31 C 195/2021-38 — Okresní soud Plzeň-město

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 27. 4. 2021 se žalobkyně domáhá vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 2. 7. 2015 do zaplacení, jakož i náhradu nákladů řízení, dále pak kapitalizovaný úrok ve výši 900 Kč od 23. 5. 2018 do 27. 2. 2009, jakož i náhradu nákladů řízení. Žaloba je odůvodněna tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyní společností [právnická osoba], [IČO] a žalovaným jako dlužníkem byla dne 23. 5. 2008 uzavřena smlouva o půjčce [číslo] na jejímž základě poskytl původní věřitel žalovanému částku ve výši 5 000 Kč v hotovosti ke dni podpisu smlouvy, kdy žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli celkem částku 8 200 Kč, (5 000 Kč půjčená suma a souhrnný poplatek ve výši 3 200 Kč), a to v 40 pravidelných týdenních splátkách po 205 Kč, a to k rukám právní předchůdkyně žalobkyně. Žalovaný své závazky řádně a včas nesplnil, smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána, tedy ke dni 27. 2. 2009. Žalobkyně uvedla, že od právní předchůdkyně obdržela informace o splátkách ze strany žalovaného ve výši 2 300 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 postoupil původní věřitel pohledávku za žalovaným na [právnická osoba] [anonymizováno], a to s účinností ke dni 1. 7. 2015, když toto postoupení bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 25. 6. 2015. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018 postoupil předchozí věřitel pohledávku za žalovaným na žalobkyni s účinností ke dni 24. 8. 2018, o čemž byl žalovaný přípisem ze dne 14. 9. 2018 vyrozuměn. Od dne postoupení žalovaný neuhradil ničeho. Ke dni postoupení tak představovala dlužná částka 5 900 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 5 000 Kč a z poplatku (kapitalizovaný úrok ve výši 900 Kč). Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani přes písemnou upomínku ze dne 12. 4. 2021. 2. Ve věci byl zdejším soudem vydán elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou, a proto byl v souladu s ustanovením § 173 odst. 2 ve spojení s ustanovením § 174a odst. 3 o. s. ř. zrušen. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Žalobkyně při podání žaloby předložila soudu dostatek listinných důkazů, které mohly být podkladem pro rozhodnutí bez jednání dle ust. § 115a o. s. ř. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřil, soud tedy postupoval v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o. s. ř., jeho souhlas předpokládal, a ve věci jednání nenařizoval. 5. Soud ve věci provedl listinné důkazy a z nich zjistil následující skutkový stav. Ze smlouvy o půjčce [číslo] má soud za prokázané, že toto uzavřela společnost [právnická osoba] se žalovaným dne 23. 5. 2008, když na základě této smlouvy půjčila žalovanému částku 5 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal uhradit právní předchůdkyni žalobkyně spolu s poplatkem ve výši 3 200 Kč, tedy celkem částku 8 200 Kč v pravidelných 40 týdenních splátkách ve výši 205 Kč, když poslední splátka byla splatná dne 27. 2. 2009. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 a ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018 ve spojení s přílohami k těmto smlouvám o postoupení pohledávek má soud za prokázanou aktivní legitimaci žalobkyně. O postoupení pohledávky byl žalovaný vyrozuměn, a to přípisem ze dne 14. 9. 2018 a následně ze dne 25. 6. 2015. Z upomínky ze dne 12. 4. 2021 má soud za prokázané, že žalobkyně žalovaného o zaplacení dlužné částky vyzývala. Z tvrzení žalobkyně má soud za prokázané, že žalovaný dlužnou částku žalobkyni neuhradil. 6. Podle § 657 zákona č. 401964 Sb., občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013 smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. 7. Podle § 451 odst. 1, 2 zákona č. 40/196 4Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. 8. Po zhodnocení provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně, když mezi účastníky měla být uzavřena smlouva o půjčce dle ust. § 657 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013. Žalovanému byla dne poskytnuta peněžitá částka ve výši 5 000 Kč, když vedle této částky se žalovaný zavázal vrátit žalobkyni částku 3 200 Kč, označovanou souborně jako poplatek, celkem tedy částku 8 200 Kč. Soud dospěl k závěru, že ve smlouvě označený poplatek nepředstavuje nic jiného než úroky, tedy formu úplaty za poskytnuté prostředky v podobě jistiny. Je nutno v tomto směru přihlédnout k povaze předchůdkyně žalobkyně jako společnosti, která podniká v oblasti spotřebitelských úvěrů, z čehož plyne, že zmíněný poplatek jistě nemůže představovat nic jiného než právě úrok (jinak řečeno: předchůdkyně žalobkyně jako podnikatel v oblasti spotřebitelských úvěrů jistě neposkytoval svým klientům bezúročné půjčky). Výše úroků však byla sjednána nemravně, výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Nemravnost takto vysokého úroku lze dovodit při přepočtu úrokové sazby ročně ve výši 83,14 % Soud v tomto odkazuje např. na rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 8. 2018 pod č. j. 25 Co 145/2018, dle kterého je smlouva s takovýmto úrokem absolutně neplatná. Je však evidentní, že žalovaný si zapůjčil finanční prostředky ve výši 5 000 Kč, kdy z této částky uhradil 2 300 Kč, jak ze samotného tvrzení žalobkyně obsaženého v žalobě vyplývá, zbývá tedy doplatit částka 2 700 Kč. Tento nárok žalobkyně je nezbytné posoudit dle ustanovení o bezdůvodném obohacení ve smyslu § 451 odst. 1, 2 občanského zákoníku, kdy veškeré nároky žalobkyně s výjimkou vrácení jistiny jsou nedůvodné, proto soud žalobě vyhověl jen z části. Jelikož se žalovaný se zaplacením této části dostal do prodlení, vznikl žalobkyni nárok na zaplacení úroku z prodlení ve smyslu ust. § 1970 občanského zákoníku, jehož výše byla žalobkyní určena ve výši 7,05%, tedy nižší než by žalobkyni příslušel dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., (když je na rozhodnutí žalobkyně, požadovat méně, než jí přísluší) ode dne 2. 7. 2015 do zaplacení (žalovaný byl o zaplacení dlužné částky vyzván poprvé výzvou ze dne 25. 6. 2015). V tomto rozsahu tedy soud žalobě vyhověl a ve zbytku byla žaloba zamítnuta. 9. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy soud podle poměru úspěchu a neúspěchu nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků. 10. O lhůtách a způsobu splnění veškerých povinností z tohoto rozsudku soud rozhodoval podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a stanovil pro splnění povinnosti třídenní lhůtu, když neshledal důvody pro jiný postup.