25 C 202/2021-26 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí shora uvedenou částku spolu s úrokem z prodlení v zákonné sazbě. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná během své hospitalizace pobývala ve [anonymizováno] [obec] na Chirurgickém oddělení v období od 23. 3. 2019 do 26. 3. 2019, kdy byla na základě své žádosti ubytována na nadstandardním pokoji za cenu 300 Kč/noc, přičemž se zavázala celkovou částku (za 3 noc, tj. 900 Kč) uhradit nejpozději do 8 dnů od ukončení hospitalizace. Dále byla žalovaná na základě smlouvy o ubytování ze dne 15. 7. 2019 ubytována na ubytovně žalobkyně na adrese [adresa]. Za ubytování měla žalovaná hradit měsíčně částku 2 400 Kč. Doba ubytování uplynula dne 31. 12. 2019. Žalovaná své povinnosti nedostála a za dva poslední měsíce pobytu sjednanou cenu za ubytování neuhradila, a to i přes výzvu žalobkyně ze dne 27. 3. 2020 Celkem tak žalobci dluží částku 5 700 Kč. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Listiny jí byly doručovány v souladu s ust. § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) na její adresu zapsanou v Centrální evidenci obyvatel ČR a na další soudem zjištěné adresy. V souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. ve spojení s ust. § 101 odst. 4 o. s. ř. soud nenařizoval jednání a rozhodl na základě listinných důkazů předložených žalobkyně, ze kterých vyplývají skutečnosti tvrzené žalobkyně. 3. Podle ustanovení § 9 odst. 1, 2 zákona č. 372/2011 Sb., zákona o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (dále jen„ ZoZS“) je lůžková péče zdravotní péčí, kterou nelze poskytnout ambulantně a pro její poskytnutí je nezbytná hospitalizace pacienta. Lůžková péče musí být poskytována v rámci nepřetržitého provozu. Lůžkovou péčí je a) akutní lůžková péče intenzivní, která je poskytována pacientovi v případech náhlého selhávání nebo náhlého ohrožení základních životních funkcí nebo v případech, kdy lze tyto stavy důvodně předpokládat, b) akutní lůžková péče standardní, která je poskytována pacientovi 1. s náhlým onemocněním nebo náhlým zhoršením chronické nemoci, které vážně ohrožují jeho zdraví, ale nevedou bezprostředně k selhávání životních funkcí, nebo 2. za účelem provedení zdravotních výkonů, které nelze provést ambulantně; v rámci akutní lůžkové péče je poskytována též včasná léčebná rehabilitace, c) následná lůžková péče, která je poskytována pacientovi, u kterého byla stanovena základní diagnóza a došlo ke stabilizaci jeho zdravotního stavu, zvládnutí náhlé nemoci nebo náhlého zhoršení chronické nemoci, a jehož zdravotní stav vyžaduje doléčení nebo poskytnutí zejména léčebně rehabilitační péče; v rámci této lůžkové péče může být poskytována též následná intenzivní péče pacientům, kteří jsou částečně nebo úplně závislí na podpoře základních životních funkcí, d) dlouhodobá lůžková péče, která je poskytována pacientovi, jehož zdravotní stav nelze léčebnou péčí podstatně zlepšit a bez soustavného poskytování ošetřovatelské péče se zhoršuje; v rámci této lůžkové péče může být poskytována též intenzivní ošetřovatelská péče pacientům s poruchou základních životních funkcí. 4. Podle ust. § 41 písm. c) ZoZS je pacient při poskytování zdravotních služeb povinen uhradit poskytovateli cenu poskytnutých zdravotních služeb nehrazených nebo částečně hrazených z veřejného zdravotního pojištění nebo jiných zdrojů, které mu byly poskytnuty s jeho souhlasem. 5. Podle ust. § 2326 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) smlouvou o ubytování (o přechodném nájmu) se ubytoval zavazuje poskytnout ubytovanému přechodně ubytování na ujednanou dobu nebo na dobu vyplývající z účelu ubytování v zařízení k tomu určeném a objednatel se zavazuje zaplatit ubytovateli za ubytování a za služby spojené s ubytováním ve lhůtě stanovené ubytovacím řádem, popřípadě ve lhůtě obvyklé. 6. Soud z listinných důkazů učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalovaná využila služeb žalobkyně při své hospitalizaci, kdy byla ubytována na nadstandardním pokoji za předem dohodnutou cenu 300 Kč/noc, čímž jí vznikla dle § 41 písm. c) povinnost zaplatit žalobkyni za využití sjednaného nadstandardního pokoje neuhrazeného prostřednictvím veřejného zdravotního pojištění dohodnutou cenu 300 Kč/noc, celkem tedy částku 900 Kč. Z tvrzení žalobkyně, proti nimž žalovaná nebrojila, vyplývá, že účastníci sjednali poskytnutí pokoje, který není hrazen z prostředků veřejného zdravotnictví ve smyslu ust. § 9 ZoZS, což žalobkyně prokázala předloženou žádostí o ubytování ze dne 23. 3. 2019 a printscreenem z databázového systému žalobkyně, z níž soud ověřil, že datum přijetí bylo dne 23. 3. 2019 a datum propuštění dne 26. 3. 2019, zvýhodněná zaměstnanecká cena za jednolůžkový pokoj činila 300 Kč/noc. Z výpisu z databázového systému žalobkyně má soud za prokázané, že žalovaná byla hospitalizována v daném období na Chirurgickém oddělení žalobkyně. Danou částku žalobkyně žalované vyúčtovala fakturou ze dne 26. 3. 2019, jež byla splatná dne 3. 4. 2019. Účastnice dále uzavřeli ve smyslu výše citovaného ust. § 2326 a násl. o.z. smlouvu o ubytování, na jejímž základě se žalovaná zavázala hradit měsíčně žalobkyni za poskytnuté ubytování částku 2 400 Kč, splatnou měsíčně pozadu nejpozději do 15. dne následujícího měsíce. Smlouva byla uzavřena dne 15. 7. 2019 na dobu určitou - od 15. 7. 2019 do 31. 12. 2019 (citovaná smlouva o ubytování z uvedeného dne). Protože žalovaná svoji povinnost nesplnila, a to ani přes upomínku žalobkyně ze dne 27. 3. 2020 (zmíněná upomínka), přičemž nárok žalobkyně ani jeho výši nerozporovala, soud jí tuto povinnost v celkové výši 5 700 Kč (tj. 900 Kč za nadstandardní pokoj a 2 x 2 400 Kč za ubytování) uložil ve výroku I. tohoto rozsudku. Protože se žalovaná dostal do prodlení s úhradou svého závazku, má žalobkyně v souladu s ustanovením § 1970 o.z., právo vedle plnění i na přiznání úroků z prodlení, jejichž výše je stanovena v souladu s prováděcím předpisem (ustanovení § 2 nařízení č. 351/2013 Sb.). Soud tedy žalobě v plném rozsahu vyhověl, přičemž lhůtu k plnění určil dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. jako běžnou třídenní. 7. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142a odst. 1 o. s. ř. a § 151 odst. 2 část věty první za středníkem o. s. ř. Žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, náleží právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč a dále náhrada hotových výdajů žalobkyně v paušální výši ve smyslu ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. za 2 úkony (výzva k plnění a sepis žaloby) po 100 Kč dle ust. § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a podle § 89a exekučního řádu Celkem tedy žalobkyni náleží náhrada nákladů řízení ve výši 1 200 Kč, splatná rovněž v zákonné třídenní lhůtě dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.