11 C 83/2021-35 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 17. 2. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 7 700 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena dne 27. 12. 2019 smlouva o zápůjčce, na základě které byly poskytnuty žalovanému peněžní prostředky ve výši 4 500 Kč, které mu byly zaslány na účet č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 1 463 Kč, když jistina a poplatek byly splatné dne 26. 1. 2020. Žalovaný však své závazky řádně a včas neuhradil. Žalobkyně poskytla půjčku prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které žalovaný po přečtení nabídky na uzavření smlouvy vyplnil formulář žádost o poskytnutí zápůjčky, kde zadal své osobní údaje, a to včetně telefonního čísla a emailové adresy. Tím učinil návrh na uzavření konkrétní smlouvy vůči žalobkyni s tím, že taktéž zaškrtl řádek potvrzující, že se seznámil se zněním konkrétní smlouvy o zápůjčce vůči žalobkyni a dále se zněním smlouvy o zápůjčce a zněním všeobecných obchodních podmínek. Smlouva o zápůjčce byla podepsána elektronicky a to PINem, který žalobkyně zasílá na klientem uvedené telefonní číslo, když žalobkyně má za to, že PIN představuje tzv. prostý elektronický podpis splňující požadavky § 7 zákona č. 297/2016 Sb. V důsledku prodlení žalovaného vznikla povinnost uhradit též zákonné úroky z prodlení. Celková dlužná částka představuje 7 700 Kč (dlužná jistina 4 500 Kč, poplatek ve výši 1 463 Kč a smluvní pokuta ve výši 1 737 Kč). Dále pak požaduje žalobkyně k zaplacení náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 000 Kč. Na svůj dluh žalovaný do dnešního dne neuhradil ničeho. 2. Žalobkyně při podání žaloby předložila soudu dostatek listinných důkazů, které mohly být podkladem pro rozhodnutí bez jednání dle ust. § 115a o. s. ř. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřil, soud tedy postupoval v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o. s. ř., jeho souhlas předpokládal, a ve věci jednání nenařizoval. 3. Soud ve věci provedl listinné důkazy, ze kterých zjistil následující skutkový stav. Žalobkyně na podporu svých tvrzení předložil soudu smlouvu o zápůjčce datovanou dne 27. 12. 2019, podle které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bezhotovostní a bezúčelovou zápůjčku v celkové výši 4 500 Kč, žalovaný dle znění smlouvy měl uhradit věřiteli zápůjčku společně s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 1 463 Kč, to vše nejpozději do 26. 1. 2020. Na smlouvě bylo uvedeno, že roční procentní sazba nákladů činí 2 972 %, a pro případ prodlení byla dále sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení a zákonný úrok z prodlení. Dále byla sjednána výše poplatků za odeslané upomínky ve výši 500 Kč za každou odeslanou upomínku s tím, že maximální počet výzev může být v počtu pěti. Smlouva měla být podepsána oběma smluvními stranami elektronicky dne 27. 12. 2019. Soud má ze zprávy [právnická osoba] ze dne 16. 6. 2021 za prokázané, že žalobkyně zaslala žalovanému dne 27. 12. 2019 na jeho účet č. [bankovní účet] částku 4 500 Kč. Soud má dále za prokázané, že žalobkyně žalovaného o zaplacení dlužné částky vyzývala. 4. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 5. Podle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plnění správního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 6. Po zhodnocení provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně pouze z části. Soud předně nemá za prokázané, že by předloženou smlouvu o zápůjčce skutečně uzavřel žalovaný, když na základě předložených důkazů, což bylo pouze písemné znění dané smlouvy, nebylo možné ověřit pravdivost tvrzení žalobkyně o způsobu uzavření smlouvy, včetně poskytnutí jednorázového elektronického kódu pro uzavření dané smlouvy právě žalovanému. Soud proto nemá za prokázané, že by žalovaný projevil svoji vůli smlouvu se žalobkyní uzavřít, a to včetně všech prezentovaných smluvních podmínek a sankcí. Pokud tedy žalobkyně žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši 4 500 Kč převodem na jeho účet, z hlediska právního posouzení se jedná o plnění bez právního důvodu a tedy o bezdůvodné obohacení na straně žalovaného ve výši 4.500 Kč. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s vrácením dluhu, soud mu uložil povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku s tím, že počátek prodlení žalovaného s vrácením bezdůvodného obohacení soud váže k výzvě žalobkyně na vrácení finančních prostředků v předžalobní upomínce ze dne 19. 1. 2021. Ve zbytku byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř. 7. I v případě, že by soud shledal předloženou smlouvu mezi účastníky za řádně uzavřenou, bylo by nutné tuto smlouvu o zápůjčce považovat za absolutně neplatnou. Žalovanému byla poskytnuta peněžitá částka ve výši 4 500 Kč, kromě toho se žalovaný zavázal vrátit taktéž částku 1 463 Kč představující poplatek za její poskytnutí, a to do 26. 1. 2020. Soud je toho názoru, že ve smlouvě označený poplatek nepředstavuje nic jiného než úroky, tedy formu úplaty za poskytnuté prostředky v podobě jistiny. Je nutno v tomto směru přihlédnout k povaze žalobkyně jako společnosti, která podniká v oblasti spotřebitelských úvěrů, z čehož plyne, že zmíněný poplatek jistě nemůže představovat nic jiného než úrok, když žalobkyně by jistě neposkytovala svým klientům bezúročné půjčky. Smlouva byla sjednána nemravně dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku, když výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bezprávního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Nemravnost smlouvy lze dovodit nejen z výše RPSN, která byla pro tuto půjčku vyjádřena ve výši 2 972 %, ale i z dalších sjednaných sankcí ve formě smluvní pokuty a výše poplatků za upomínání, kdy všechna tato ujednání ve svém souhrnu zakládají dle názoru soudu rozpor smlouvy jako celku s dobrými mravy. Soud v tomto odkazuje na rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 8. 2018 č. j. 25 Co 145/2018, dle kterého je smlouva s takovýmto úrokem absolutně neplatná. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že žádnému z účastníků, s ohledem na výsledek sporu, nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.