28 C 143/2021-19 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 26. 1. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 8 008,45 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovaným došlo dne 30. 11. 2017 k uzavření smlouvy o zápůjčce [číslo] na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč v hotovosti. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný zavázal uhradit taktéž částku 5 330 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 932 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, odměny za zpracování a doručení ve výši 2 194 Kč a částku za administrativní činnost ve výši 2 204 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit formou pravidelných 45 týdenních splátek po 274 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 11. 10. 2018. Žalovaný však sjednané splátky řádně a včas nehradil, poslední splátku uhradil dne 12. 5. 2018. Následně byla pohledávka postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020, o čemž byl žalovaný písemně informován. Žalovaný do postoupení pohledávky uhradil celkem částku 4 865 Kč, po postoupení pohledávky již neuhradil ničeho. 2. Žalobkyně dále uvedla, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovaným došlo dne 5. 8. 2017 k uzavření smlouvy o zápůjčce [číslo] na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč v hotovosti. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný zavázal uhradit taktéž částku 4 640 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 799 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, odměny za zpracování a doručení ve výši 1 889 Kč a částku za administrativní činnost ve výši 1 952 Kč. Celkovou částku se zavázal uhradit ve 45 týdenních splátkách po 237 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 16. 6. 2018. Žalovaný však splátky řádně a včas nehradil, poslední splátku uhradil dne 12. 5. 2018. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 byla pohledávka postoupena žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně informován. Do postoupení pohledávky uhradil žalovaný celkem částku 9 804 Kč, za období po postoupení pohledávky neuhradil ničeho. 3. Žalovaný se k věci nevyjádřil. 4. Soud v dané věci postupoval v souladu s § 115a o.s.ř. a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila a žalovaný se v rámci lhůty ve výzvě doručené mu do vlastních rukou se v tomto směru nevyjádřil, ačkoliv byl poučen o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 5. Z předložených listinných důkazů má soud za prokázaný následující skutkový stav. Mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovaným byly uzavřeny dvě smlouvy o zápůjčce a to dne 30. 11. 2017, na základě této smlouvy byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč v hotovosti s tím, že žalovaný se taktéž zavázal uhradit poplatek ve výši 5 330 Kč představující úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu trvání smlouvy ve výši 932 Kč, odměnu za zpracování a doručení ve výši 2 194 Kč a dále částku za administrativní činnost ve výši 2 204 Kč. To vše se žalovaný zavázal uhradit ve 45 týdenních splátkách po 274 Kč RPSN byla stanovena ve výši 303,90 %. Mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovaným dále došlo dne 5. 8. 2017 k uzavření smlouvy o zápůjčce [číslo] na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč v hotovosti, což žalovaný stvrdil svým podpisem. Žalovaný se dále zavázal uhradit částku 4 640 Kč představující kapitalizované úroky za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 799 Kč, odměnu za zpracování a doručení ve výši 1 889 Kč a částku za administrativní činnost ve výši 1 952 Kč. To vše se zavázal uhradit formou 45 týdenních splátek po 237 Kč RPSN byla sjednána ve výši 323,20 % (smlouvy). Z tvrzení žalobkyně má soud za prokázané, že žalovaný smlouvu ze dne 30. 11. 2017 uhradil celkem částku 4 865 Kč a na smlouvu ze dne 5. 8. 2017 celkem částku 9 804 Kč (tvrzení žalobkyně), když bylo případně na žalovaném, aby prokázal opak, ale nestalo se tak. Ze smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně informován (smlouva, oznámení o postoupení pohledávky). Žalobkyně se domáhala vydání dlužné částky po žalovaném v rámci předžalobní upomínky (předžalobní upomínka). 6. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění soud dospěl k závěru, že na shora uvedené smlouvy o zápůjčce z níže uvedených důvodů je nutno pohlížet jako na neplatně uzavřené. Závěr o neplatnosti těchto smluv soud dovozuje z ujednání o výši úroků, když žalovaný měl v případě smlouvy ze dne 30. 11. 2017 dle poskytnuté jistiny ve výši 7 000 Kč taktéž uhradit poplatek ve výši 5 330 Kč a v případě smlouvy ze dne 5. 8. 2017 měl vedle poskytnuté jistiny ve výši 6 000 Kč taktéž uhradit poplatek ve výši 4 640 Kč. Je pravdou, že poplatky byly v obou smlouvách o zápůjčce rozděleny na tři části, a to na úrok, odměnu za zpracování a doručení a částku za administrativní činnost, současně je však třeba si uvědomit, že právní předchůdce žalobkyně je osobou zabývající se v rámci svého podnikání poskytováním peněžitých zápůjček, respektive spotřebitelských úvěrů a je zřejmé, že bez odpovídajícího úroku by právní předchůdce žalobkyně nikdy s žalovaným smlouvy neuzavřel. Dle názoru soudu se jedná pouze o rozčlenění tohoto poplatku tak, aby tento vypadal příznivěji, aniž by to však reflektovalo skutečné rozdělení poskytovaných služeb ze strany právního předchůdce žalobkyně. Z pohledu soudu se jedná o ryze formální rozčlenění, když soud má za to, že shora uvedené poplatky nemůžou představovat nic jiného než právě úroky, tedy úplaty za poskytnutí peněz. Takto požadovaný nárok zastírá další úročení peněz vedle již sjednaných úroků a slouží toliko pouze ke generování dalšího zisku, neboť zjevně nekryje individuálně finančně náročnější či rizikovější obchody. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud považuje celý nárok z titulu poplatků jako ujednání o úrocích s tím, že se jedná o úrocích ve výši 87 % ročně v případě smlouvy ze dne 30. 11. 2017 a 94 % ročně v případě smlouvy ze dne 5. 8. 2017. Z těchto důvodů se jedná dle § 588 občanského zákoníku o ujednání neplatné pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Soud v souvislosti s tímto odkazuje na závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozhodnutí pod sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, kdy s poukazem na citované rozhodnutí lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Soud zjišťoval průměrnou výši úrokových sazeb v korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v České republice v témže období, kdy bylo zjištěno, že tato sazba v srpnu 2017 činila 10,82 % ročně a v listopadu 2017 činila 11,19% ročně. Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro kterou by bylo možné takto vysokou sazbu úroků akceptovat. Soud současně uvádí, že v tomto případě nelze oddělit ujednání o úrocích od ostatního obsahu smlouvy, neboť právní předchůdce žalobce by zcela jistě zápůjčku bez ujednání o úrocích neposkytl. Jednalo se o adhezní smlouvu nepřipouštějící jakoukoliv negociaci ze strany žalovaného a pokud je nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nutno jako na nemravnou nahlížet na smlouvu celou. Soud v souvislosti s tímto taktéž odkazuje na závěry Krajského soudu v Plzni uvedené v rozsudku ze dne 8. 8. 2017 sp. zn. 25 Co 183/2017. 7. S ohledem na shora uvedené závěry má tak žalobkyně právo na vrácení půjčené jistiny s přihlédnutím k již uhrazeným platbám. Z hlediska právního posouzení se jedná o bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2291 odst. 2 občanského zákoníku, když dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Žalovaný se tak obohatil poskytnutím peněžité hotovosti ve výši 7 000 Kč, z této částky uhradil 4 865 Kč, k uhrazení tak stále zbývá částka 2 135 Kč. V případě poskytnutí částky 6 000 Kč žalovaný celkem uhradil částku 9 804 Kč, v tomto případě tak k bezdůvodnému obohacení na straně žalovaného ve vztahu k žalobkyni nedošlo. Soud tak žalobyni přiznal částku 2 135 Kč představující bezdůvodné obohacení. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení v této výši, soud mu taktéž uložil povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského záko