17 C 76/2021-93 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 31.983 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že žalovaná podepsala smlouvu o úvěru dne 31. 8. 2019, na základě které jí byl poskytnut úvěr ve výši 25.000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit spolu s efektivní úrokovou sazbou 140,06 % ročně, a to v 24 měsíčních splátkách ve výši 2.290 Kč splatných vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce, počínaje říjnem 2019. Žalobkyni vzniklo právo na zaplacení smluvních pokut podle článku 6.1 smlouvy v celkové výši 998 Kč, jelikož si strany sjednaly právo žalobkyně na smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, se kterou se žalovaná octne v prodlení o délce 30 dnů. Žalobkyně tak požaduje zaplacení dvou smluvních pokut u splátek č. 1, 2. V důsledku prodlení žalované vzniklo žalobkyni právo na zaplacení nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované podle bodu 6.2 smlouvy v celkové výši 400 Kč, jelikož podle smlouvy žalobkyni vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů ve výši 200 Kč za každou splátku, u níž se žalovaná octne v prodlení o délce 15 dnů. V důsledku prodlení žalované se splácením došlo k zesplatnění celého úvěru v souladu s bodem 6.3 smlouvy k datu 19. 12. 2019. Podle bodu 6.4 smlouvy se ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nesplacená jistina úvěru a veškeré nesplacené úroky staly součástí nové jistiny úvěru a novou jistinou tak byla částka 30.585,35 Kč. Podle bodu 6.5 smlouvy jestliže žalovaná po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká jí povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení s její úhradou. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti. Žalovaná dne 31. 8. 2019 podepsala předsmluvní formulář a hodnocení klienta. Ve formuláři žalovaná žádala o poskytnutí úvěru ve výši 25.000 Kč na dobu 24 měsíců s tím, že celá částka, kterou by za dobu úvěru bylo třeba zaplatit, činí 54.960 Kč. Strany se dohodly na efektivní úrokové sazbě 140,06 % ročně, která odpovídá nominální úrokové sazbě ve výši 90,85 % ročně. Z návrhu na uzavření smlouvy byly zjištěny stejné skutečnosti a také to, že v případě prodlení žalované se splácením jí vznikla povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku a poskytovatel úvěru má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením žalované u každé splátky v případě prodlení více než 15 dnů, a to ve výši 200 Kč u každé splátky. Úvěr byl žalované vyplacen 5. 9. 2019 na účet [jméno] [příjmení], jak vyplývá z výpisu z účtu [příjmení] [příjmení]. Podle systému časových řad [příjmení] dostupných na www.cnb.cz činila průměrná úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v dubnu 2019 při spotřebě v rozmezí od jednoho roku do pěti let včetně 8,59 % ročně. Žalobkyní byla zaslána výzva k zaplacení dopisem ze dne 15. 11. 2019, a dále 16. 12. 2019, v nichž byla žalovaná upozorněna na to, že neuhradí-li dlužné splátky, bude žalobkyně požadovat zaplacení celého dluhu. 4. Po právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně je jen částečně důvodný, a to pokud jde o částku 25.000 Kč. Strany neuzavřely platně smlouvu o úvěru podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“), jelikož ujednání stran o nominálním úroku ve výši 90,85 % (blíže ke srovnání rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004 publikované v časopise Soudní judikatura pod číslem 13/2005) ročně je ujednáním nemravným podle § 580 OZ, k němuž soud přihlíží z úřední povinnosti podle § 588 OZ. Ujednání o úroku je totiž esenciální náležitostí smlouvy o úvěru, bez níž úvěrová smlouva nemůže být platná, a v tomto případě tak nelze aplikovat ustanovení § 575 ani § 576 OZ. Nebyla-li smlouva uzavřena platně, nicméně žalobkyni se podařilo prokázat, že žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 25.000 Kč a sdělila jí, že požaduje, aby minimálně tyto prostředky byly vráceny ve sjednané lhůtě, bylo žalobě vyhověno pouze v té části, která odpovídá nevrácené jistině. Na straně žalované totiž došlo k bezdůvodnému obohacení ve smyslu § 2991 odst. 2 OZ, jelikož obdržela plnění bez právního důvodu s ohledem na neplatnost smlouvy a v souladu s § 2991 odst. 1 OZ je tak povinna toto bezdůvodné obohacení vrátit, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení v souladu s § 1970 OZ ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Úhrada přisouzené částky byla umožněna v přiměřených splátkách v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. 5. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu neplatnou, nebylo možné vyhovět ani nároku na zaplacení úroku či smluvní pokuty. Ve zbytku soud proto žalobu výrokem II. tohoto rozsudku zamítl. 6. O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s § 142 odst. 2 o.s.ř., a to tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, jelikož procesní úspěch osobu účastníků je přibližně shodný.