17 C 18/2021-52 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 24 000 Kč s příslušenstvím tak, jak je uvedeno ve výroku I., respektive ve výroku II. tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], uzavřel se žalovaným dne 9. 8. 2017 smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému bezúčelový bezhotovostní úvěr s možností opakovaného čerpání až do výše úvěrového limitu 35 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši odpovídající 12,5 % nesplaceného úvěru, resp. nejméně v částce 1 000 Kč, a to spolu s úrokem ve výši 8,5 % měsíčně a poplatku za čerpání úvěru ve výši 12,5 % z každé čerpané částky. Na základě uvedené smlouvy žalovaný čerpal celkem částku 35 706,24 Kč. Následně se žalovaný dostal do prodlení s placením pravidelných splátek. Z celkové čerpané výše úvěru žalovaný neuhradil částku 24 000 Kč [právnická osoba] pohledávku za žalovaným převedla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2019 na společnost [právnická osoba], která pak pohledávku převedla na žalobkyni smlouvou ze dne 19. 12. 2019. Žalobkyně po žalovaném požadovala zaplacení dlužné jistiny ve výši 24 000 Kč, úroku ve výši 5 976,58 Kč, úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 24 000 Kč od 10. 12. 2018 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 548,20 Kč. Dopisem ze dne 27. 5. 2020 byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu, ten však na výzvu nereagoval a dluh neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, přestože mu listiny byly řádně doručeny. V souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) ve spojení s § 101 odst. 4 o.s.ř. soud rozhodl bez jednání. 3. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutečnosti. Žalovaný a původní věřitel, společnost [právnická osoba], uzavřeli dne 9. 8. 2017 smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr až do výše úvěrového limitu 35 000 Kč. Ve smlouvě strany sjednaly úrokovou sazby ve výši 8,5 % měsíčně a dále pak poplatek za čerpání úvěru ve výši 12,5 % z částky každého čerpání úvěru, resp. 1000 Kč, byl-li by procentuálně stanovený poplatek nižší. Úvěr společně s úroky a poplatkem za čerpání se žalovaný zavázal splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 12,5 % nesplaceného úvěru, resp. alespoň ve výši 1 000 Kč. V čl. VI. odst. 1 písm. a) smlouvy si strany ujednaly povinnost žalovaného uhradit žalobkyni náhradu účelně vynaložených nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením se splácením kterékoliv částky ve výši 250 Kč. Žalovaný byl rovněž dle smlouvy povinen zaplatit v případě prodlení smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je v prodlení. Byť smlouva nebyla fyzicky žalovaným podepsána, soud nemá pochybnosti o to, že byla žalovaným uzavřena pomocí prostředků komunikace na dálku, žalovaný její obsah stvrdil a poskytl věřiteli své osobní údaje jak je zřejmé z [jméno] [anonymizována dvě slova] i smlouvy samotné. Z výpisů z účtu bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně odeslal žalovanému ve 13 platbách od 9. 8. 2017 do 6. 2. 2018 celkem částku 35 706,24 Kč. Ke dni 9. 12. 2018 pak žalovaný dlužil částku 24 000 Kč. Pohledávka za žalovaným byla dne 18. 12. 2019 postoupena na společnost [právnická osoba], která jí dne 19. 12. 2019 postoupila na žalobkyni. Podle statistických údajů České národní banky dostupných na www.cnb.cz v srpnu 2017 průměrné úrokové sazby při spotřebě domácností a fixaci nad jeden rok do pěti let činily průměrně 8,95 % ročně. Předžalobní upomínkou ze dne 15. 9. 2020, byl žalovaný vyzván k zaplacení svého dluhu ve lhůtě 3 dnů. Jelikož chyběl doklad o doručení, lze vycházet z domněnky dojití zásilky 3. dnem po odeslání v souladu s § 573 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen OZ). 4. Podle § 580 odst. 1 OZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 5. Podle § 2991 odst. 1 OZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož paragrafu bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plnění bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 6. Soud po právním zhodnocení dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je jen částečně důvodný, a to pokud jde o částku 24 000 Kč, představující nesplacenou část jistiny. Soud shledal úvěrovou smlouvu absolutně neplatnou podle § 580 OZ, jelikož tato smlouva je právním jednáním, které se příčí dobrým mravům. Žalovaný, který vystupoval jako spotřebitel, uzavřel smlouvu, u níž sjednaná výše úroku a utvrzení v podobě sjednaných smluvních pokut a dohodnuté poplatky v souhrnu tvoří zřejmou nerovnováhu k tíži žalovaného, který byl při uzavření smlouvy v objektivně slabším postavení. Soud vycházel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci 21 Cdo 1484/2004, příp. 33 Odo 234/2005, a přihlédl k tomu, že sjednaný úrok více než dvanáctkrát převyšuje průměrné úrokové sazby v rozhodné době, což je již za hranou, kterou vymezil ve své judikatuře Nejvyšší soud. Navíc poskytovatel úvěru závazek zatížený nepřiměřeně vysokým úrokem ještě utvrdil ujednáním o smluvních pokutách. To vše v souhrnu lze považovat za jednání neplatné ve smyslu § 580 OZ, k němuž soud přihlíží z úřední povinnosti podle § 588 OZ. Nebyla-li smlouva uzavřena platně, nicméně žalobkyni se podařilo prokázat, že žalovanému poskytla peněžní prostředky minimálně výši 24 000 Kč (bylo prokázáno, že žalovanému byla poskytnuta celkem částka 35 706,24 Kč, ale předmětem žaloby byla jen částka 24 000 Kč), a dále jej vyzvala předžalobní výzvou, aby dlužnou částku vrátil, bylo žalobě vyhověno v té části, která odpovídá nevrácené jistině. Na straně žalovaného totiž došlo k bezdůvodnému obohacení ve smyslu § 2991 odst. 2 OZ, jelikož obdržel plnění bez právního důvodu s ohledem na neplatnost smlouvy a v souladu s § 2991 odst. 1 OZ je tak povinen toto bezdůvodné obohacení vrátit, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení v souladu s § 1970 OZ ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Pokud jde o počátek prodlení, bezdůvodné obohacení je splatné zpravidla na výzvu. Lze předpokládat, že odeslána žalovanému v den jejího vyhotovení dne 15. 9. 2020 (jelikož žalobkyní předložený arch neobsahoval informace o tom, že by zásilka byla odeslána žalovanému a navíc byl datován ještě před sepisem předžalobní výzvy) a po přičtení 3 dnů pro doručení v souladu s § 573 OZ a tří dnů poskytnutých věřitelem pro plnění se tak žalovaný dostal 22. 9. 2020 do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení. Lhůta ke splnění povinnosti uložené tímto rozsudkem byla stanovena v délce 3 dnů v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. 7. Ve zbytku nezbylo soudu, než žalobu zamítnout, ať už se jednalo o nárok na smluvený úrok či nárok označená žalobkyní za náklady spojené s uplatněním pohledávky. K těm je vhodné ještě poznamenat, že po první stránce shledal soud tento nárok ve výši 500 Kč jako smluvní pokutu ve smyslu § 2048 OZ, jelikož dle obsahu smluvního ujednání jejich účelem je trestat prodlení žalovaného. Původně v žalobě označené náklady spojené s uplatněním ve výši 48,2 Kč byly dle žalobkyní předloženého výpisu poplatkem za výběr. Žádnému z těchto nároků nemohlo být vyhověno, jelikož bez platnosti primárně sjednaného závazku v podobě úvěrové smlouvy nemohla být platná ani vedlejší ujednání, z nichž žalobkyně tyto nároky odvozuje. S ohledem k tomu, že splatnost žalobou uplatněného nároku nastala až na základě výzvy k plnění, nárok na zaplacení úroku z prodlení v období předchozího domnělého prodlení byl zamítnut, stejně tak jako sazba úroku z prodlení, která přesahovala zákonnou výši. 8. Jelikož žalobkyně nesprávně označila částku 548,2 Kč za náklady spojené s uplatněním pohledávky a tím vyvolala mylný dojem, že se jedná o soudním poplatkem nezpoplatnitelné příslušenství pohledávky, byl jí i nesprávně vyměřen soudní poplatek pouze z jistiny 24 000 Kč ve výši 960 Kč, přestože měl být správně vyměřen ve výši 982 Kč Smluvní pokuty a poplatek v souhrnné výši 548,2 Kč tak bylo zapotřebí také zahrnout do zpoplatnitelné částky. Výrokem IV. tak byla žalobkyni soudní poplatek doměřen v souladu s položkou 2 písm. b) sazebníku zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích. 9. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., podle něhož žalobkyni náleží náklady řízení podle poměru úspěchu k neúspěchu ve sporu. O odměně advokáta bylo rozhodnuto podle § 151 odst. 2 o.s.ř. věty prvé za středníkem, neboť zrušení vyhlášky č. 484/2000 Sb., která upravovala paušální odměnu advokátů, nálezem Ústavního soudu ke dni 7. 5. 2013, lze považovat za zvláštní okolnost, která užití vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu při stanovení odměny advokáta odůvodňuje. Náklady řízení by v případě plného úspěchu byly tvořeny odměnou advoká