25 C 260/2020-62 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 285 000 Kč spolu s úrokem ve výši 12 % ročně z částky 270 000 Kč, kapitalizovaným za období od 2. 11. 2018 do 30. 1. 2020 částkou 40 300 Kč a s úrokem z prodlení v zákonné sazbě. Žalobu odůvodnila tím, že dne 2. 11. 2018 uzavřela se žalovaným v písemné formě smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta bezhotovostním převodem dne 6. 11. 2018 zápůjčka ve výši 270 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 12 % ročně nejpozději do 30. 1. 2020. Žalovaný dále požádal žalobkyni dne 11. 12. 2019 prostřednictvím sms zpráv o poskytnutí dalších peněžních prostředků, neboť se na dovolené v Rakousku dostal z důvodu odcizení peněženky s doklady do tíživé finanční situace. Na základě dohody se žalovaným uskutečněné prostřednictvím sms zpráv se účastníci dohodli dne na zápůjčce peněžních prostředků žalovanému ve výši 15 000 Kč, jež žalobkyně žalovanému poskytla rovněž prostřednictvím bezhotovostního převodu dne 12. 12. 2019. [jméno] částku se žalovaný zavázal vrátit do 16. 12. 2019 Ani přes opakované upomínky žalovaný své závazky nesplnil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Listiny mu byly doručovány v souladu s ustanovením § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) na adresu uvedenou v Centrální evidenci obyvatel ČR a na další soudem zjištěné adresy. V souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o.s.ř. soud nenařizoval jednání a rozhodl na základě listinných důkazů předložených žalobkyní. 3. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti. Účastníci uzavřeli dne 2. 11. 2018 smlouvu, označenou jako smlouvu o půjčce, na jejímž základě žalobkyně jakožto věřitelka, zapůjčila žalovanému (dlužníkovi) částku 270 000 Kč, jejíž převzetí žalovaný potvrdil a kterou se zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 12 % ročně nejpozději do 30. 1. 2020 (citovaná smlouva o půjčce). Z potvrzení o provedení tuzemské odchozí úhrady [právnická osoba] ze dne 6. 11. 2018 soud ověřil, že na účet příjemce [bankovní účet] byla z účtu žalované zaslána částka 270 000 Kč. Z dalšího potvrzení o provedení tuzemské odchozí úhrady z téhož účtu soud zjistil, že na účet č. [bankovní účet] byla dne 12. 12. 2019 zaslána částka 15 000 Kč. Ze zprávy a z výpisů z účtu vedených u [právnická osoba] a [právnická osoba] vyplývá, že majiteli obou výše konkretizovaných bankovních účtů je žalovaný, částka 270 000 Kč byla na jeho účet připsána dne 6 11. 2018, částka 15 000 Kč dne 12. 12. 2019. Žalobkyně soudu předložila i přepis sms zpráv za období od 11. 12. 2019 do 20. 12. 2019, z nichž je patrné, že žalovaný žádal dne 11. 12. 2019 o poskytnutí zápůjčky, jež byla nakonec dohodnuta ve výši 15 000 Kč a kterou se zavázal vrátit hotově ihned po víkendu, až se vrátí ze zájezdu v Rakousku. Následovala korespondence, v níž se žalovaný omlouval a posouval termín vrácení zapůjčených finančních prostředků. Dopisem ze dne 10. 2. 2020 žalovaná prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovaného ke splnění jeho závazků (výzva k úhradě - předžalobní výzva k plnění z uvedeného dne včetně závady v doručení). V řízení nebylo zjištěno, že by žalovaný dlužnou částku v celkové výši 285 000 Kč spolu se smluveným úrokem žalobkyni vrátil. 4. Podle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ NOZ“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 5. Podle ustanovení § 2392 odst. 1 věty první NOZ při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. 6. Po právním zhodnocení soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byly platně uzavřeny ve smyslu ustanovení § 2390 a násl. NOZ dvě smlouvy o zápůjčce, první v písemné formě, druhá ústně, na jejichž základě žalobkyně žalovanému přenechala u první smlouvy sjednanou částku 270 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu se sjednaným úrokem ve výši 12 % ročně nejpozději do 30. 1. 2020, a u druhé smlouvy sjednanou částku 15 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit do 16. 12. 2019 (pondělí). Soud ověřil, že výše uvedené částky byly připsány na bankovní účty, u nichž je žalovaný veden jako majitel (i disponent). Žalovaný v řízení nesporoval vznik závazku ani jeho výši, v řízení rovněž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by poskytnuté finanční prostředky žalobkyni vrátil. Nárok žalobkyně na zaplacení sjednaného úroku vyplývá z výše citovaného ustanovení § 2392 odst. 1 NOZ, žalobkyně jeho výši kapitalizovala, přičemž v řízení požadovala o 89 Kč nižší částku, než na kterou měla za dané období nárok. Protože se žalovaný dostal do prodlení s úhradou svého závazku, má žalobkyně v souladu s ustanovením § 1970 NOZ právo vedle plnění i na přiznání úroků z prodlení, jehož výše je stanovena v souladu s prováděcím předpisem (ustanovení § 2 nařízení č. 351/2013 Sb.). Soud proto dospěl k závěru, že žaloba je důvodná a žalovanému uložil povinnost k úhradě tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalovanému byla ke splnění uložené povinnosti určena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř. běžná třídenní lhůta. 7. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 142a odst. 1 o.s.ř. a s ustanovením § 151 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyni, která byla ve věci zcela úspěšná, náleží právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 14 250 Kč, odměna za zastoupení účastníka advokátem za 2 a půl úkonu právní služby (převzetí zastoupení, sepis žaloby a prostá výzva k plnění) á 9 460 Kč dle ustanovení § 6 odst. 1, § 7 dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ AT“) a náhrada hotových výdajů advokáta za 3 úkony právní služby po 300 Kč dle ustanovení § 13 odst. 3 AT. Podle ustanovení § 137 odst. 3 o.s.ř. se částka odměny a náhrad advokáta dále zvyšuje o 21% daň z přidané hodnoty dle zákona č. 235/2004 Sb., tj. o částku 5 155,50 Kč Celkem tedy žalobkyni náleží náhrada nákladů řízení v zaokrouhlené výši 43 956 Kč, splatná rovněž v zákonné třídenní lhůtě dle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., přičemž platební místo pro úhradu nákladů řízení bylo stanoveno v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o.s.ř.