13 C 148/2021-18 — Okresní soud Plzeň-město

1 Žalobou podanou u soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaný je vlastníkem nebo provozovatelem vozidla BMW 535 D, [registrační značka] (dále jen„ předmětné vozidlo“), se zdvihovým objemem válců motoru nad 2 500 cm3, a že v období od [datum] do [datum] (dále jen„ sledované období“) k němu neměl uzavřenu smlouvu o pojištění odpovědnosti za újmu z jeho provozu. Proto je povinen zaplatit za ně žalobkyni příspěvek ve výši [částka]. Na příslušenství vymáhané pohledávky požadovala žalobkyně 8,25 % roční úroky z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení a náhradu nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši [částka]. 2 Pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci se – vzhledem k tomu, že příspěvek je z pohledu unijních předpisů daní svého druhu a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, se na něj nevztahuje – opírá o ustanovení § 6 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, ve znění pozdějších předpisů, a o skutečnost, že žalovaný jakožto podnikatel měl v době zahájení řízení sídlo v obvodu zdejšího soudu (viz výpis ze živnostenského rejstříku na č.l. 17 spisu) a k projednání a rozhodnutí věci je tedy podle § 85 odst. 2 o.s.ř. místně příslušný zdejší soud; jelikož tento soud je na území České republiky, je ve věci dána i pravomoc českých soudů. 3 Žalovaný se k žalobě, jež mu byla doručena uložením s účinky ke dni [datum] (viz doklad na č.l. 16 spisu), nevyjádřil. 4 Soud ve věci konal jednání dne [datum]. Zástupkyně žalobkyně se z něj omluvila, o jeho odročení nepožádala. Žalovaný, jemuž bylo předvolání doručeno spolu se žalobou uložením s účinky ke dni [datum] (viz výše), se k jednání bez omluvy nedostavil. Soud přitom dospěl k závěru, že ve věci je možno rozhodnout na základě obsahu spisu, a proto věc při tomto jednání projednal a rozhodl o ní v nepřítomnosti účastníků v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. 5 Odvolání proti tomuto rozsudku není přípustné, a proto je jeho odůvodnění omezeno na náležitosti uvedené v ustanovení § 157 odst. 4 o.s.ř. 6 Na základě provedených důkazů, jež zhodnotil podle § 132 o.s.ř., učinil soud tento závěr o skutkovém stavu: žalovaný je od [datum] do současnosti zapsán v registru vozidel jako vlastník předmětného vozidla, majícího zdvihový objem válců motoru 2 993 cm3 a vedeného v registru vozidel jako provozované. Ve sledovaném období k němu nebylo sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu z jeho provozu. Přípisem ze dne [datum], doručeným žalovanému dne [datum], žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení příspěvku za sledované období ve výši [částka], a to do 60 dnů od doručení výzvy. Žalovaný však žalobkyni tuto částku ani zčásti nezaplatil. 7 Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je z převážné části důvodná. 8 Podle § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění účinném do 31. 12. 2020 (dále jen„ zákon č. 168/1999 Sb.“), nestanoví-li tento zákon jinak, a) musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené, b) může na dálnici, silnici, místní komunikaci a účelové komunikaci, s výjimkou účelové komunikace, která není veřejně přístupná (dále jen„ pozemní komunikace“), provozovat vozidlo pouze ten, jehož povinnost nahradit újmu způsobenou provozem tohoto vozidla je pojištěna podle tohoto zákona; povinnost pojištění odpovědnosti musí být splněna i v případě ponechání vozidla na pozemní komunikaci. 9 Podle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen„ osoba povinná k zaplacení příspěvku“) jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. 10 Podle § 4 odst. 3 zákona č. 168/1999 Sb. výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla. 11 Podle § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb. osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit Kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. 12 Podle § 1970 obč. zák. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 13 V dané věci má soud za prokázané, že žalovaný byl ve sledovaném období vlastníkem předmětného vozidla a že v tomto období k němu nebylo sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu z jeho provozu. Žalovaný je proto podle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. povinen zaplatit za ně žalobkyni příspěvek, jehož výše odpovídá podle § 4 odst. 3 zákona č. 168/1999 Sb. součinu počtu dní, kdy k předmětnému vozidlu nebylo sjednáno uvedené pojištění, a jeho denní sazby. Předmětné vozidlo je osobním automobilem se zdvihovým objemem válců motoru nad 2 500 cm3 a denní příspěvek tedy podle § 2 odst. 1 písm. i) vyhlášky č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon [číslo] Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ vyhláška č. 205/1999 Sb.“), činí [částka]. Sledované období čítá 80 dnů a příspěvek tedy činí 80 dnů x 93 Kč/den = [částka]. Jelikož žalovaný žalobkyni tuto – již splatnou (viz dále) – částku dosud nezaplatil, soud žalobě ohledně ní vyhověl. 14 Žalobkyně má podle § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb. také právo na náhradu nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Výše této náhrady činí podle § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. částku [částka]. Jelikož žalovaný žalobkyni ani tuto částku dosud nezaplatil, soud žalobě i ohledně ní vyhověl. 15 Právo žalobkyně na úroky z prodlení se opírá o ustanovení § 1970 obč. zák. Příspěvek se podle § 4 odst. 7 zákona č. 168/1999 Sb. stal splatným uplynutím 60 dnů od doručení výzvy ze dne [datum] žalovanému, tedy ode dne [datum], a dospěl tak dne [datum]. Proto soud žalobkyni přiznal i 8,25 % roční úroky z prodlení z částky [částka] až od [datum] do zaplacení. Ohledně úroků z prodlení v téže sazbě za totéž období z nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši [částka] soud žalobu zamítl, neboť tyto náklady jsou podle § 513 obč. zák. coby náklady spojené s jejím uplatněním příslušenstvím pohledávky, z něhož žalobkyni úroky z prodlení nepřísluší. 16 Žalobkyně měla ve věci neúspěch jen v poměrně nepatrné části a má proto podle § 142 odst. 3 o.s.ř. právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Ty spočívají pouze v soudním poplatku zaplaceném ve správné výši [částka] a je třeba je zaplatit k rukám její advokátky (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). Paušální náhradu hotových výdajů nezastoupeného účastníka za sepis upomínek ze dnů [datum] a [datum] soud žalobkyni nepřiznal, neboť tyto upomínky byly v situaci, kdy žalovaný byl k zaplacení příspěvku vyzván již přípisem ze dne [datum], za nějž bylo žalobkyni přiznáno [částka], nadbytečné. Náklady spojené se zastoupením advokátkou soud žalobkyni rovněž pro neúčelnost nepřiznal; tvoří-li příspěvky podle § 24 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. příjem garančního fondu a je-li žalobkyně ze zákona pověřena jejich uplatněním a vymáháním, je na místě, aby si k tomu vytvořila také potřebné personální a materiální předpoklady, podobně jako je tomu u České televize při vymáhání přirážek za neoznámený televizní přijímač (viz nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3344/12). 17 Lhůtu k plnění soud stanovil žalovanému podle § 160 odst. 1 o.s.ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku; důvody pro stanovení delší lhůty nebo pro rozložení plnění do splátek neshledal.