17 C 254/2020 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 95 047,20 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 69 150 Kč k financování osobního automobilu na účet prodejce dne 7. 9. 2018. Žalovaný se zavázal úvěr splácet spolu s úrokem 57,52 % ročně ve formě 24 měsíčních splátek po 5 364 Kč od 2. 10.2018 splatných vždy k 2. dni v měsíci. Protože žalovaný se ocitl v prodlení s úhradou splátky č. 8, zesplatnila žalobkyně v souladu se smlouvou celý úvěr ke dni 3. 9. 2019. Celkový dluh se skládá z jistiny úvěru do zepslatnění ve výši 44 039,73 Kč, zesplatněné jistiny 26 820 Kč, dále požaduje žalobkyně kapitalizovaný smluvní úrok z prodlení ve výši 369 Kč, poplatky za upomínání za tři upomínky po 150 Kč, celkem 450 Kč, dále náklady za oznámení o okamžité splatnosti ve výši 200 Kč dle sazebníku poplatků, a v souladu s čl. 4 odst. 4.5. smlouvy požaduje žalobkyně pojistné ve výši 874 Kč, když toto činilo 437 Kč měsíčně a smluvní pokutu z dlužných splátek ve výši 1 674 Kč v souladu s čl. 5 odst. 5.2. obchodních podmínek ve výši 0,1 % denně z dlužných splátek ve výši 26 820 Kč od 2. 5. 2019 do 2. 9.2019. Žalobkyně požaduje také smluvní pokutu ve výši 20 784,54 Kč v souladu s čl. 5 odst. 5.2. obchodních podmínek vypočtenou jako 0,1 % denně z dlužné částky 71 733,73 Kč od 1. 10. 2019 do 22. 7. 2020, i když smluvní pokutu vyčíslila na 21 233,18 Kč, rozdíl ve výši 448,64 Kč nepožaduje. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Listiny mu byly doručovány v souladu s § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) na adresu uvedenou v základních registrech. 3. Při jednání žalobkyně odkázala na podanou žalobu, předložila zesplatnění pohledávky ze dne 10. 9. 2019 a zároveň i dodejku, z níž je patrné, že zásilka byla uložena žalovanému 12. 9. 2019, a dozvěděl se tedy o tom, že má povinnost prostředky žalobkyni vrátit. 4. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutečnosti. Žalovaný a žalobkyně uzavřeli dne 2. 9. 2018 smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně vyplatila dodavateli prodejce [právnická osoba] na nákup [značka automobilu] [anonymizováno], [VIN kód] peněžní prostředky ve výši celkem 69 150 Kč dne 7. 9. 2018, jak vyplývá z předloženého výpisu z účtu. Žalovaný se zavázal ve smlouvě čerpaný úvěr splácet formou 24 splátek ve výši 4 911 Kč spolu s úrokem 57,52 % a pojistným ve výši 453 Kč vždy k 2. dni v kalendářním měsíci počínaje 2. 10. 2018, celkově měl zaplatit 128 736 Kč. Strany si dále v obchodních podmínkách v čl. 5 dohodly, že v případě prodlení s úhradou splátky delší než 30 dní může žalobkyně od smlouvy odstoupit a požadovat vrácení celého úvěru. V čl. 5 obchodních podmínek a čl. 1 smlouvy si strany dohodly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž bude klient v prodlení. V čl. 1 smlouvy. V čl. 5 obchodních podmínek si strany dohodly poplatek za odeslanou upomínku ve výši 150 Kč a za oznámení o okamžité splatnosti poplatek 200 Kč Celkem zaplatil žalovaný 37 548 Kč, jak vyplývá z tvrzení žalobkyně, ale i z přehledu plateb pro úvěrovou smlouvu. Pohledávka byla zesplatněna dopisem ze dne 10. 9. 2019 a podle dodejky byla tato zásilka uložena při doručování žalovanému 12. 9. 2019, kdy se tedy dozvěděl o tom, že má povinnost prostředky žalobkyni vrátit. Žalobkyně vyzvala žalovaného předžalobní výzvou k zaplacení dlužné částky dopisem z 24. ledna 2020. Podle systému časových řad ARAD dostupných na www.cnb.cz činila průměrná úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v září 2018 při spotřebě v rozmezí od jednoho roku do pěti let včetně 8,2 % ročně. 5. Po právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně je jen částečně důvodný, a to pokud jde o částku 31 602 Kč. Strany neuzavřely platně smlouvu o úvěru podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“), jelikož ujednání stran o úroku ve výši 57,52 % (blíže ke srovnání rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004 publikované v časopise Soudní judikatura pod číslem 13/2005) ročně je ujednáním nemravným podle § 580 OZ, k němuž soud přihlíží z úřední povinnosti podle § 588 OZ. Ujednání o úroku je totiž esenciální náležitostí smlouvy o úvěru, bez níž úvěrová smlouva nemůže být platná, a v tomto případě tak nelze aplikovat ustanovení § 575 ani § 576 OZ. Nebyla-li smlouva uzavřena platně, nicméně žalobkyni se podařilo prokázat, že žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 69 150 Kč a sdělila mu, že požaduje, aby minimálně tyto prostředky byly vráceny ve sjednané lhůtě, bylo žalobě vyhověno pouze v té části, která odpovídá nevrácené jistině. Na straně žalovaného totiž došlo k bezdůvodnému obohacení ve smyslu § 2991 odst. 2 OZ, jelikož obdržel plnění bez právního důvodu s ohledem na neplatnost smlouvy a v souladu s § 2991 odst. 1 OZ je tak povinen toto bezdůvodné obohacení vrátit, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení v souladu s § 1970 OZ ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena v délce 3 dnů v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. 6. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu neplatnou, nebylo možné vyhovět ani nároku na zaplacení úroku, poplatků, pojistného či smluvní pokuty. Ve zbytku soud proto žalobu výrokem II. tohoto rozsudku zamítl. 7. Jelikož procesní neúspěch žalobkyně byl větší než její úspěch a žalovanému náklady řízení nevznikly, bylo v souladu s § 142 odst. 1 o.s.ř. o nich rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.