25 C 278/2020-35 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 18 484,80 Kč spolu s úrokem v kapitalizované výši 3 397,89 Kč, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 10 624,85 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení částečně kapitalizovaném částkou 1 846,02 Kč a dále s úrokem z prodlení v zákonné sazbě z částky 10 624,85 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně, [právnická osoba], dne 25. 10. 2017 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě jí právní předchůdce žalobkyně poskytl peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč, jež žalovaná převzala v hotovosti, což potvrdila své podpisem smlouvy. Nedílnou součást citované smlouvy tvořily smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce obsažené na další straně zmíněné smlouvy. Před uzavřením smlouvy právní předchůdce žalobkyně řádně zkoumal schopnost žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, čímž splnil svoji zákonnou povinnost vyplývající ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Poskytnutou zápůjčku se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem ve výši 10 600 Kč, představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 146 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, odměnu za administrativní zpracování půjčky ve výši 5 050 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 404 Kč v 60 týdenních splátkách po 377 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 19. 12. 2018. Žalovaná své smluvní povinnosti nedostála, když sjednané splátky řádně a včas nesplácela, poslední splátka byla z její strany uhrazena dne 27. 11. 2017, do postoupení pohledávky uhradila celkem částku 2 200 Kč. Původnímu věřiteli tak vzniklo dne 19. 12. 2018 právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky ve výši 10 624,85 Kč a na dlužném poplatku částky 7 859,95 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 se žalobkyně stala věřitelem uvedené pohledávky, což bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne 20. 1. 2020. K tomuto dni činila dlužná částka 18 484,80 Kč, její příslušenství tvořily úroky z prodlení v zákonné výši. Tato částka se sestávala z nesplacené půjčky ve výši 10 624,85 Kč a dlužné části poplatku ve výši 7 859,95 Kč. Ani přes výzvu žalovaná dlužnou částku nezaplatila. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Listiny jí byly doručovány v souladu s ust. § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) na adresu zapsanou v Centrální evidenci obyvatel ČR a na další soudem zjištěné adresy. Podle ustanovení § 115a o. s. ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů. 3. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně, [právnická osoba], dne 25. 10. 2017 smlouvu označenou jako smlouvu o zápůjčce, v níž se původní věřitel zavázal žalované poskytnout zápůjčku ve výši 12 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem ve výši 10 600 Kč (celkem 22 600 Kč) v pravidelných 60 týdenních splátkách po 377 Kč, poslední splátku ve výši 357 Kč. Zmíněný poplatek byl tvořen úrokem ve výši 2 146 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 5 050 Kč a hotovostním režimem splátek ve výši 3 404 Kč. Nedílnou součást smlouvy tvořily smluvní podmínky uvedené na zadní straně formulářové smlouvy (smlouva o zápůjčce z uvedeného dne). V souladu s článkem 10 smluvních podmínek smlouvy o zápůjčce byl původní věřitel oprávněn v případě řádného nezaplacení smluvených splátek požadovat uhrazení celé zbylé částky půjčky. Dle smluvních ujednání v citované smlouvě pro případ, že byla sjednána úhrada celkové dlužné částky v 60 splátkách, činí výše výpůjční úrokové sazby 29 % ročně. Výpůjční úroková sazba je stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy (ve smyslu článku 18 smluvních podmínek a smlouvy o zápůjčce) a uplatňuje se jako roční úroková sazba. Dle článku 18 těchto podmínek smlouva je uzavřena na dobu určitou, bude-li však zákazník v okamžiku splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky z prodlení se zaplacením, prodlužuje se účinnost smlouvy do doby uhrazení celkové dlužné částky. Ukončení účinnosti smlouvy nemá vliv na nároky, práva a povinnosti, které vznikly za dobu jejího trvání (citované smluvní podmínky). Z tvrzení žalobkyně, proti nimž žalovaná žádným způsobem nebrojila, vyplynulo, že žalovaná zaplatila poslední splátku dne 27. 11. 2017, celkem uhradila částku 2 200 Kč, zbývající část dluhu v celkové výši 18 484,80 Kč (dlužná jistina a dlužný poplatek – viz výše) již nedoplatila. Pohledávka za žalovanou byla [právnická osoba] postoupena žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 včetně seznamu postupovaných pohledávek). Dopisem ze dne 20. 1. 2020 byla tato skutečnost oznámena žalované (zmíněný dopis). K úhradě dlužné částky byla žalovaná vyzvána dopisem zástupce žalobkyně ze dne 23. 4. 2020 (výzva k plnění se základním skutkových a právním rozborem předcházející žalobě z uvedeného dne). V řízení nebylo zjištěno, že by žalovaná svůj závazek vůči žalobkyni splnila. 4. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ NOZ“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Mezi původním věřitelem a žalovanou byla platně uzavřena v souladu s ust. § 2395 a násl. NOZ smlouva o úvěru. Účastníci sice smlouvu označili jako smlouvu o zápůjčce ve smyslu ust. § 2390 a násl. NOZ, soud však s přihlédnutím ke všem zjištěným okolnostem podřadil smluvní vztah účastníků pod smlouvu o úvěru dle shora citovaného ust. § 2395 a násl. NOZ. K tomuto závěru soud podotýká, že zápůjčka (zejména peněžitá), má sice obdobnou hospodářskou funkci jako úvěr, nicméně smlouva o úvěru se však od smlouvy o zápůjčce liší v několika podstatných ohledech. Smlouva o zápůjčce je reálnou smlouvou, smlouva o úvěru je smlouvou konsenzuální, předmětem smlouvy o zápůjčce mohou být jakékoliv zastupitelné věci, předmětem smlouvy o úvěru mohou být jen peněžité prostředky, smlouva o zápůjčce může být jak úplatná, tak bezúplatná, smlouva o úvěru je vždy úplatná, tj. úročená. V posuzovaném případě tedy jde tedy o typový případ smlouvy o úvěru. Žalobkyně se stala v souladu s ust. § 1879 NOZ věřitelem pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávek. Právní předchůdce žalobkyně svoji povinnost ze smlouvy řádně splnil, když umožnil žalované čerpat poskytnutý úvěr. Žalovaná však svoji povinnost ze smlouvy porušila, když poskytnutý úvěr řádně a včas nesplácela, čímž se dostala do prodlení. Žalovaná ohledně svého závazku neuvedla žádná skutková tvrzení, vznik ani výši nesporovala. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná žalobkyni zaplatila dlužnou částku v celkové výši 18 484,80 Kč (10 624,85 Kč na jistině dluhu a 7 859,95 Kč na poplatku včetně sjednaného úroku). Povinnost žalované vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit smluvený úrok ve sjednané lhůtě vyplývá z ustanovení § 2395 NOZ ve spojení s ustanovením § 2399 odst. 1 NOZ. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou částku ve výši 23 728,71 Kč, sestávající se z výše konkretizované dlužné jistiny a poplatku a dále úroku a úroku z prodlení v kapitalizované výši ke dni postoupení pohledávky (20. 1. 2020). Protože se žalovaná dostala do prodlení s úhradou svého závazku, má žalobkyně v souladu s ustanovením § 1970 NOZ právo vedle plnění i na přiznání úroků z prodlení, jejichž výše je stanovena v souladu s prováděcím předpisem (§ 2 nařízení č. 351/2013 Sb.). Žalobkyni byl proto přiznán i úrok z prodlení v zákonné sazbě tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Soud tedy žalobě v plném rozsahu vyhověl, přičemž lhůtu k plnění určil dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. jako běžnou třídenní. 6. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 142a odst. 1 o. s. ř. a s ust. § 151 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, soud přiznal plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměna za zastoupení účastníka advokátem dle ustanovení § 14b odst. 1 bod vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ AT) za 2 a půl úkonu právní služby (převzetí zastoupení, sepis žaloby a prostá výzva k plnění) á 300 Kč a náhrada hotových výdajů advokáta za tři úkony právní služby á 100 Kč dle ust. § 14b odst. 5 písm. a) AT. Podle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. se částka odměny a náhrad advokáta dále zvyšuje o 21 % DPH dle zákona č. 235/2004 Sb., tj. o částku 220,50 Kč Celkem tedy žalobkyni náleží náhrada nákladů řízení v zaokrouhlené výši 2 071 Kč, splatná rovněž v zá