25 C 298/2020-46 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit mu částku 150 566 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné sazbě, částečně kapitalizovaném částkou 631,70 Kč a částkou 1 353,33 Kč, celkem 1 985,03 Kč. Žalobu odůvodnil tím, že účastníci uzavřeli dne 24. 1. 2020 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě zapůjčil žalované finanční hotovost ve výši 57 000 Kč, kterou se žalovaná dle dohody o splátkách ze dne 24. 1. 2020 zavázala splácet v pravidelných 57 týdenních splátkách po 1 000 Kč, počínaje dnem 26. 1. 2020. Žalovaná uhradila toliko prvních šestnáct splátek po 1 000 Kč, až do dne 10. 5. 2020 dohodu o splácení zápůjčky dodržovala. Další splátku ve výši 1 000 Kč, která byla splatná ke dni 17. 5. 2020, již neuhradila, nezaplatila ani následné splátky. Žalobce ji proto dopisem ze dne 10. 7. 2020 vyzval ke zjednání nápravy, k čemuž však nedošlo. Z tohoto důvodu dne 29. 7. 2020 od smlouvy o zápůjčce odstoupil a vyzval žalovanou k uhrazení zbývající částky. Odstoupení bylo žalované doručeno dne 10. 8. 2020. Ke dni odstoupení žalovaná dlužila částku 41 000 Kč. Účastníci dále dne 10. 2. 2020 uzavřeli smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě žalobce zapůjčil žalované finanční hotovost ve výši 100 000 Kč, kterou se žalovaná dle dohody o splátkách ze dne 10. 2. 2020 zavázala splácet včetně ujednaného úroku ve výši 21 740 Kč (celkem 121 740 Kč) žalobci formou šedesáti měsíčních splátek po 2 029 Kč, počínaje dnem 20. 3. 2020. Žalovaná uhradila toliko prvních šest splátek po 2 029 Kč (celkem 12 174 Kč), splátku splatnou ke dni 20. 9. 2020 a následující splátky již neuhradila. Žalobce žalovanou proto vyzval dopisem ze dne 10. 7. 2020 ke zjednání nápravy. Protože k tomu nedošlo, žalobce dopisem ze dne 29. 7. 2020 od smlouvy o zápůjčce odstoupil a vyzval žalovanou k úhradě zbývající částky 109 566 Kč (121 740 Kč – 12 174 Kč). Žalobce zároveň kapitalizoval úroky z prodlení z obou dlužných jistin ke dni 1. 10. 2020. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Listiny jí byly doručovány v souladu s ustanovením § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) na adresu uvedenou v Centrální evidenci obyvatel ČR a na další soudem zjištěné adresy. Protože žalovaná dne 4. 1. 2021 soudu označila svoji doručovací adresu, soud nadále doručoval soudní písemnosti žalované na jí sdělenou adresu. Dle ustanovení § 115a o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 101 odst. 4 o.s.ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě listinných důkazů předložených žalobcem. 3. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti. Z dohody o splátkách zapůjčené peněžní částce ze dne 24. 1. 2020 vyplývá, že žalovaná si od žalobce zapůjčila částku 57 000 Kč, kterou se zavázala pravidelně splácet částkou 1 000 Kč týdně. Z dohody o splátkách zapůjčené peněžní částce podepsané oběma účastníky dne 10. 2. 2020 s úředně ověřenými podpisy vyplývá, že žalovaná potvrdila, že bude splácet vypůjčenou peněžní částku ve výši 100 000 Kč v pravidelných šedesáti měsíčních splátkách po 2 029 Kč, a to počínaje od 20. 3. 2020. Dopisem ze dne 10. 7. 2020 žalobce prostřednictvím svého zástupce vyzval žalovanou k úhradě dluhu vyplývající z obou smluv o zápůjčce (výzva k uhrazení dluhu a plnění smluvní povinnosti z uvedeného dne). Dopisem, který nebyl datován, žalobce prostřednictvím svého zástupce odstoupil od smluv o zápůjčce a zároveň žalovanou vyzval k úhradě vzniklého dluhu v celkové výši 156 749,41 Kč, odstoupení bylo žalované doručeno dne 10. 8. 2020 (odstoupení od smluv o zápůjčce, předžalobní upomínka z uvedeného dne včetně dodejky). V řízení nebylo zjištěno, že by žalovaná dlužnou částku žalobci zaplatila. 4. Podle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 5. Po právním zhodnocení soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byly platně uzavřeny ve smyslu ustanovení § 2390 a násl. o.z. dvě smlouvy o zápůjčce, na jejichž základě žalobce žalované přenechal sjednanou částku v celkové výši 157 000 Kč (57 000 Kč + 100 000 Kč), jíž se žalovaná zavázala vrátit u první zápůjčky v pravidelných týdenních splátkách po 1 000 Kč a u druhé zápůjčky spolu se sjednaným úrokem ve výši 21 740 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 2 029 Kč Tyto smlouvy byly uzavřeny v ústní formě, žalovaná následně v dohodách o splátkách potvrdila, že tyto peněžní prostředky si od žalobce zapůjčila a zavázala se k jejich úhradě. Z tvrzení žalobce, proti nimž žalovaná žádným způsobem nebrojila, vyplynulo, že žalovaná do podání žaloby zaplatila celkem částku 28 174 Kč (16 000 Kč + 12 174 Kč), zbývající část ve výši 150 566 Kč, již žalovaná ani přes výzvu žalobci nedoplatila. Protože se žalovaná ocitla v prodlení splácením více než dvou splátek (či jedné splátky po dobu delší než tři měsíce), žalobce platně v souladu s ustanovením § 2394 o.z. od obou smluv o zápůjčce odstoupil a vyzval žalovanou k úhradě celého zůstatku dluhu. Protože v řízení nebylo zjištěno, že by žalovaná svůj závazek vůči žalobci zcela splnila, nárok žalobce ani jeho výši nesporovala, soud vyhodnotil, že žaloba je důvodná a žalované uložil povinnost k úhradě nevrácené částky zapůjčeného finančního obnosu ve výši 150 566 Kč (57 000 Kč + 100 000 Kč – 16 000 Kč – 12 174 Kč). Žalobci rovněž přiznal i právo na úhradu sjednaného úroku, když přihlédl k ustanovení § 2392 odst. 1 o.z. Protože se žalovaná dostala do prodlení s úhradou svého závazku, má žalobce v souladu s ustanovením § 1970 o.z. právo vedle plnění i na přiznání úroku z prodlení, jehož výše vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud přepočetl žalobcem kapitalizované příslušenství, přičemž dospěl k závěru, že zákonný úrok z prodlení za výše označené období (ke dni kapitalizace 1. 10. 2020) činí částku 1 970,56 Kč, nikoli částku 1 985,03 Kč, jak žalobce požadoval. Soud v tomto směru předesílá, že žalobce vycházel z nesprávné úrokové sazby, s účinností do 30. 6. 2020 činila úroková sazba 10 %, od 1. 7. 2020 pak výši 8,25 % ročně. Žalobce v tomto směru opravil petit žaloby, avšak pouze v tom směru, že nadále požadoval úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 150 566 Kč od 2. 10. 2020 do zaplacení, nepřepočetl kapitalizovaný úrok z prodlení. Soud proto žalobu co do částky 14,47 Kč zamítl, ve zbývající části žalobě vyhověl. Žalované byla ke splnění uložené povinnosti určena výrokem I. tohoto rozsudku běžná třídenní lhůta, a to v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř. Pro úplnost soud dodává, že žalobcem opravený nárok na úrok z prodlení (ve výši 8,25 % ročně) nepřevyšuje zákonem stanovenou sazbu, proto v tomto směru žalobě vyhověl. 6. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 142a odst. 1 o.s.ř. a s ustanovením § 151 odst. 2 os.ř. Žalobci, který byl ve věci z převážné části úspěšný, když jeho procesní neúspěch spočívá toliko v zamítnutí části příslušenství (výrokem II. rozsudku), soud mu přiznal s přihlédnutím k výše citovaným ustanovením právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 7 529 Kč, odměna za zastoupení účastníka advokátem za dva a půl úkonu právní služby (převzetí zastoupení, sepis žaloby a prostá výzva k úhradě) á 7 140 Kč dle ustanovení § 6 odst. 1, § 7 dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ AT“) a náhrada hotových výdajů advokáta za 3 úkony právní služby po 300 Kč dle ustanovení § 13 odst. 4 AT. Podle ustanovení § 137 odst. 3 o.s.ř. se částka odměny a náhrad advokáta dále zvyšuje o 21% DPH dle zákona č. 235/2004 Sb., tj. o částku 3 937,50 Kč Celkem tedy žalobci náleží náhrada nákladů řízení v zaokrouhlené výši 30 217 Kč, splatná rovněž v zákonné třídenní lhůtě dle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., přičemž platební místo pro úhradu nákladů řízení bylo stanoveno v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o.s.ř.