25 C 118/2021-54 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu částku 11 982 Kč [anonymizováno] s úrokem z prodlení v zákonné sazbě. Žalobu odůvodnil tím, že žalobce, jakožto poskytovatel služeb elektronických komunikací, uzavřel se žalovaným dne 5. 2. 2019 a dne 12. 2. 2019 smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací, které se žalovaný zavázal užívat prostřednictvím telefonních čísel [tel. číslo], [tel. číslo] a [tel. číslo]. V rámci dodatku ke smlouvě byl stanoven závazek na trvání vztahu v délce 24 měsíců, který žalovanému umožnil při dodržení stanovených podmínek získat slevu na odebraná koncová zařízení – celkem 3 kusy [anonymizována tři slova]. Žalovaný odebral zařízení v celkové ceně 11 985 Kč, resp. 3 995 Kč za každé z koncových zařízení, přičemž uplatnil podmíněnou slevu v částce 11 982 Kč. Při převzetí zařízení žalovaný tedy zaplatil částku 3 Kč, zbývající část kupní ceny byla vázána na rozvazovací podmínku. Žalovaný měl povinnost řádně využívat službu žalobkyně a platit za ni. Tuto povinnost však porušil, když nezaplatil vyúčtování [číslo] za období od 16. 1. 2019 do 15. 2. 2019, splatné dne 11. 3. 2019 na částku 3 705,57 Kč, [číslo] za období od 16. 2. 2019 do 15. 3. 2019, splatné dne 8. 4. 2019 na částku 6 289,73 Kč a [číslo] za období od 16. 3. 2019 do 15. 4. 2019, splatné dne 9. 5. 2019 na částku 2 833,88 Kč. V důsledku naplnění rozvazovací podmínky žalobce doúčtoval žalovanému zbývající část kupní ceny ve výši poskytnuté slevy. Doúčtování kupní ceny bylo provedeno třemi vrubopisy vystavenými dne 23. 10. 2019 znějícími na částku 3 994 Kč, tj. celkem 11 982 Kč, se splatností dne 8. 11. 2019. Žalovaný byl k úhradě opakovaně vyzván, konkrétně upomínkou ze dne 29. 11. 2019, upozorněním ze dne 18. 12. 2019 a předžalobní upomínkou ze dne 10. 8. 2020. Přesto žalovaný dlužnou částku ve výši 11 982 Kč neuhradil. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Písemnosti mu byly doručeny v souladu s ustanovením § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) na adresu jeho trvalého pobytu na Slovensku a na další soudem zjištěné adresy. Dle ustanovení § 115a o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 101 odst. 4 o.s.ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě listinných důkazů předložených žalobcem. 3. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti. Dne 5. 2. 2019 a 12. 2. 2019 účastníci uzavřeli celkem tři dodatky ke smlouvám (dne 5. 2. 2019 k telefonnímu číslu [tel. číslo], dne 12. 2. 2019 k telefonním číslům [tel. číslo] a [tel. číslo]), v jejichž rámci byl stanoven závazek, že žalovaný bude užívat služby elektronických komunikací, konkrétně tarif [anonymizována čtyři slova] 1,5 GB a [anonymizována dvě slova] 3 GB, po dobu 24 měsíců, resp. do 4. 2. 2021 a 11. 2. 2021. Žalovaný se zavázal hradit vystavená vyúčtování dle platného ceníku. Žalovaný prohlásil, že se seznámil se Všeobecnými podmínkami, s nimiž vyslovil souhlas, potvrdil i převzetí [příjmení] karet s uvedenými telefonními čísly. Na základě uvedených dodatků ke smlouvám byla žalovanému poskytnuta sleva na koncová zařízení, konkrétně tři mobilní telefony [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] za cenu 3 995 Kč. Žalobkyně žalovanému na každé z těchto koncových zařízení poskytla slevu ve výši 3 994 Kč, přičemž částku 1 Kč žalovaný zaplatil při převzetí každého z koncových zařízení (daňové příjmové doklady ze dne 5. 2. 2019 a 12. 2. 2019). Žalobce žalovanému za období od 16. 1. 2019 do 15. 2. 2019 vystavil dne 16. 2. 2019 fakturu znějící na částku 3 705,57 Kč se splatností dne 11. 3. 2019 (faktura [číslo] včetně rozpisu vyúčtování služeb). Za následující období od 16. 2. 2019 do 15. 3. 2019 žalobce žalovanému dne 16. 3. 2019 vyúčtoval částku 6 289,73 Kč se splatností dne 8. 4. 2019 (faktura [číslo] včetně rozpisu vyúčtování služeb). Dále žalobce vystavil žalovanému za období od 16. 3. 2019 do 15. 4. 2019 dne 16. 4. 2019 fakturu znějící na částku 12 829,18 Kč, jejíž součástí bylo vyúčtování nedoplatků za minulá období ve výši 9 995,30 Kč a splatnost této faktury nastala dne 9. 5. 2019 (faktura [číslo] včetně rozpisu vyúčtování služeb). Z důvodu porušení podmínek pro poskytnutí slevy na koncová zařízení žalobce doúčtoval žalovanému kupní cenu za jím zakoupená koncová zařízení, a to třemi vrubopisy vystavenými dne 23. 10. 2019 znějícími na částku 3 994 Kč, s datem splatnosti 8. 11. 2019 (vrubopis [číslo] [číslo] [číslo]). K úhradě dlužné částky ve výši žalobce žalovaného vyzval dopisy ze dne 29. 11. 2019 a ze dne 18. 12. 2019. Rovněž pak dne 10. 8. 2020 žalovanému zaslal předžalobní upomínku. V řízení nebylo zjištěno, že by žalovaný nárokovanou částku žalobci zaplatil. 4. Podle ustanovení § 7 odst. 1 písm. b) zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen„ zákon o elektronických komunikacích“) komunikačními činnostmi jsou poskytování služeb elektronických komunikací. 5. Podle ustanovení § 2 písm. n) zákona o elektronických komunikacích pro účely tohoto zákona se rozumí službou elektronických komunikací služba obvykle poskytovaná za úplatu, která spočívá zcela nebo převážně přenosu signálů po sítích elektronických komunikací, včetně telekomunikačních služeb a přenosových služeb v sítích používaných pro rozhlasové a televizní vysílání a v sítích kabelové televize s výjimkou služeb, které nabízejí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací nebo vykonávají redakční dohled nad obsahem přenášeným sítěmi a poskytovaným službami elektronických komunikací; nezahrnuje služby informační společnosti, které nespočívají zcela nebo převážně v přenosu signálu po sítích elektronických komunikací. 6. Podle § 2079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ NOZ“) kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. 7. Po právním zhodnocení soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací ve smyslu ustanovení § 7 odst. 1 písm. b) zákona o elektronických komunikacích, na jejichž základě žalobce, jakožto poskytovatel, se zavázal poskytovat žalovanému (zákazníkovi) dohodnuté služby elektronických komunikací. Žalovaný využíval služeb jako účastník telefonních stanic [číslo] [číslo] [číslo]. Mezi účastníky dále došlo v souladu s § 2079 a násl. NOZ k uzavření tří kupních smluv, kdy předmětem každé z nich byla koupě koncového zařízení – mobilního telefonu [anonymizována tři slova] Na kupní cenu každého koncového zařízení v částce 3 995 Kč dostal žalovaný slevu ve výši 3 994 Kč. Tato sleva byla podmíněna trváním právního vztahu mezi účastníky, ve kterém se žalovaný zavázal hradit žalobcem vystavená vyúčtování. Žalobce koncová zařízení žalovanému předal a umožnil mu nabýt k nim vlastnické právo, žalovaný však svou povinnost porušil, když řádně nehradil vystavená vyúčtování. Žalobce proto z důvodu porušení podmínek pro poskytnutí slevy na koncová zařízení doúčtoval zbývající část jejich kupní ceny v celkové částce 11 982 Kč. Žalobce poskytl žalovanému služby ve smyslu výše citovaného ustanovení § 2 písm. n) zákona o elektronických komunikacích. Žalobce nebyl osobou vykonávající v daném případě komunikační činnost dle ustanovení § 7 odst. 1 písm. b) citovaného zákona a z tohoto důvodu nebyla v posuzované věci dána pravomoc Českého telekomunikačního úřadu ve smyslu ustanovení § 129 odst. 1 zmíněného zákona, ale soudu, a to i s přihlédnutím k rozhodnutí Zvláštního senátu zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů ze dne 26. 10. 2010, č. j. Konf 56/2010-12. Protože se žalovaný nesplněním svého závazku dostal do prodlení, má žalobce kromě dlužné jistiny nárok na zaplacení úroku z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve výši, která je určena ustanovením § 2 nařízení č. 351/2013 Sb. Soud s ohledem na výše uvedené dospěl k závěru, že žaloba je důvodná a žalovanému uložil povinnost k úhradě tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. jako běžná třídenní. 8. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 142a o.s.ř. Žalobci, který byl ve věci zcela úspěšný, náleží právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, které se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a dále z náhrady hotových výdajů žalobce v paušální výši ve smyslu ust. § 151 odst. 3 o.s.ř. za 2 úkony (výzva k plnění, sepis žaloby) po 100 Kč dle ust. § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu Celkem tedy žalobci náleží náhrada nákladů řízení ve výši 1 000 Kč. I