31 C 292/2020-27 — Okresní soud Plzeň-město

1.) Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 7. 8. 2020 se žalobkyně domáhá vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 8 750 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % z této částky od 29. 2. 2020 do zaplacení, jakož i náhradu nákladů řízení. Žaloba je odůvodněna tím, že žalobkyně je právnickou osobou, která je příjemcem příspěvku placeného vlastníkem či provozovatelem motorového vozidla, když toto je provozováno bez pojištění odpovědnosti v rozporu se zákonem č. 168/1999 Sb. Žalobkyně zjistila, že osobní automobil se zdvihovým objemem válců motorů nad 1 850 cm³ do 2 500 cm³, [registrační značka], [VIN kód] je evidován v registru silničních vozidel jako provozovaný. Žalovaná co by provozovatel tohoto vozidla neměla od 11. 10. 2018 do 17. 2. 2019 k tomuto vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem tohoto vozidla, celkem tedy po dobu 130 dnů. Žalovaná tak dluží na příspěvku částku 8 450 Kč, a to odpovídající denní sazbě ve výši 65 Kč/den a dále poplatek za vymáhání dle § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb. ve výši 300 Kč. Žalobkyně zaslala žalované výzvu k zaplacení, splatnost příspěvku tak nastala dne 28. 2. 2020. Žalovaná tuto částku žalobkyni neuhradila, a to ani přes písemnou upomínku ze dne 3. 7. 2020. 2.) Ve věci byl zdejším soudem vydán elektronický platební rozkaz, proti kterému podala žalovaná zákonem stanovené lhůtě odpor, v němž uvedla, že vlastnictví k předmětnému automobilu na základě kupní smlouvy převedla na třetí osobu a zároveň požádal o možnost dlužnou částku uhradit formou splátek. 3.) Podáním doručeným zdejšímu soudu dne 21. 10. 2020 vzala žalobkyně s ohledem na skutečnost, že žalovaná dne 14. 10. 2020 uhradila žalobkyni částku 2 661 Kč, co do této výše žalobu zpět. Zároveň vyslovila souhlas se zaplacením zbývající částky jistiny v pravidelných měsíčních splátkách ve výši nejméně 2 661 Kč měsíčně. 4.) S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby, soud řízení co do částky 2 661 Kč souladu s ustanovením § 96 odst. 1, 2 o. s. ř. zastavil tak, jak je pod výrokem I. tohoto rozsudku uvedeno. 5.) Žalobkyně při podání žaloby předložila soudu dostatek listinných důkazů, které mohly být podkladem pro rozhodnutí bez jednání dle ust. § 115a o. s. ř. Žalobkyně souhlasila, aby soud rozhodl ve věci bez nařízení jednáním, žalovaná se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřila, soud tedy její souhlas předpokládal a postupoval dále v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o. s. ř. a ve věci jednání nenařizoval. 6.) Soud ve věci provedl listinné důkazy a z nich zjistil následující skutkový stav. Ze shodných vyjádření účastníků má soud za prokázané, že vlastníkem a provozovatelem motorového vozidla [registrační značka] byla v období od 11. 10. 2018 do 17. 2. 2019 žalovaná. Na základě kupní smlouvy ze dne 18. 2. 2019 má pak soud za prokázané, že žalovaná předmětné vozidlo prodala a to [název práv. osoby], [IČO]. Z výzvy ze dne 31. 5. 2019 má soud za prokázané, že žalobkyně vyzývala žalovanou k úhradě příspěvku za období od 11. 10. 2018 do 17. 2. 2019 ve výši 8 750 Kč. Z upomínky ze dne 8. 8. 2019 a ze dne 29. 5. 2020 a ze dne 3. 7. 2020 má soud za prokázané, že žalobkyně žalovanou o zaplacení dlužného příspěvku upomínala, žalovaná na příspěvku dlužila žalobkyni částku 8 450 Kč za 130 dnů v sazbě 65 Kč/den. Z tvrzení žalobkyně a v podstatě i z vyjádření žalované má sodu za prokázané, že žalovaná vyjma shora uvedeného plnění žalobkyni dlužnou částku neuhradila. 7.) Podle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění účinném od 1. 1. 2018 (dále jen„ zákon č. 168/1999 Sb.“), vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen„ osoba povinná k zaplacení příspěvku“) jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. 8.) Podle § 4 odst. 3 zákona č. 168/1999 Sb. výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla. 9.) Podle § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb. osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit Kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. 10.) Podle § 1970 obč. zák. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11.) Po zhodnocení provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná byla v období od 11. 10. 2018 do 17. 2. 2019 provozovatelem osobního automobilu [registrační značka], osobního automobilu [anonymizována tři slova], když z provedeného dokazování má soud za prokázané, že v tomto období k tomuto vozidlu nebylo sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu z jeho provozu. Žalovaná je proto podle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. povinna zaplatit žalobkyni příspěvek, jehož výše odpovídá podle § 4 odst. 3 zákona č. 168/1999 Sb. součinu počtu dní, kdy k předmětnému vozidlu nebylo sjednáno uvedené pojištění, a jeho denní sazby. Předmětné vozidlo je osobním automobilem se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 – 2 500 cm3 a denní příspěvek tedy podle § 2 odst. 1 písm. h) vyhlášky č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění účinném od 1. 1. 2018 (dále jen„ vyhláška č. 205/1999 Sb.“), činí 65 Kč, když za 250 dnů provozování vozidla bez zákonného pojištění představuje výše příspěvku 8 450 Kč. Žalobkyně má dále podle § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb. také právo na náhradu nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Výše této náhrady činí podle § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. částku 300 Kč. Neuhrazením těchto částek v celkové výši 8 750 Kč se pak žalovaná dostala do prodlení a v daném případě má žalobkyně od 29. 2. 2020 vedle dlužné jistiny rovněž nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. účinného od 1. 1. 2014. S ohledem na skutečnost, že žalovaná dne 14. 10. 2020 žalobkyni uhradila částku 2 661 Kč a co do této částky bylo řízení zastaveno, soud k tomuto datu rovněž upravil výši jistiny ve vztahu k požadovanému úroku z prodlení tak, jak je pod výrokem II. tohoto rozsudku uvedeno. 12.) Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 142a odst. 1 o. s. ř., ve spojení s ust. § 146 odst. 2 o.s.ř. kdy žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná (byť po částečném zastavení řízení, ke kterému došlo pro zpětvzetí části žaloby, avšak pro chování žalované, která částečně po podání důvodné žaloby plnila) a má tak právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč. Paušální náhradu hotových výdajů nezastoupeného účastníka za sepis upomínky ze dne [číslo] soud žalobkyni nepřiznal, neboť žalovaná byla k zaplacení příspěvku vyzvána již přípisem ze dne 31.5.2015, ze dne 8.8.2019 a ze dne 29.5.2020, za něž bylo žalobkyni přiznáno 300 Kč, a proto považuje soud tuto výzvu za nadbytečnou. Naopak soud přiznal žalobkyni paušální náhradu hotových výdajů nezastoupeného účastníka za částečné zpětvzetí žaloby a to ve výši 300 Kč v souladu s ust. § 151 odst. 3 o.s.ř. ve výši dle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Náklady spojené se zastoupením žalobkyně advokátkou soud účelnými neshledal. Tvoří-li příspěvky podle § 24 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. příjem garančního fondu a je-li žalobkyně ze zákona pověřena jejich uplatněním a vymáháním, je na místě, aby si k tomu vytvořila také potřebné personální a materiální předpoklady, podobně jako je tomu u České televize při vymáhání přirážek za neoznámený televizní přijímač (viz nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález]). Neučiní-li tak, má sice právo nechat se zastoupit advokátkou, její nehospodárné jednání však nemůže jít k tíži žalovaného. Proto soud žalobkyni náhradu nákladů právního zastoupení nepřiznal a o nákladech rozhodl tak, jak je uvedeno pod výrokem III. tohoto rozsudku, když místo plnění u náhrady nákladů řízení bylo stanoveno v souladu s ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně. 13.) O lhůtách ke splnění uložených povinností žalované z tohoto rozsudku soud rozhodoval podle ust. § 160 odst. 1, věta druhá o. s. ř. a splnění povinností ve výroku II. uložil žalované formou splátek, o které žalovaná v podaném odporu soud požádala, a žalobkyně s tímto v rám