17 C 379/2019-48 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 10 017 Kč s příslušenstvím tak, jak je uvedeno ve výroku I., respektive ve výroku II. tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba] uzavřela se žalovaným dne 12. 11. 2013 smlouvu o půjčce, na základě které mu byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky společně s úrokem ve výši 766 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 1 141 Kč a úhradou za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 110 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit částku v 60 týdenních splátkách po 184 Kč. Žalovaný nehradil ale sjednané splátky řádně a včas, celkem zaplatil jen jednorázově 1 000 Kč. Po započtení uhrazené částky částečně na jistinu a částečně na úrok a ostatní poplatky tak dluží na jistině 5 455 Kč, na úroku 696,53 Kč, na poplatku za administrativní činnost 1 037,52 Kč a na poplatku za hotovostní inkaso 2 827,95 Kč. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Dále žalobkyně požadovala úrok 19,98 % ročně z dlužné jistiny v souladu s čl. 4 smluvních podmínek a zákonný úrok z prodlení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, listiny mu byly doručeny prostřednictvím dožádaného soudu v Rumunsku. V souladu s § 115a o.s.ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o.s.ř. soud rozhodl bez jednání. 3. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutečnosti. Žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], uzavřeli dne 12. 11. 2013 smlouvu o půjčce, na základě které byla poskytnuta žalovanému částka 6 000 Kč, kterou se zavázal vrátit v 60 týdenních splátkách po 184 Kč spolu s úrokem ve výši 766 Kč v sazbě 19,98 % ročně, poplatkem za administrativní činnost ve výši 1 141 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 110 Kč. Strany si ve smlouvě dohodly úrokovou sazbu ve výši 19,89 % ročně. Pohledávka za žalovaným byla původním věřitelem postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 5. 2017. Podle statistických údajů České národní banky dostupných na www.cnb.cz v listopadu 2013 činily průměrné úrokové sazby při spotřebě domácností a fixaci nad jeden rok do pěti let 15,47 % ročně. Z žalobkyní předložené tabulky vyplývá, že žalovaný uhradil v 1 splátce 1 000 Kč. 4. Z úřední činnosti je soudu známo (sp. zn. 17 C 302/2020), že osoba uzavírající smlouvy a provádějící inkasa splátek pro společnost [právnická osoba] zpravidla nebyla jejím zaměstnancem, podnikala na vlastní živnostenský list, náklady na dopravu a telefony si hradila sama, její odměna za výběr inkasa činila 5 % z realizovaného výběru a za uzavření smlouvy s novým klientem obdržela odměnu 500 Kč a za každou další smlouvu s týmž klientem dostala odměnu 200 Kč. 5. Jak bylo zjištěno ze smlouvy o půjčce a smluvních podmínek, dohoda o poplatku za administrativní činnost 1 141 Kč neměla žádný specifický obsah a obsahem ujednání o poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 110 Kč, tedy 51,83 % z celkové výše půjčky, byla povinnost žalované zaplatit za možnost inkasa splátek v místě svého bydliště. Úrok, který byl sice sjednán v sazbě 19,98 %, je úrokem řádným, nicméně dalším zasmluvněním poplatků, došlo k zastření cílů původního poskytovatele půjčky generovat různými poplatky další zisk. Ke generování zisku má být primárně určen úrok a pouze u tak specifických a individuálních obchodů, kde pouhý úrok by ke krytí nákladů nemohl nepostačit, je zapotřebí individualizovat takový obchod od ostatních smluveným poplatkem. Je žádoucí, aby vedle sjednaného úroku bylo možné ujednat i konkrétní poplatek, nicméně smluvená výše takového poplatku musí být přiměřená skutečným nákladům, které se smluvenou službou vzniknou. Poskytovatelé půjček či úvěrů mají vždy výdaje s administrativní činností, nicméně taková činnost by měla být buď to kryta ze smluveného úroku, nebo by měl být poplatek za specifickou administrativní činnost dostatečně konkretizován, aby bylo zřejmé, jak je daný obchod odlišen od běžných obchodů daného typu, kde ke krytí nákladů na administrativní činnost postačí sjednaný úrok. Pokud jde o inkasní poplatek, zcela jistě se jedná o poplatek za takovou činnost, kterou již nelze hradit ze smluveného úroku, nicméně pouze za situace, kdy náklady poskytovatele půjčky či úvěru v souvislosti s takto smluvenou službou jsou přiměřené k výši poplatku za ni. 6. Podle § 657 a § 658 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ ObčZ“) účinného v době uzavření smlouvy smlouvou o půjčce nechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Při půjčce peněžité lze dohodnout i úroky. Podle § 39 ObčZ neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází, anebo se příčí dobrým mravům. Podle § 3 odst. 1 ObčZ výkon práv odpovědností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. 7. Podle § 451 odst. 1 a 2 ObčZ platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. 8. Jak bylo uvedeno výše, z úřední činnosti je však soudu známo, že odměna osoby vybírající inkaso u každé splátky činí 5 % z inkasované částky, což by v daném případě bylo přibližně 9 Kč, přičemž na jedno inkaso připadalo 51,83 Kč (poplatek ve výši 3 110 Kč při 60 splátkách). Původní poskytovatel půjčky tak z inkasované částky pouze na inkasním poplatku obdržel 82,6 % z inkasované sumy a 17,4 % připadlo konkrétnímu výběrci, navíc za situace, kdy se nejednalo zaměstnance společnosti [právnická osoba], s nímž by měla tato společnost mzdové výdaje, ale o samostatně podnikající subjekt, který veškerou svou činnost hradil ze svých prostředků, případně z podílu na inkasované částce. Vedle inkasního poplatku byl stranami sjednán další poplatek za administrativní činnost ve výši 1 141 Kč, který i v případě, že by se jednalo o prvního klienta, znamená, že 56,18 % z tohoto poplatku opět připadlo společnosti a 43,82 % připadlo osobě výběrce, který smlouvu s klientem uzavřel. Činnost spojená se zpracováním a doručením smlouvy, stejně tak jako administrativní činnost, by měly být hrazeny primárně z úroku, který slouží ke generování zisku a pokrytí provozních nákladů, případně by měla být jejich cena přiměřená výši smluveného poplatku, což se však v daném případě nestalo. Naopak se jednalo o zasmluvněné poplatky, které měly pouze uměle navyšovat odměnu společnosti, která půjčku poskytla vedle již smluveného úroku. Cílem těchto poplatků tak nebylo ocenit poskytovanou službu, kterou již neleze saturovat ze smluveného úroku, ale skrytě navýšit smluvený úrok. 9. S ohledem k tomu, že v předmětném období byla u obdobných úvěrů či půjček úroková sazba v průměru 15,47 %, leč při posouzení poplatku 5 017 Kč za 60 týdnů ze zapůjčených 6 000 Kč, tak tato částka představuje 72,66 % ročně. Jelikož všechny smluvené poplatky bylo zapotřebí podle svého obsahu posoudit jako ujednání o úroku, bylo soudem shledáno ujednání o takto vysokém úroku jako zjevně se příčící dobrým mravům ve smyslu § 3 odst. 1 ObčZ, k němuž soud přihlíží z úřední povinnosti dle § 39 ObčZ, a to proto, že poskytovatel půjčky vedlejšími ujednáními o poplatcích zastřel skutečnou výši úroku, která v reálu činila 72,66 %, což téměř pětinásobně přesahovalo průměrné úrokové sazby v obdobných obchodech (blíže ke srovnání rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004 publikované v časopise Soudní judikatura pod číslem 13/2005). 10. Soud po právním zhodnocení dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je jen částečně důvodný, a to pokud jde o částku 5 000 Kč, která představuje dlužnou jistinu. Smlouva o půjčce mezi žalovaným a společností [právnická osoba] totiž nebyla uzavřena platně, a žalobkyni tak náleží pouze bezdůvodné obohacení, kterého se žalovanému v podobě obdrženého a nevráceného plnění dostalo, a to ve smyslu § 451 ObčZ. Jelikož žalovaný obdržel 6 000 Kč, a to bez právního důvodu, jelikož uzavřená smlouva byla neplatná, a vrátil pouze 1 000 Kč, je tak povinen žalobkyni, které byla platně pohledávka postoupena, uhradit zbytek jistiny, tedy 5 000 Kč, a to spolu s úrokem z prodlení z této částky v zákonné výši od 12. 10. 2018, jelikož nárok na zaplacení bezdůvodného obohacení vznikl až po výzvě, kterou žalobkyně žalovanému zaslala a určila lhůtu k plnění do 11. 10. 2018. Ode dne následujícího je tak žalovaný v prodlení, a je tak povinen zaplatit i úrok z prodlení v souladu s § 1970 OZ ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 130 odst. 1 o.s.ř. v délce tří dnů. Co do zbytku nezbylo soudu s ohledem na shora uvedené závěry než žalobu zamítnout. 11. O náklad