17 C 147/2021-57 — Okresní soud Plzeň-město

1 Žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka] s kapitalizovaným úrokem ve výši [částka] (úrok z úvěru ve výši 8,5% měsíčně z částky [částka] od [datum] do [datum]), úrokem z prodlení z částky [částka] ve výši 9 % ročně od [datum] do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši [částka] z titulu smlouvy o revolvignovém úvěru. Žaloba je odůvodněna tím, že žalobkyně je věřitelem pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], kterou uzavřela se společností [právnická osoba], která pohledávku nabyla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] od původního věřitele, společnosti [právnická osoba] (dále jen„ původní věřitel“). Dne [datum] uzavřel žalovaný s původním věřitelem smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které mohl žalovaný čerpat peněžní prostředky až do úvěrového limitu ve výši [částka] Smlouva byla uzavřena za pomoci prostředků komunikace na dálku. Žalovaný se zavázal vrátit věřiteli úvěr včetně úroku z poskytnutého úvěru ve výši 8,5 % měsíčně a poplatku za čerpání úvěru ve výši 12,5 % z každé čerpané částky úvěru, a to vždy v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši odpovídající 12,5 % nesplaceného úvěru společně s úrokem a poplatkem za čerpání úvěru, anebo [částka] podle toho, která z těchto dvou částek je vyšší. Žalovaný čerpal celkem částku [částka], přičemž neuhradil jistinu úvěru [částka]. Náhrada účelně vynaložených nákladů ve výši [částka] je složena ze dvou smluvních pokut po [částka] a poplatku za výběr ve výši [částka]. Dopisem ze dne [datum] byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu. Na výzvu nereagoval a dluh neuhradil. 2 Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3 Podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), soud ve věci rozhodl bez jednání. 4 Po provedeném dokazování soud učinil následující skutečnosti. Původní věřitel postoupil smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [datum] svou pohledávku na žalobkyni. Mezi žalovaným a původním věřitelem byla uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, v níž se věřitel zavázal poskytnout žalovanému úvěr do výše [částka] s 8,5% úrokem měsíčně a poplatkem za čerpání úvěru ve výši 12,5% z každého čerpání, resp. [částka], byl-l by procentuálně stanovený poplatek nižší. Žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky vrátit do jednoho roku dle smlouvy a v případě prodlení zaplatit [částka], ve smlouvě značených jako účelně vynaložené náklady. Žalovaný byl dle smlouvy povinen zaplatit v případě prodlení smluvní pokutu 0,1% denně. Byť smlouva nebyla fyzicky žalovaným podepsána, soud nemá pochybnosti o to, že byla žalovaným uzavřena pomocí prostředků komunikace na dálku, žalovaný její obsah stvrdil a poskytl věřiteli své osobní údaje jak je zřejmé z [jméno] application info i smlouvy samotné. Žalovaný soudu své stanovisko ve věci nesdělil, tím méně pak brojil proti tomu, že by smlouvu uzavřel. Z výpisů z účtu bylo zjištěno, že původní věřitel odeslal dne [datum] žalovanému na účet částku [částka], dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka] a dne [datum] částku [částka], celkem tady částku [částka]. Předžalobní upomínkou ze dne [datum], odeslanou ve stejný den, byl žalovaný vyzván k zaplacení svého dluhu ve lhůtě 3 dnů. Jelikož chyběl doklad o doručení, lez vycházet z domněnky dojití zásilky 3. dnem po odeslání v souladu s § 573 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen OZ). Podle statistických údajů [obec] národní banky dostupných na [webová adresa] činily průměrné úrokové sazby při spotřebě domácností a fixaci nad jeden rok do pěti let průměrně 8,32 % ročně v období duben 2018. 5 Podle § 580 odst. 1 OZ, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 6 Podle § 2991 odst. 1 OZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož paragrafu bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plnění bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 7 Po právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně je jen částečně důvodný, a to pokud jde o částku [částka]. Soud shledal úvěrovou smlouvu absolutně neplatnou podle § 580 OZ, jelikož tato smlouva je právním jednáním, které se příčí dobrým mravům. Žalovaný, který vystupoval jako spotřebitel, uzavřel smlouvu, u níž sjednaná výše úroku a utvrzení v podobě sjednaných smluvních pokut a dohodnuté poplatky v souhrnu tvoří zřejmou nerovnováhu k tíži žalovaného, který byl při uzavření smlouvy v objektivně slabším postavení. Soud vycházel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci 21 Cdo 1484/2004, příp. 33 Odo 234/2005, a přihlédl k tomu, že sjednaný úrok více než dvanáctkrát převyšuje průměrné úrokové sazby v rozhodné době, což je již za hranou, kterou vymezil ve své judikatuře Nejvyšší soud a navíc poskytovatel úvěru závazek zatížený nepřiměřeně vysokým úrokem navíc ještě utvrdil ujednáním o smluvních pokutách. To vše v souhrnu lze považovat za jednání neplatné ve smyslu § 580 OZ, k němuž soud přihlíží z úřední povinnosti podle § 588 OZ. Nebyla-li smlouva uzavřena platně, nicméně žalobkyni se podařilo prokázat, že žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši [částka] (bylo prokázáno, že žalovanému byla poskytnuta celkem částka [částka], ale předmětem žaloby byla jen částka [částka]), a dále jej vyzvala předžalobní výzvou, aby dlužnou částku vrátil, bylo žalobě vyhověno v té části, která odpovídá nevrácené jistině. Na straně žalovaného totiž došlo k bezdůvodnému obohacení ve smyslu § 2991 odst. 2 OZ, jelikož obdržel plnění bez právního důvodu s ohledem na neplatnost smlouvy a v souladu s § 2991 odst. 1 OZ je tak povinen toto bezdůvodné obohacení vrátit, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení v souladu s § 1970 OZ ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Pokud jde o počátek prodlení, bezdůvodné obohacení je splatné zpravidla na výzvu. Tak byla odeslána žalovanému dne [datum] a po přičtení 3 dnů pro doručení v souladu s § 573 OZ a tří dnů poskytnutých věřitelem pro plnění se tak žalovaný dostal [datum] do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení. Lhůta ke splnění povinnosti uložené tímto rozsudkem byla stanovena v délce 3 dnů v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. 8 Ve zbytku nezbylo soudu, než žalobu zamítnout, ať už se jednalo o nárok na smluvený úrok či náklady žalobkyní původně označené spojené s uplatněním pohledávky. K těm je vhodné ještě poznamenat, že po první stránce shledal žalobkyní původně označené náklady ve výši [částka] jako smluvní pokutu ve smyslu § 2048 OZ, jak jí i ve svém pozdějším podání žalobkyně sama označuje, jelikož jejich účelem je trestat prodlení žalovaného. Původně v žalobě označené náklady spojené s uplatněním ve výši [částka], byly žalobkyní později označené jako poplatek za výběr. Žádnému z těchto nároků nemohlo být vyhověno, jelikož bez platnosti primárně sjednaného závazku v podobě úvěrové smlouvy nemohla být platná ani vedlejší ujednání, z nichž žalobkyně tyto nároky odvozuje. S ohledem k tomu, že splatnost žalobou uplatněného nároku nastala až na základě výzvy k plnění, nárok na zaplacení úroku z prodlení v období předchozího domnělého prodlení byl zamítnut, stejně tak jako sazba úroku z prodlení, která přesahovala zákonnou výši. 9 Jelikož žalobkyně nesprávně označila částku [částka] za náklady spojené s uplatněním pohledávky a tím vyvolala mylný dojem, že se jedná o soudním poplatkem nezpoplatnitelné příslušenství pohledávky, byl jí i nesprávně vyměřen soudní poplatek pouze z jistiny [částka] ve výši [částka], přestože měl být správně vyměřen ve výši [částka] Smluvní pokuty a poplatek v souhrnné výši [částka] tak bylo zapotřebí také zahrnout do zpoplatnitelné částky. Výrokem IV. tak byla žalobkyni soudní poplatek doměřen v souladu s položkou 2 písm. b) sazebníku zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích. 10 O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., podle něhož žalobkyni náleží náklady řízení podle poměru úspěchu k neúspěchu ve sporu. O odměně advokáta bylo rozhodnuto podle § 151 odst. 2 o.s.ř. věty prvé za středníkem, neboť zrušení vyhlášky č. 484/2000 Sb., která upravovala paušální odměnu advokátů, nálezem Ústavního soudu ke dni [datum], lze považovat za zvláštní okolnost, která užití vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu při stanovení odměny advokáta odůvodňuje. Náklady řízení by v případě plného úspěchu byly tvořeny odměnou advokáta za tři úkony právní služby po [částka] (příprava a převzetí věci, sepis žaloby, výzva k plnění) v souladu s § 14b odst. 1 advokátního tarifu, náhradou hotových výdajů advokáta za tři zmíněné úkony právní služby po [částka] podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, DPH ve výši 21% z obou zmíněných částek a zaplaceným a doměřeným soudním poplatkem [částka]. V případě plného úspěch by tak žalobkyně měla právo na náhradu nákl