splacena ve 12 měsíčních splátkách po , částka, , tj. celkem , částka, , z čehož plyne, že částka, kterou měl žalovaný celkem splatit převyšuje zapůjčené finanční prostředky o 40 %, a zápůjční úroková, jakož i RPSN jsou mnohonásobně vyšší než maximální akceptovatelná zápůjční úroková sazba a RPSN v lednu 2024 (viz výše).6. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 420 odst. 1 občanského zákoníku kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.8. Podle § 433 odst. 1 občanského zákoníku kdo jako podnikatel vystupuje vůči dalším osobám v hospodářském styku, nesmí svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení zneužít k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran.9. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.10. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.11. Po právním zhodnocení skutkového stavu dospěl soud k následujícím závěrům. Soud hodnotí smlouvu uzavřenou mezi žalovaným a žalobkyní jako smlouvu, kterou se spotřebitelem (žalovaným) uzavřel podnikatel ve smyslu § 420 a násl. o. z., a spotřebitel jako slabší stranu tak požívá zákonné ochrany. Soud se tedy zabýval hlediskem souladu s dobrými mravy podle ustanovení § 580 a násl. o. z. Při poskytnutí peněžité půjčky představují úroky úplatu (odměnu) za užívání půjčené jistiny. Při sjednávání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Podle závěrů Nejvyššího soudu nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Žalobkyně jako nebankovní instituce, poskytuje úvěry na relativně krátkou dobu, s vysokými úroky, a zároveň stanoví pro případ prodlení sankce v nepřiměřené výši, čímž zneužívá svého silnějšího postavení věřitele (podnikatele-profesionála) a takovému jednání nemůže být přiznána soudní ochrana.12. Soud se dále zabýval tím, zda neplatná ujednání o úroku a dalších poplatcích lze oddělit od ostatního obsahu smlouvy, avšak dospěl k závěru, že nikoli, neboť poskytování úvěrů je předmětem podnikání žalobkyně, pročež by bez ujednání o úroku a dalších poplatcích, v souhrnu představujících zisk žalobkyně, k uzavření smlouvy o úvěru nedošlo. Soud hodnotí takové jednání jako obecně nespravedlivé a zjevně se příčící dobrým mravům, a shledává tak smlouvu uzavřenou mezi žalobkyní a žalovaným jako absolutně neplatnou.13. Provedeným dokazováním bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši , částka, , a to dne , datum, převodem na bankovní účet žalovaného. Žalovaný však z poskytnuté částky uhradil žalobkyni bankovním převodem celkem částku ve výši , částka, . Žalovaný tak zaplatil žalobkyni více, než kolik mu žalobkyně poskytla, nicméně žalovaný po žalobkyni žádné finanční prostředky nepožado