30 C 297/2021-28 — Okresní soud Plzeň-město

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku [částka] s příslušenstvím. Návrh odůvodnila tím, že žalovaný s žalobkyní uzavřel dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši [částka], a to v den podpisu smlouvy. Žalovaný se pak zavázal vedle jistiny uhradit i tzv. souhrnný poplatek v celkové výši [částka], kdy úvěr měl být splácen v 56 týdenní splátkách po [částka] s tím, že první splátka měla být uhrazena do sedmého dne od podpisu smlouvy a následující vždy do sedmého dne od předchozí splátky. Žalovaný pak nehradil úvěr řádně a včas, když žalobkyni uhradil toliko částku [částka]. Zbývající část neuhrazené pohledávky tedy činí [částka]. Žalovaný i přes předžalobní výzvu žalobkyně na předmětný dluh dosud ničeho neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovanému byly listiny v tomto řízení řádně doručovány na základě tzv. fikce doručení v souladu s ustanovením § 45 a n. o. s. ř. na adresu přechodného pobytu občana EU na území ČR. 3. Soud v dané věci postupoval v souladu s § 115a o. s. ř. a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, resp. v rámci lhůty ve výzvě doručené jim do vlastních rukou se v tomto směru nevyjádřili, ačkoliv byli poučeni o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Na základě předložených listinných důkazů, a to smlouvy o úvěru [číslo] má soud za prokázané, že tato byla uzavřena dne [datum] mezi žalobkyní jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným, když na základě předmětné smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému jistinu ve výši [částka], kterou se žalovaný zavázal spolu se souhrnným poplatkem v celkové výši [částka] uhradit v pravidelných 56 týdenních splátkách po [částka] RPSN činila 205 % a výpůjční úroková sazba 60 %. Z platební historie dále vyplynulo, že žalovaný na předmětný dluh nehradil řádně a včas, když zaplatil toliko částku [částka]. Z předžalobní výzvy má soud za prokázané, že žalobkyně žalovaného o zaplacení dlužné částky upomínala. 5. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 547 občanského zákoníku právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. 7. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 8. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 9. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 10. Podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 11. Po zhodnocení provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Mezi účastníky měla být uzavřena smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 a n. zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014. Žalovanému byla poskytnuta peněžitá částka ve výši [částka] a vedle této částky se žalovaný zavázal vrátit žalobkyni částku [částka], když úroková sazba byla sjednána ve výši 60 % ročně a RPSN ve výši 205 %. Celá částka [částka] je tak soudem považována za úrok. Podle soudu se jedná dle § 588 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, o ujednání neplatné pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Soud v souvislosti s tímto odkazuje na závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozhodnutí pod sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, kdy s poukazem na citované rozhodnutí lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o úvěru. Průměrná, tedy obvyklá úroková sazba poskytovaná bankami na obdobné úvěry v roce 2014 činila okolo 15 % ročně [webová adresa]). Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možné takto vysokou sazbu úroků akceptovat. V daném případě nelze oddělit ujednání o úrocích od ostatního obsahu smlouvy, neboť žalobkyně by zcela jistě úvěr bez ujednání o úrocích neposkytla. Jednalo se o adhezní smlouvu nepřipouštějící jakoukoliv negociaci ze strany žalovaného, a pokud je nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nutno jako na nemravnou nahlížet na smlouvu celou, kdy v této souvislosti odkazuje soud na ujednání o sankcích a smluvních pokutách. Soud v souvislosti s tímto taktéž odkazuje na závěry Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 8. 2018 pod sp. zn. 25 Co 145/2018, dle kterého je smlouva s takovýmto úrokem absolutně neplatná. Nárok žalobkyně je tedy nezbytné posoudit dle ustanovení o bezdůvodném obohacení ve smyslu § 2991 a n. občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, kdy jistina úvěru činí [částka], přičemž žalovaný uhradil částku [částka], tudíž soud dospěl k závěru, že je na místě žalobu v plném rozsahu zamítnout. 12. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalovaný, který byl ve věci zcela úspěšný, by měl vůči žalobkyni právo na plnou náhradu nákladů účelně vynaložených v tomto řízení. Protože žalovanému žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.