25 C 393/2020-57 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit mu částku 35 000 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky od 26. 10. 2019 do zaplacení v zákonné sazbě. Žalobu po doplnění odůvodnil tím, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], dne 25. 10. 2018 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě jí právní předchůdce žalobce poskytl peněžní prostředky ve výši 35 000 Kč, jež byly žalované zaslány převodem na její bankovní účet, jež žalovaná uvedla při registraci na internetových stránkách původního věřitele. Smlouva byla považována za uzavřenou okamžikem, kdy žalobce poskytl žalované zápůjčku. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím elektronického formuláře, umístěného na webových stránkách původního věřitele, resp. formou textové zprávy SMS. Odesláním žádosti o půjčku žalovaná potvrdila, že se seznámila se smluvními podmínkami, jejich přílohami i s informacemi v nich uvedenými, jež tvořily nedílnou součást těchto podmínek a byly k dispozici na webových stránkách, dále že s nimi v plném rozsahu souhlasí. Žalovaná zde uvedla údaje o svém rodném čísle, dokladu totožnosti i bankovním účtu. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit společně s poplatkem za zpracování a poskytnutí půjčky do 25. 10. 2019. Žalovaná své smluvní povinnosti nedostála, původnímu věřiteli ani žalobci ničeho nezaplatila. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek se dne 30. 1. 2019 přešla pohledávka na společnost [právnická osoba] a smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 21. 2. 2019 na žalobce. Žalobce požadoval vrácení toliko jistiny půjčky, poplatek za poskytnutí půjčky v tomto řízení nepožadoval. Žalobce dále nárokoval zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši. Žalobce dodal, že nedisponuje informacemi a důkazy k tomu, jak byla prověřena úvěruschopnost žalované a pro případ, že soud shledá smlouvu o zápůjčce neplatnou, požaduje přiznání nároku z titulu bezdůvodného obohacení. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Listiny jí byly doručovány v souladu s ust. § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) na adresu zapsanou v Centrální evidenci obyvatel ČR. Vzhledem k tomu, že účastníci se k nařízenému ústnímu jednání nedostavili, přičemž zástupkyně žalobce svoji neúčast omluvila a nežádala o odročení tohoto jednání, žalovaná svoji neúčast neomluvila, soud postupoval v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení i zástupkyně žalobce. 3. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti. Žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], dne 25. 10. 2018 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě se původní věřitel zavázat žalované poskytnout úvěr ve výši 35 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit spolu s úrokem ve výši 7 090,60 Kč a poplatkem za zpracování úvěru ve výši 6 000 Kč v 12 měsíčních splátkách po 4 007,55 Kč. Úroková sazba byla sjednána jako pevná ve výši 35,51 % ročně. Celkem se žalovaná zavázala k úhradě částky 48 090,60 Kč (smlouva o spotřebitelském úvěru z uvedeného dne včetně formuláře pro standardní (předsmluvní) informace o spotřebitelském úvěru, individuální podmínky smlouvy o půjčce – dodatek k všeobecným podmínkám smlouvy o půjčce a příloha [číslo] – rozpis splátek pro spotřebitelský úvěr). Z detailu pohybu – platba převodem uvnitř banky vyplývá, že dne 25. 10. 2018 byla od původního věřitele převedena na účet č. [bankovní účet] částka 35 000 Kč. Z přehledu pohybu na bankovním účtu [číslo] vedeného [právnická osoba], soud ověřil, že jde o běžný účet žalované, k němuž má dispoziční oprávnění a na něž byla dne 25. 10. 2018 převedena od původního věřitele částka 35 000 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 30. 1. 2019 a ze dne 27. 2. 2019 se nejprve společnost [právnická osoba] a následně žalobce stal věřitelem dané pohledávky, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 30. 5. 2019 (smlouvy o postoupení pohledávek z uvedených dnů a oznámení o postoupení pohledávky ze zmíněného dne). Ani přes výzvu ze dne 7. 5. 2020 nebylo zjištěno, že by žalovaná dlužnou částku žalobci zaplatila (výzva k úhradě dluhu, předžalobní upomínka z uvedeného dne). 4. Podle ust. § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 5. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 6. Podle ust. § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 7. Po právním zhodnocení soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce se žalovanou uzavřeli ve smyslu ust. § 2395 a násl. o.z. smlouvu o úvěru. Žalobce se stal v souladu s ust. § 1879 o.z. věřitelem pohledávky na základě smluv o postoupení pohledávek. Soud s ohledem na nově ustálenou judikaturu vyšších soudů přehodnotil své dosavadní stanovisko a při hodnocení platnosti této smlouvy přihlédl k výše citovaným zákonným ustanovením ve spojení se ustálenými judikaturními závěry. Podle ust. § 580 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, k neplatnosti takového právního jednání soud přihlédne i bez návrhu (§ 588 o.z.). Pod sankcí absolutní neplatnosti je třeba posoudit i smlouvu, při jejímž uzavření někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany, když majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru. Takové jednání vykazuje znaky lichvy, jež nemůže požívat právní ochrany. Soud nepřehlédl, že žalovaná měla kromě poskytnutých peněžních prostředků ve výši 35 000 Kč vrátit za 12 měsíců rovněž i úplatu za poskytnutí úvěru ve výši 6 000 Kč a úrok vyčíslený částkou 7 090,60 Kč. Ve své podstatě se jedná o odměnu za půjčení peněz, tedy poplatek za poskytnutí úvěru je nutné přičíst k vyčíslenému úroku, z čehož vyplývá, že úrok činil 37,4 % ročně. Tato částka je ve významném nepoměru k výši poskytnuté jistiny a době splácení. 8. Krajský soud v Plzni opakovaně dospěl k závěru, že úvěrové smlouvy za obdobných podmínek, kdy je sjednán úrok v sazbách řádově 80 % či 90 % ročně, jsou absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy. Odvolací soud i v těchto případech vyhodnotil, že smlouva jako celek je absolutně neplatná, neboť smluvní volnost ve spotřebitelských smlouvách je korigována požadavkem nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele, přičemž za takovýchto podmínek je nerovnováha již tak významná, že ujednání smlouvy je obecně nespravedlivé a rozporné s dobrými mravy. Smlouva o úvěru nemůže být sjednána jako bezúročná, neboť závazek platit úroky patří k pojmovým znakům smlouvy o úrok, pokud si účastníci úrok sjednají, musí se jednat o úrok přiměřený, neboť dle judikatury vyšších soudů jedná v souladu s dobrými mravy ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně převyšuje úrokovou sazbou v době sjednání obvyklou, stanovenou s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám, uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů či půjček. Pokud úvěrová sazba takovou míru výrazně přesahuje, a to dokonce několikanásobně, nejedná se úrok sjednaný v souladu s dobrými mravy (viz např. rozsudek KS v Plzni č.j. 25 Co 255/2019-91, sp. zn. 25 Co 277/2019, č.j. 25 Co 325/2019-116). Krajský soud v Plzni setrval na hodnocení absolutní neplatnosti zkoumaných úvěrových smluv i ve svých dalších rozhodnutích (sp. zn. 64 Co 247/2018, 25 Co 240/2020, 25 Co 235/2020, 64 Co 221/2020 apod.). 9. Soud je rovněž povinen zkoumat, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, jinak zasáhne do základního práva spotřebitele na soudní ochranu (viz nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Žalobce sám uvedl, že nedisponuje informacemi a důkazy k tomu, jak byla prověřena úvěruschopnost žalované, i v tomto směru žalobce stíhá důkazní břemeno. 10. Z popsaných důvodů soud proto vyhodnotil, že smlouva o úvěru je neplatná pro rozpor s dobrými mravy a žalobci náleží toliko právo na vrácení peněžních prostředků, jež poskytl žalované jeho právní předchůdce, když se o tuto částku žalovaná bezdůvodně obohatila, neboť jí bylo poskytnuto plnění bez právního důvodu, jak předpokládá ust. § 2991 odst. 2 o.z. Soud proto žalobci přiznal právo na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 o.z., spočívajícím v nevrácené části poskytnutých peněžních pros