30 C 289/2020-30 — Okresní soud Plzeň-město

1.) Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 4. 8. 2020 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 32 250 Kč s příslušenstvím. Návrh odůvodnila tím, že žalovaný se žalobkyní uzavřel dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 25 000 Kč, a to v den podpisu smlouvy. Žalovaný se pak zavázal vedle jistiny uhradit i tzv. souhrnný poplatek v celkové výši 20 450 Kč, kdy úvěr měl být splácen týdně po 850 Kč s tím, že první splátka měla být uhrazena do sedmého dne od podpisu smlouvy a následující vždy do sedmého dne od předchozí splátky. Žalovaný pak nehradil úvěr řádně a včas, když žalobkyni zaplatil toliko částku 13 200 Kč, kdy tuto započetla částečně na jistinu a částečně na souhrnný poplatek s tím, že žalovaná částka 32 250 Kč sestává z nesplacené jistiny ve výši 17 542,40 Kč a části neuhrazeného souhrnného poplatku ve výši 14 707,60 Kč. Žalovaný i přes předžalobní výzvu na předmětný dluh dosud ničeho neuhradil. 2.) Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovanému byly listiny v tomto řízení řádně doručovány na základě tzv. fikce doručení v souladu s ustanovením § 45a n. o. s. ř. na adresu místa přechodného pobytu občana EU na území ČR. 3.) Soud v dané věci postupoval v souladu s § 115a o. s. ř. a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, resp. v rámci lhůty ve výzvě doručené jim do vlastních rukou se v tomto směru nevyjádřili, ačkoliv byli poučeni o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 4.) Na základě předložených listinných důkazů, a to smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] má soud za prokázané, že tato byla uzavřena dne [datum] mezi žalobkyní jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným, když na základě předmětné smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému jistinu ve výši 25 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal spolu se souhrnným poplatkem v celkové výši 20 450 Kč (sestávající z úroku ve výši 4 950 Kč, poplatek za zpracování a doručení úvěru ve výši 7 500 Kč a hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč) uhradit v pravidelných 60 týdenních splátkách po 758 Kč Roční úroková sazba pak byla sjednána ve výši 70,89 %. Z platební historie dále vyplynulo, že žalovaný na předmětný úvěr nehradil řádně a včas, když zaplatil toliko částku 13 200 Kč. Z předžalobní výzvy má soud za prokázané, že žalobkyně žalovaného o zaplacení dlužné částky upomínala. 5.) Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6.) Podle § 547 občanského zákoníku právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. 7.) Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 8.) Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 9.) Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 10.) Podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 11.) Po zhodnocení provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Mezi účastníky měla být uzavřena smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014. Žalované byla poskytnuta peněžitá částka ve výši 25 000 Kč a vedle této částky se žalovaná zavázala vrátit žalobkyni částku 20 450 Kč i když tato částka byla formálně rozdělena na položku úrok 4 950 Kč, poplatek za zpracování a doručení úvěru 7 500 Kč a poplatek za hotovostní inkaso 8 000 Kč, tak sjednána byla úroková sazba 77,89 % ročně, což odpovídá právě částce 20 450 Kč, proto celá tato částka je soudem považována za úrok. Podle soudu se jedná dle § 588 občanského zákoníku o ujednání neplatné pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Soud v souvislosti s tímto odkazuje na závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozhodnutí pod sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, kdy s poukazem na citované rozhodnutí lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Průměrná, tedy obvyklá úroková sazba poskytovaná bankami na obdobné úvěry v roce 2018 činila okolo 16 % ročně (www.cnb.cz). Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možné takto vysokou sazbu úroků akceptovat. V daném případě nelze oddělit ujednání o úrocích od ostatního obsahu smlouvy, neboť právní předchůdce žalobkyně by zcela jistě zápůjčku bez ujednání o úrocích neposkytl. Jednalo se o adhezní smlouvu nepřipouštějící jakoukoliv negociaci ze strany žalovaného, a pokud je nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nutno jako na nemravnou nahlížet na smlouvu celou. Soud v souvislosti s tímto taktéž odkazuje na závěry Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 8. 2018 pod č. j. 25 Co 145/2018, dle kterého je smlouva s takovýmto úrokem absolutně neplatná. Nárok žalobkyně je tedy nezbytné posoudit dle ustanovení o bezdůvodném obohacení ve smyslu § 2291a n. občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, kdy veškeré nároky žalobkyně s výjimkou vrácené části neuhrazené jistiny jsou nedůvodné, proto soud uložil žalovanému doplatit žalobkyni toliko částku 11 800 Kč (25 000 Kč – 13 200 Kč). Protože se žalovaný dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, soud jí taktéž uložil povinnost vrátit jistinu dluhu spolu s plnění svého peněžitého závazku, má žalobkyně dále právo i na zaplacení úroku z prodlení, a to ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, jehož výše je určena v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. Ve zbývající části nároku pak soud žalobu zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. 12.) Výrok III. o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož by měla v řízení převážně úspěšná žalovaná právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Ze spisu však nevyplynulo, že by v průběhu řízení žalované nějaké náklady vznikly, proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.