Žalobkyně podala ke zdejšímu soudu dne , datum, žalobu ve které se po žalovaném domáhala zaplacení původně částky , částka, s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení, v průběhu řízení pak svůj nárok ponížila v rámci požadovaného příslušenství o kapitalizovaný úrok v částce , částka, . Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , poskytla žalovanému na základě smlouvy - Expres půjčka č. , hodnota, spotřebitelský úvěr ve výši , částka, , který žalovaný čerpal, avšak řádně a včas nesplácel. Banka proto úvěr zesplatnila ke dni , datum, . Po zesplatnění úvěru zůstala neuhrazena dlužná částka ve výši , částka, . Žalobkyně nabyla pohledávku od právní předchůdkyně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , což bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne , datum, spolu s předžalobní výzvou. Žalovaný od doby zesplatnění úvěru na svůj dluh neuhradil ničeho.2. Žalovaný zůstal v řízení zcela nečinný.3. Nejprve soud zkoumal aktivní legitimaci žalobkyně k podání žaloby. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , bylo zjištěno, že původní věřitel, , právnická osoba, ., IČ: , IČO, (dále také jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), postoupila předmětnou pohledávku na žalobkyni, a to v souladu s § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“). Žalovaný byl o postoupení pohledávek vyrozuměn dopisem ze dne , datum, ., právnická osoba, rámci přípravy jednání i následně ústního jednání vyzval soud žalobkyni k doplnění tvrzení a označení důkazů týkajících se zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Žalobkyně podáním ze dne , datum, doplnila, jakým způsobem byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného a předložila soudu důkazy k prokázání tohoto tvrzení, protože však nebyly soudu doloženy všechny listiny, které měly úvěruschopnost prokázat, zejména týkající se výdajové stránky žalovaného a výstupů z jednotlivých registrů, byla žalobkyně poučena o tom, že by soud mohl nárok žalobkyně posoudit z titulu bezdůvodného obohacení. Žalobkyně následně doložila výpisy z účtu žalovaného vedené u , právnická osoba, . za období 12/2022 do 11/2024.5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím závěrům o skutkovém stavu.Na základě smlouvy o úvěru Expres půjčka uzavřené právní předchůdkyní žalobkyně se žalovaným dne , datum, , byla žalovanému na jeho účet , č. účtu, vyplacena téhož dne částka , částka, , kterou se žalovaný zavázal splácet spolu s pojištěním úvěru v pravidelných 96 měsíčních splátkách po , částka, vždy ke každému 20. dni v měsíci počínaje dnem , datum, . Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 11,10 % a RPSN tvořila při řádném splácení 12,34 %. Ve smlouvě si strany v článku III. ujednaly i výši poplatků za jednorázové poskytnutí úvěru , částka, a různé částky za další služby s pojené s vedením úvěru, poplatky za porušení povinností a právo prohlásit úvěr za ihned splatný v případě porušení podmínek jeho splácení, a to již v okamžiku prodlení žalovaného s plněním jakékoliv pohledávky vůči právní předchůdkyni žalobkyně. Z tvrzení žalobkyně dále vyplynulo, že žalovaný na svůj dluh uhradil celkem částku , částka, , a to platbami ze dne , datum, ve výši , částka, , ze dne , datum, ve výši , částka, , platbami ze dne , datum, , , datum, a , datum, vždy částkou , částka, a dne , datum, pak částku , částka, , což žalobkyně doložila platební historií a výpisem z úvěrového účtu vedeného právní předchůdkyní žalobkyně, z něhož jsou patrné i účtované poplatky za upomínky. S ohledem na skutečnost, že žalovaný se k žalobě nevyjádřil, vzal soud tuto skutečnost za prokázanou. Protože tedy úvěr nebyl řádně hrazen, byl ke dni , datum, prohlášen za splatný a žalovaný byl vyzván k jeho úhradě do , datum, . Žalovaný neuhradil na svůj dluh od té doby ničeho, a to ani po předžalobní výzvě, která mu byla zaslána dne , datum, spolu s oznámením o postoupení pohledávky na žalobkyni.6. Nejstěžejnějším pro posouzení oprávněnosti žalobního nároku bylo posouzení, zda právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením shora uvedené úvěrové smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného tak, aby dostála povinnostem kladeným na ni zákonem č. 257/2006 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně tvrdila, že její předchůdkyně vycházela z výstupů z registrů NRKI a BRKI, Insolvenčního rejstříku, Centrální evidence exekucí, rejstříku SOLUS), jakož i z informací poskytnutých žalovaným (jeho příjmy a výdaje, majetkové poměry). Provedla na základě těchto výstupů důsledný credit scoring a dospěla k závěru, že lze úvěr žalovanému poskytnout. Příjmy žalovaného byly ověřeny jejich doložením, registry ke dni schválení úvěru nevykazovaly negativní záznamy bránící poskytnutí úvěru, a do výdajové stránky žalovaného byly zahrnuty náklady na životní minimum žalovaného, jeho rodiny a závazky vyplývající z jiných úvěrových smluv zjištěných z příslušných registrů. Pro výpočet byl použit matematický model, kdy ze zjištěného příjmu , částka, byly odečteny závazky ve výši 3 493 na jiné úvěry a životní náklady 18 778, , částka, . Příjmy byly ověřeny z výpisů z bankovního účtu žalovaného. Sám žalovaný uvedl jako nezbytné měsíční náklady částku , částka, . K výzvě soudu byly předloženy k ověření tvrzených výstupů pouze výpisy z účtu žalovaného za období od prosince 2022 do listopadu 2024.7. Z těchto výpisů soud zjistil, že jen pohledem na tři měsíce předcházející měsíci poskytnutí tohoto úvěru nelze přehlédnout celou řadu čerpaných úvěrů od jiných společností, např. dne , datum, mu byla poskytnuta částka , částka, od společnosti OKV leasing s.r.o., dne , datum, od společnosti , právnická osoba, částka , částka, , dne , datum, pak od společnosti , právnická osoba, . částka , částka, , od níž si zapůjčil částku , částka, již také dne , datum, . Mezi pravidelné výdaje žalovaného patřila částka , částka, měsíčně na energie a , částka, nespecifikovaného účelu, platba společnosti T-Mobile v měsíci srpnu 2024 tvořila částka , částka, , a od měsíce srpna 2024 pak nelze přehlédnout, že žalovaný prosázel v řádech tisíců různé částky, poté také různé částky opět v řádech tisíců zasílal osobám jménem , jméno FO, či , jméno FO, . V měsíci srpnu 2024 těmto osobám zaslal celkem částku , částka, , v měsíci září již , částka, , v měsíci říjnu 2024 pak , částka, , v měsíci listopadu ke dni poskytnutí úvěru pak již částku , částka, . Žalobkyně nijak neosvětlila, jak takové výdaje započetla do výdajové stránky žalovaného, když byly prokazatelně seznatelné z výpisů z účtu, který jak tvrdila, měla k dispozici za dobu tří měsíců zpětně před datem poskytnutí úvěru. Kdyby se právní předchůdkyně žalobkyně skutečně věnovala výdajové stránce na straně žalovaného, zjistila by to samé, co nyní soud. A to že žalovaný se nejméně od měsíce srpna 2024 zadlužoval nepřiměřeně svým příjmům, prosázel prostřednictvím on-line sázek značnou částku v každém měsíci, aniž by to příjmy ze sázek nahradily, dvěma osobám zasílal každý měsíc desítky tisíc Kč k nespecifikovanému účelu, a v měsíci říjnu již žádal o poskytnutí úvěru u několika splátkových společností, z nichž některé mu také finanční prostředky následně skutečně poskytly, jak bylo zmíněno výše. V době, kdy žalovaný žádal o poskytnutí tohoto úvěru s dobou splácení osm let, bylo nanejvýš zřejmé, že nebude schopen úvěr řádně splácet, což se ukázalo již při první splátce, kterou neuhradil, byť další tři splátky pak uhradil, další již splácet schopen nebyl, resp. je nesplácel a nesplatil ničeho dalšího ani do dne rozhodnutí soudu.8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 86 odst. 1, odst. 2 zákona č. 257/2006 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.10. Soud má za to, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála svým zákonným povinnostem řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného, musí nést následky v podobě absolutní neplatnosti uzavřené úvěrové smlouvy dle ust. § 87 odst. 1 téhož zákona, kdy platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.12. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.13. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.14. Po právním zhodnocení skutkového stavu dospěl soud k následujícím závěrům. Soud hodnotí smlouvu uzavřenou mezi účastníky jako smlouvu, kterou se spotřebitelem (žalovaným) uzavřel podnikatel (žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně) ve smyslu § 420 a násl. o. z., a spotřebitel jako slabší strana tak požívá zákonné ochrany. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy nezkoumala úvěruschopnost žalovaného dostatečně, v rozporu s požadavky v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, když některá svá tvrzení, z nichž údajně vycházela, ani nedoložila a z doložených výdajů pak je zřejmé, že se výdajové stránce nevěnovala s řádnou péčí, spolehla se pouze na informace od žalovaného a svůj matematický model, proto je uzavřená smlouva absolutně neplatná.15. Provedeným dokazováním bylo prokázáno, že žalovanému byla poskytnuta právní předchůdkyní žalobkyně částka ve výši , částka, , z toho žalovaný uhradil částku ve výši , částka, , a zbývá tak k úhradě částka ve výši , částka, , o kterou se žalovaný na úkor žalobkyně, na kterou přešlo právo vymáhat pohledávku za žalovaným, bezdůvodně obohatil. Žalovaný je tak povinen z titulu bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 a následující o. z. zaplatit žalobkyni dlužnou částku představovanou poskytnutými a dosud nevrácenými finančními prostředky ve výši , částka, . Žalovaný byl v rámci oznámení o zesplatnění celého úvěru vyzván k úhradě dlužné částky do , datum, , což nesplnil. Marným uplynutím lhůty k plnění se žalovaný s úhradou peněžitého dluhu v rámci nevrácené jistiny dostal do prodlení, a je tak povinen žalobkyni uhradit ode dne následujícího po uplynutí lhůty k úhradě rovněž příslušný zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 1 a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Pokud se týká jeho schopností a možností poskytnutou jistinu i s příslušenstvím vrátit v přiměřené době jeho osobním poměrům, zůstal žalovaný v řízení nečinný, proto soud neurčil její splatnost ve splátkách, nýbrž jednorázově.16. S ohledem na výše uvedené soud ve zbývajícím rozsahu žalobu výrokem II. tohoto rozsudku zamítl, jelikož ji neshledal důvodnou. Protože žalobkyně vzala v průběhu řízení žalobu zpět co do částky , částka, jako požadované úhrady zkapitalizovaného zákonného příslušenství a žalovaný ničeho nenamítal, rozhodl soud výrokem I. o částečném zastavení řízení v tomto rozsahu dle ust. § 96 odst. 2 o. s. ř.17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, , přičemž tato částka představuje 80 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 90 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 10 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí, výzva k plnění, žaloba, účast na jednání dne , datum, ) a z částky , částka, za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 2 a. t. (částečné zpětvzetí žaloby bez odůvodnění a účast na jednání dne , datum, v době od 13:00 hodin do 13:15 hodin, které následně muselo být z procesních důvodů odročeno) včetně šesti paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, . Povinnost úhrady nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně byla stanovena dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.