25 C 204/2020-36 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit mu částku 5 580 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné sazbě. Žalobu odůvodnil tím, že žalobce, jakožto poskytovatel služeb elektronických komunikací, umožnil žalované využívat služeb i jiných subjektů či provádění platebních transakcí na základě registrace poskytovatelů platebních služeb malého rozsahu u ČNB, přičemž platební transakce je vždy provedena na základě příkazu účastníka a umožňuje jí zaplatit prostřednictvím svého elektronického komunikačního zařízení cenu za zboží nebo služby poskytované jinými osobami (partnery), když při těchto platebních transakcích žalobce jedná pouze jen jako zprostředkovatel platby mezi účastníkem a partnerem. [příjmení], která má být prostřednictvím elektronického komunikačního zařízení zaplacena, se vypočítává podle délky volání na audiotextovou linku, případně podle počtu zaslaných [anonymizována dvě slova] či [anonymizována dvě slova] nebo je určena odkazem na webové či wapové stránce. Tyto platební transakce žalobce umožňuje svým účastníkům realizovat na základě Všeobecných podmínek pro poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací. Žalovaná byla v době od 12. 1. 2017 do 11. 2. 2017 účastníkem telefonní stanice č. [tel. číslo] na základě smlouvy ze dne 5. 1. 2017. Žalobce umožnil žalované, aby zadala platební transakce prostřednictvím jeho sítě v návaznosti na pokyn k provedení plateb, v tomto případě se jednalo o komerční služby uvedené ve vyúčtování za zmíněné telefonní číslo ve faktuře [číslo] za období od 12. 1. 2017 do 11. 2. 2017 v celkové výši 5 580 Kč. Žalované, která za platební transakce nezaplatila, byla zaslána dne 16. 7. 2018 upomínka. Následně byl vyzván k úhradě dlužných faktur i předžalobní upomínkou ze dne 26. 2. 2020. Splatnost faktury nastala dne 2. 3. 2017. Na částku 5 580 Kč však žalovaná dosud žalobci nic neuhradila, ani služby nereklamovala. Žalobce rovněž požadoval přiznání úroků z prodlení v zákonné výši. Žalobce doplnil, že v účastnické smlouvě je jako účastník uveden [jméno] [příjmení], [datum narození]. Protože byl v době sjednání smluvního vztahu osobou nezletilou, smlouva byla uzavřena zákonným zástupcem účastníka (matkou), jež je odpovědná za plnění povinností nezletilého. Vyúčtování bylo doručováno na adresu bydliště jak zástupce nezletilého, tak i nezletilého. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Písemnosti jí byly doručovány v souladu s ustanovením § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) na adresu uvedenou v evidenci obyvatel ČR. Dle ustanovení § 115a o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 101 odst. 4 o.s.ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě listinných důkazů předložených žalobcem. 3. Z listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Dne 5. 1. 2017 žalobce spolu s nezletilým [jméno] [příjmení], za něhož smlouvu podepsala jeho matka, jakožto zákonný zástupce, uzavřeli smlouvu s názvem O2 mobilní hlasová služba, vážící se k telefonnímu číslu [tel. číslo]. Žalovaná podpisem smlouvy prohlásila, že se seznámila se Všeobecnými podmínkami a provozními podmínkami žalobce, s nimiž vyslovila souhlas, rovněž i s ceníkem služby a dalšími materiály žalobce, potvrdila i převzetí [příjmení] karty s uvedeným telefonním číslem. Prohlásila, že je oprávněna jednat za účastníka a na jeho účet (zmíněná smlouva). Žalobce nezl. [jméno] [příjmení] za období od 12. 1. 2017 do 11. 2. 2017 vystavil dne 12. 2. 2017 fakturu znějící na částku 6 205,14 Kč, jejíž součástí bylo vyúčtování platebních služeb (platební transakce) ve výši 5 580 Kč. Splatnost byla určena dnem 2. 3. 2017 (faktura [číslo] včetně rozpisu vyúčtování služeb za telefonní číslo [tel. číslo]). K úhradě dlužné částky žalobce vyzval žalovanou dopisem ze dne 16. 7. 2018 (dopis z uvedeného dne včetně přehledů neuhrazených vyúčtování a dodejky), dále i dopisem ze dne 26. 2. 2020 (výzva k úhradě – předžalobní upomínka z označeného dne včetně doručenky). Žalobce soudu předložil i rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu ze dne 24. 10. 2018, kterým byla žalované uložena povinnost k úhradě dlužné částky v celkové výši 1 354,44 Kč za poskytnutou službu elektronických komunikací za tel. č. [tel. číslo] za období od 12. 12. 2016 do 11. 5. 2017. V řízení nebylo zjištěno, že by žalovaná nárokovanou částku žalobci zaplatila. 4. Podle ustanovení § 7 odst. 1 písm. b) zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen„ zákon o elektronických komunikacích“) komunikačními činnostmi jsou poskytování služeb elektronických komunikací. 5. Podle ustanovení § 2 písm. n) zákona o elektronických komunikacích pro účely tohoto zákona se rozumí službou elektronických komunikací služba obvykle poskytovaná za úplatu, která spočívá zcela nebo převážně přenosu signálů po sítích elektronických komunikací, včetně telekomunikačních služeb a přenosových služeb v sítích používaných pro rozhlasové a televizní vysílání a v sítích kabelové televize s výjimkou služeb, které nabízejí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací nebo vykonávají redakční dohled nad obsahem přenášeným sítěmi a poskytovaným službami elektronických komunikací; nezahrnuje služby informační společnosti, které nespočívají zcela nebo převážně v přenosu signálu po sítích elektronických komunikací. 6. Po právním zhodnocení soud dospěl k závěru, že mezi žalobcem a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací ve smyslu ustanovení § 7 odst. 1 písm. b) zákona o elektronických komunikacích, na jejichž základě žalobce, jakožto poskytovatel, se zavázal poskytovat nezl. synovi žalované (zákazníkovi) dohodnuté služby elektronických komunikací. Žalovaný byl oprávněn využívat služeb jako účastník telefonní stanice č. [tel. číslo], přičemž žalobce žalované a jejímu nezl. synovi umožnil, aby si prostřednictvím tohoto telefonního čísla za úplatu objednal služby třetích osob, jež jsou poskytovány prostřednictvím sítě žalobce a žalované poskytnuté [příjmení] karty, jež obdržela na základě výše zmíněné smlouvy. Soud dospěl k závěru, že závazek nemohl vzniknout přímo nezletilému synovi žalované, která za něho předmětnou smlouvu podepsala, neboť u opakovaných závazků by bylo nezbytné pro platnost takového úkonu, aby daný úkon byl schválen příslušným opatrovnickým soudem. Ze smlouvy tak byla zavázána přímo žalovaná, která smlouvu za nezletilého uzavřela. Žalobce zprostředkoval uvedené služby žalované (resp. jejímu nezl. synovi) v rámci dohodnutého tarifu, čímž svoji povinnost splnil, žalovaná však nezaplacením sjednané částky, jež vyplývá ze Všeobecných obchodních podmínek žalobce ve spojení s ceníkem (tj. částku vyúčtovanou za využité služby ve výši 5 580 Kč) svoji povinnost porušila. Žalobce poskytl žalované služby ve smyslu výše citovaného ustanovení § 2 písm. n) zákona o elektronických komunikacích. Žalobce nebyl osobou vykonávající v daném případě komunikační činnost dle ustanovení § 7 odst. 1 písm. b) citovaného zákona a z tohoto důvodu nebyla v posuzované věci dána pravomoc Českého telekomunikačního úřadu ve smyslu ustanovení § 129 odst. 1 zmíněného zákona, ale soudu, a to i s přihlédnutím k rozhodnutí Zvláštního senátu zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů ze dne 26. 10. 2010, č.j. Konf 56/2010-12. Protože se žalovaná nesplněním svého závazku dostala do prodlení, má žalobce kromě dlužné jistiny nárok na zaplacení úroku z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve výši, která je určena ustanovením § 2 nařízení č. 351/2013 Sb. Soud s ohledem na výše uvedené dospěl k závěru, že žaloba je důvodná a žalované uložil povinnost k úhradě tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. jako běžná třídenní. 7. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 142a o.s.ř. Žalobci, který byl ve věci zcela úspěšný, náleží právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, které se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a dále z náhrady hotových výdajů žalobce v paušální výši ve smyslu ust. § 151 odst. 3 o.s.ř. za 2 úkony (výzva k plnění, sepis žaloby) po 100 Kč dle ust. § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 o.s.ř. a podle § 89a exekučního řádu Celkem tedy žalobci náleží náhrada nákladů řízení ve výši 600 Kč. I tato uložená povinnost je splatná v zákonné třídenní lhůtě dle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř.