25 C 235/2020-35 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu částku 43 681 Kč s úrokem z prodlení v zákonné sazbě a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč. Žalobu odůvodnil tím, že se žalovaným uzavřel dne 12. 7. 2013 rámcovou smlouvu o výpůjčce výčepního zařízení, na jejímž základě následně se žalovaným uzavřel dne 29. 7. 2013 konkrétní smlouvu o výpůjčce, jejíž předmět byl specifikován ve výdajové kartě výčepního zařízení [číslo]. Žalovaný se v čl. 4 odst. 4.6. rámcové smlouvy zavázal vrátit žalobci konkrétní předmět výpůjčky do 30 dnů od výzvy žalobce k jeho vrácení. Pro případ prodlení žalovaného s vrácením předmětu výpůjčky přesahujícího 30 dnů, byla v ustanovení článku 4.7. rámcové smlouvy sjednána povinnost žalovaného zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši odpovídající hodnotě všech věcí, tvořících konkrétní předmět výpůjčky, s jejichž vrácením byl vypůjčitel v prodlení, přičemž hodnotou těchto věcí se pro účely výpočtu smluvní pokuty rozumí hodnota uvedená na dodacím listě, v němž je předmět výpůjčky blíže specifikován. Dne 15. 3. 2019 vyzval žalobce žalovaného prostřednictvím písemné výpovědi konkrétní smlouvy o výpůjčce, v níž upozornil žalovaného na možný vznik nároku na smluvní pokutu, k vrácení předmětu výpůjčky. Protože žalovaný žalobci předmět výpůjčky ve sjednané lhůtě nevrátil, vyzval žalobce žalovaného dopisem ze dne 17. 5. 2019 k úhradě smluvní pokuty v celkové výši 43 681 Kč, jež odpovídá hodnotě nevráceného předmětu výpůjčky, specifikovaném v dodacím listu (výše konkretizované výdejové kartě). Spolu s písemnou výzvou žalobce zaslal žalovanému i daňový doklad [číslo] ze dne 15. 5. 2019, splatný k 29. 5. 2019, jímž vyúčtoval výše konkretizovanou smluvní pokutu. Dlužnou částku však žalovaný žalobci nezaplatil, ačkoliv byl k tomu vyzván i předžalobní výzvou. Žalobce rovněž požadoval i přiznání úroků z prodlení v zákonné sazbě a nákladů uplatnění. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Listiny mu byly doručovány v souladu s ust. § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) na adresu zapsanou v registru obyvatel, shodující se s adresou místa podnikání evidovanou v živnostenském rejstříku. V souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 101 odst. 4 o.s.ř. soud nenařizoval jednání a rozhodl na základě listinných důkazů předložených žalobcem, ze kterých vyplývají skutečnosti tvrzené žalobcem. Místní příslušnost soudu je dána na základě prorogačního ujednání stran v souladu s ustanovením § 89a o.s.ř. 3. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Účastníci uzavřeli dne 12. 7. 2013 rámcovou smlouvu o výpůjčce výčepního zařízení, kterou účastníci upravili smluvní podmínky, za kterých mezi nimi dojde k uzavírání konkrétních smluv o výpůjčce, které mohly být uzavírány v písemné či v ústní formě. Dokladem uzavření smlouvy o výpůjčce je dle článku 1.1. této smlouvy dodací list (výdejová karta) s přesnou specifikací předmětu výpůjčky. Hodnota předmětu výpůjčky vyplývá z dodacího listu (výdejové karty), přičemž konkrétní smlouvy o výpůjčce budou uzavírány na dobu neurčitou (článek 2.1. a 3.1. zmíněné smlouvy). Žalovaný, jakožto vypůjčitel, byl povinen zajistit, že předmět výpůjčky bude instalován a užíván výhradně v jeho provozovně na sjednané adrese (článek 3.2. smlouvy). Žalovaný byl rovněž povinen dle článku 4.4. smlouvy nedokladně písemně informovat žalobce o případných změnách v užívání provozovny a vrátit předmět výpůjčky do 30-ti dnů od výzvy půjčitele (článek 4.6. uvedené smlouvy). Právo odstoupit od rámcové smlouvy či konkrétní smlouvy o výpůjčce zakotvil článek 6.4. rámcové smlouvy, a to v návaznosti na porušení závazku druhou ze smluvních stran. Dle článku 4.7. této smlouvy, pokud se žalovaný ocitl v prodlení s vrácením předmětu výpůjčky delším než 30 dnů, je povinen zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši odpovídající hodnotě všech věcí (komponentů) tvořících konkrétní předmět výpůjčky, s jejichž vrácením je v prodlení, přičemž hodnotou těchto věcí (komponentů) se pro účely výpočtu smluvní pokuty rozumí hodnota uvedená na předmětném dodacím listě. Smluvní pokuta je splatná marným uplynutím lhůty dle předchozí věty. Z výdejové karty výčepního zařízení [číslo] soud zjistil, že žalovanému bylo namontováno výčepní zařízení v jeho provozovně ([anonymizována tři slova] v [obec]). Dopisem ze dne 15. 3. 2019 žalobce vypověděl smlouvu o výpůjčce uzavřenou v návaznosti na výdejovou kartu [číslo] ve spojení s rámcovou smlouvou o výpůjčce ze dne 12. 7. 2013. Zároveň ho vyzval k vrácení předmětu výpůjčky nejpozději do 30 dnů od doručení této výzvy. Pro případ nesplnění této povinnosti ho upozornil i na vznik nároku na smluvní pokutu (zmíněný dopis včetně doručenky). Dopisem ze dne 17. 5. 2019 žalobce vyzval žalovaného k úhradě smluvní pokuty, součást výzvy tvořil daňový doklad [číslo] ze dne 15. 5. 019, jímž vyúčtoval částku 43 681 Kč se splatností dne 29. 5. 2019 (uvedený dopis včetně daňového dokladu). Ani přes upomínku zástupce žalobce ze dne 28. 8. 2019 žalovaný svůj závazek vůči žalobci nesplnil (předžalobní upomínka z uvedeného dne včetně vrácené závady v doručení). 4. Podle § 261 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obchodní zákoník“), tato část zákona upravuje závazkové vztahy mezi podnikateli, jestliže při jejich vzniku je zřejmé s přihlédnutím ke všem okolnostem, že se týkají jejich podnikatelské činnosti. 5. Podle § 261 odst. 6 obchodního zákoníku, smlouvy mezi osobami uvedenými v odstavcích 1 a [anonymizováno], které nejsou upraveny v hlavě II, v této části zákona jsou upraveny jako smluvní typ v občanském zákoníku, se řídí příslušnými ustanoveními o tomto smluvním typu v občanském zákoníku a obchodním zákoníkem. 6. Podle § 544 odst. 1, 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ občanský zákoník“), sjednají-li strany pro případ porušení povinnosti smluvní pokutu, je účastník, který tuto smlouvu poruší, zavázán pokutu zaplatit, i když oprávněnému účastníku porušením povinnosti nevznikne škoda. Smluvní pokutu lze sjednat jen písemně a v ujednání musí být určena výše pokuty nebo stanoven způsob jejího určení. 7. Soud po právním zhodnocení dospěl k závěru, že mezi účastníky byla platně uzavřena v souladu s ust. § 659 a násl. občanského zákoníku nejprve v písemné formě rámcová smlouva o výpůjčce výčepního zařízení, následně v ústní formě i konkrétní smlouva o výpůjčce, jež podléhají režimu tohoto zákona dle ustanovení § 261 odst. 1 obchodního zákoníku ve spojení s § 261 odst. 6 obchodního zákoníku, a to i s přihlédnutím k ust. § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ NOZ“), když k uzavření předmětných smluv došlo za účinnosti občanského a obchodního zákoníku, účinného do 31. 12. 2013. Žalovanému vzniklo právo bezplatně užívat věc (výčepní zařízení), toto právo zaniklo vzhledem k ukončení smlouvy (k výpovědi ze strany žalobce). Smlouva o výpůjčce, která byla mezi účastníky uzavřena dne 12. 7. 2013, tak zanikla v návaznosti na doručenou výpověď smlouvy o výpůjčce žalovanému. Žalobce žalovaného vyzval nejprve k vrácení předmětu výpůjčky, po uplynutí lhůty 30 dnů ho vyzval k zaplacení sjednané smluvní pokuty, která byla v rámcové smlouvě dohodnuta odkazem na výdejovou kartu výčepního zařízení, jež soud posoudil v souladu s ustanovením § 544 a násl. občanského zákoníku jako platné ujednání o smluvní pokutě, neboť z obsahu tohoto ujednání je zřejmé, že šlo o sankci za porušení konkrétně vymezené smluvní povinnosti a její výše je zjistitelná z výdejové karty výčepního zařízení. Celková cena předmětu výpůjčky z této výdejové karty činí částku 43 681 Kč, splatnost této výše smluvní pokuty nastávala uplynutím 30 dnů prodlení s vrácením předmětu výpůjčky. Vedle dlužné částky má žalobce v souladu s ustanovením § 369 odst. 1 obchodního zákoníku ve spojení s ustanovením § 517 odst. 2 občanského zákoníku a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, právo na úrok z prodlení, jehož výše odpovídá ustanovení § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb., ve znění účinném ke dni počátku prodlení a dále § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně a proto jí zcela vyhověl (výrok I. tohoto rozsudku), přičemž lhůtu k plnění určil dle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř. jako běžnou třídenní. 8. Žalobce rovněž uplatnil v souladu s ustanovením § 3 nařízení č. 351/2013 Sb., právo na zaplacení náhrady nákladů spojených s uplatněním pohledávky v zákonné výši 1 200 Kč. V posuzované věci jde o závazkový vztah vzniklý mezi podnikateli, proto má žalobce dle citovaného ustanovení právo na zaplacení minimální výše nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky v určené výši 1 200 Kč. Jde o paušálně stanovenou výši nákladů, které jsou spojeny s úkony žalující strany v souvislosti s uplatněním pohledávky ještě před zahájením řízení. 9. Výrok o náhr