30 C 228/2021-25 — Okresní soud Plzeň-město

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 27. 4. 2021 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 8 000 Kč s příslušenstvím. Návrh odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], jako věřitelem a žalovaným, jako dlužníkem byla dne 25. 4. 2008 uzavřena smlouva o půjčce [číslo] na jejímž základě poskytl původní věřitel žalovanému částku ve výši 8 000 Kč v hotovosti ke dni podpisu smlouvy, když žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli celkem částku 13 568 Kč (8 000 Kč jistina + souhrnný poplatek ve výši 5 568 Kč), a to v 53 pravidelných týdenních splátkách po 256 Kč k rukám právního předchůdce žalobkyně. Žalovaný své závazky řádně a včas nesplnil, přičemž smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána, tedy po uplynutí 53 týdnů ode dne podpisu, tj. 1. 5. 2009. Žalovaný uhradil z titulu smlouvy o půjčce pouze částku 4 340 Kč. Pokud jde o souhrnný poplatek, pak tento byl stanoven za období od data poskytnutí půjčky (25. 4. 2008) do dne 1. 5. 2009, tj. do dne splatnosti půjčky. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 postoupil původní věřitel pohledávku za žalovaným na [právnická osoba] S.á.r.l., a to s účinností ke dni 1. 7. 2015, když toto postoupení bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 25. 6. 2015. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018 postoupil předchozí věřitel pohledávku za žalovaným na žalobkyni s účinností ke dni 24. 8. 2018, o čemž byl žalovaný přípisem ze dne 17. 9. 2018 vyrozuměn. Ode dne postoupení žalovaný neuhradil ničeho. Ke dni postoupení tak činila celková dlužná pohledávka 9 228 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 8 000 Kč a dlužného souhrnného poplatku ve výši 1 228 Kč. 2. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 27. 4. 2021 se dále žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 12 280 Kč s příslušenstvím, když řízení bylo vedeno původně pod sp. zn. 36 C 238/2021. Návrh odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], jako věřitelem a žalovaným, jako dlužníkem byla dne 24. 1. 2008 uzavřena smlouva o půjčce [číslo] na jejímž základě poskytl původní věřitel žalovanému částku ve výši 15 000 Kč v hotovosti ke dni podpisu smlouvy, když žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli celkem částku 25 440 Kč (15 000 Kč jistina + souhrnný poplatek ve výši 10 440 Kč), a to v 53 pravidelných týdenních splátkách po 480 Kč k rukám právního předchůdce žalobkyně. Žalovaný své závazky řádně a včas nesplnil, přičemž smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána, tedy po uplynutí 53 týdnů ode dne podpisu, tj. 29. 1. 2009. Žalovaný uhradil z titulu smlouvy o půjčce pouze částku 13 160 Kč. Pokud jde o souhrnný poplatek, pak tento byl stanoven za období od data poskytnutí půjčky (24. 1. 2008) do dne 29. 1. 2009, tj. do dne splatnosti půjčky. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 postoupil původní věřitel pohledávku za žalovaným na [právnická osoba] S.á.r.l., a to s účinností ke dni 1. 7. 2015, když toto postoupení bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 25. 6. 2015. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018 postoupil předchozí věřitel pohledávku za žalovaným na žalobkyni s účinností ke dni 24. 8. 2018, o čemž byl žalovaný přípisem ze dne 17. 9. 2018 vyrozuměn. Ode dne postoupení žalovaný neuhradil ničeho. Ke dni postoupení tak činila celková dlužná pohledávka 12 280 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 12 280 Kč. 3. Usnesením zdejšího soudu ze dne 31. 8. 2021 č. j. 30 C 228/2021-16, pak byla řízení vedená u zdejšího soudu pod sp. zn. 30 C 228/2021 a sp. zn. 36 C 238/2021 spojena ke společnému řízení pod sp. zn. 30 C 228/2021. 4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovanému byly listiny k tomuto řízení řádně doručovány na základě tzv. fikce doručení v souladu s ustanovením § 45 a n. o. s. ř. na adresu místa trvalého pobytu uvedeného v Centrální evidenci obyvatel. 5. Žalobkyně při podání žaloby předložila soudu dostatek listinných důkazů, které mohly být podkladem pro rozhodnutí bez jednání dle ustanovení § 115a o. s. ř. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřil, soud tedy postupoval v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o. s. ř., jeho souhlas předpokládal, a ve věci jednání nenařizoval. 6. Soud ve věci provedl listinné důkazy a z nich zjistil následující skutkový stav. Ze smluv o půjčce [číslo] [číslo] má soud za prokázané, že tyto uzavřela společnost [právnická osoba] se žalovaným dne 25. 4. 2008, resp. 24. 1. 2008, když na základě těchto smluv zapůjčila žalovanému částku 8 000 Kč, resp. 15 000 Kč, které se žalovaný zavázal uhradit právnímu předchůdci žalobkyně spolu s poplatkem ve výši 5 568 Kč, resp. 10 440 Kč, tedy celkem částku 13 568 Kč, resp. 25 440 Kč v pravidelných 53 týdenních splátkách po 256 Kč, resp. 480 Kč, když poslední splátka byla stanovena na den 1. 5. 2009, resp. 29. 1. 2009. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky smlouvy o půjčce, ze kterých vyplynula RPSN ve výši 224,28 % ročně. 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 a ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018 ve spojení s přílohami k těmto smlouvám o postoupení pohledávek má soud za prokázanou aktivní legitimaci žalobkyně. O postoupení pohledávek byl žalovaný vyrozuměn, a to přípisy ze dne 25. 6. 2018 a 17. 9. 2018. Z upomínky ze dne 15. 1. 2019 má soud za prokázané, že žalobkyně žalovaného o zaplacení dlužné částky vyzývala. 8. Podle § 657 zákona č. 401964 Sb., občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013 smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. 9. Podle § 451 odst. 1, 2 zákona č. 40/196 4Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. 10. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu věci soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně, když mezi účastníky měla být uzavřena smlouva o půjčce dle ustanovení § 657 a n. občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013. Žalovanému byla poskytnuta peněžitá částka ve výši 8 000 Kč, resp. 15 000 Kč, když vedle této částky se žalovaný zavázal vrátit žalobkyni dále částku 5 568 Kč, resp. 10 440 Kč, označovanou souborně jako poplatek, tedy celkem částku 13 356 Kč, resp. 5 440 Kč. Soud dospěl k závěru, že ve smlouvě označený poplatek nepředstavuje nic jiného než úroky, tedy formu úplaty za poskytnuté prostředky v podobě jistiny. Je nutno v tomto směru přihlédnout k povaze předchůdce žalobkyně jako společnosti, která podniká v oblasti spotřebitelských úvěrů, z čehož plyne, že zmíněný poplatek jistě nemůže představovat nic jiného než právě úrok (jinak řečeno: předchůdce žalobkyně jako podnikatel v oblasti spotřebitelských úvěrů neposkytoval svým klientům bezúročné půjčky). Výše úroků však byla sjednána nemravně, výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Nemravnost takto vysokého úroku lze dovodit nejen z výše RPSN, která byla pro tuto půjčku vyjádřena ve výši 224,28 %, ale také při přepočtu úrokové sazby ročně. Soud v tomto odkazuje na rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 8. 2018, č. j. 25 Co 145/2018, dle kterého je smlouva s takovýmto úrokem absolutně neplatná. Je však evidentní, že žalovaný si zapůjčil finanční prostředky ve výši 8 000 Kč, resp. 15 000 Kč, když tuto částku právnímu předchůdci žalobkyně ani žalobkyni samotné neuhradil, resp. uhradil pouze částku ve výši 4 340 Kč, resp. 13 160 Kč, zbývá tedy doplatit částka ve výši 3 660 Kč, resp. 1 840 Kč, tedy celkem částka 5 500 Kč. Tento nárok žalobkyně je nezbytné posoudit dle ustanovení o bezdůvodném obohacení ve smyslu ustanovení § 451 odst. 1 a 2 občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013, kdy veškeré nároky žalobkyně s výjimkou vrácení jistiny jsou nedůvodné, proto soud žalobě vyhověl pouze částečně. Jelikož se žalovaný se zaplacením této částky dostal do prodlení, vznikl žalobkyni nárok na zaplacení úroku z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, jehož výše je určena v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění pak byla stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. 11. Ve zbývající části pak soud žalobu zamítl tak, jak