31 C 243/2020-63 — Okresní soud Plzeň-město

1.) Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 15. 6. 2020 se žalobkyně domáhá vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 995 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 995 Kč od 19. 10. 2016 do zaplacení, jakož i náhradu nákladů řízení. Žaloba je odůvodněna tím, že žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 12. 2019, uzavřené mezi [název práv. osoby], založená ve [příjmení] [anonymizováno] [země] se sídlem [adresa] Smlouva o úvěru byla uzavřena původním věřitelem dne [datum], když na základě této smlouvy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěru ve výši 1 500 Kč, který měl být uhrazen nejpozději do 18. 10. 2016. Žalovaný se zavázal spolu s úvěrem vrátit rovněž poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč. Žalobkyně uvedla, že původní věřitel poskytl úvěr prostřednictvím své webové stránky [anonymizováno]. Po registraci byl žalovanému zřízen uživatelských účet s jedinečným přístupovým jménem a heslem, když po dokončení registrace vzniklo žalovanému právo žádat o poskytnutí konkrétního úvěru. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, a to ani přes písemnou upomínku ze dne 22. 1. 2020. 2.) Ve věci byl zdejším soudem vydán elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo žalované doručit do vlastních rukou, a proto byl v souladu s ustanovením § 173 odst. 2 ve spojení s ustanovením § 174a odst. 3 o.s.ř. zrušen. 3.) Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4.) Žalobkyně při podání žaloby předložila soudu dostatek listinných důkazů, které mohly být podkladem pro rozhodnutí bez jednání dle ust. § 115a o.s.ř. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání nevyjádřil, soud tedy postupoval v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o.s.ř., její souhlas předpokládal, a ve věci jednání nenařizoval. 5.) Soud ve věci provedl listinné důkazy a z nich má za prokázaný následující skutkový stav. Z faktury [číslo] má soud za zjištěné, že se jedná o listinu předloženou žalobkyní, z níž je zřejmé, že na bankovní účet č. [bankovní účet] měla být poskytnuta částka 1 500 Kč za poplatek 495 Kč, celkem tedy se jedná o částku 1 995 Kč, která měla být půjčena na dobu od [datum] do 18. 10. 2016, když z výpisu účtu právního předchůdce žalobkyně má soud za zjištěné, že tato částka na uvedený účet byla skutečně poskytnuta. Z přípisu ze dne 22. 1. 2020 má soud za zjištěné, že [název práv. osoby] [anonymizována dvě slova] oznámila žalovanému postoupení pohledávky za jeho osobou na žalobkyni. Z výzvy ze dne 22. 1. 2020 má soud za to, že žalobkyně vyzývala žalovaného k zaplacení dlužné částky. Z prohlášení právního předchůdce žalobkyně pro stávajícího klienta má soud za prokázané, že částka ve výši 1 500 Kč byla poskytována s roční úrokovou sazbou ve výši 401,50% ročně RPSN ve výši 3 112,64 Kč. Z potvrzení [název práv. osoby] ze dne 10. 12. 2020 má soud za prokázané, že v září 2016, kdy [datum] byla připsána na účet č. [bankovní účet] částka ve výši 1 500 Kč byl žalovaný. 6.) Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7.) Podle § 547 obč. zák. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. 8.) Podle § 588 obč. zák. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 9.) Podle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 10.) Po zhodnocení provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně, když mezi účastníky měla být uzavřena smlouva o úvěru dle ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014. Žalovanému byla dne [datum] poskytnuta částka ve výši 1 500 Kč, když vedle této částky se dle tvrzení žalobkyně žalovaný zavázal vrátit žalobkyni ještě částku 495 Kč, označovanou jako poplatek, a to vše do 18. 10. 2016. Soud dospěl k závěru, že pro případ, byla-li mezi účastníky vůbec smlouva uzavřena, pak označený poplatek nepředstavuje nic jiného než úroky, tedy formu úplaty za poskytnuté prostředky v podobě jistiny. Je nutno v tomto směru přihlédnout k povaze žalobkyně jako společnosti, která podniká v oblasti spotřebitelských úvěrů, z čehož plyne, že zmíněný poplatek jistě nemůže představovat nic jiného než právě úrok. Výše úroků však byla sjednána nemravně, výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Nemravnost takto vysokého úroku lze dovodit nejen z výše RPSN, která byla pro tuto půjčku vyjádřena ve výši 401,50% ale také při přepočtu v úrokové sazbě ročně ve výši 376 %. Je však evidentní, že žalovaný obdržel finanční prostředky ve výši 1 500 Kč, když z této částky neuhradil ničeho. Soud v tomto odkazuje na rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 8. 2018 pod č. j. 25 Co 145/2018, dle kterého je smlouva s takovýmto úrokem absolutně neplatná. Tento nárok žalobkyně je nezbytné posoudit dle ustanovení o bezdůvodném obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku, kdy veškeré nároky žalobkyně s výjimkou vrácení jistiny jsou nedůvodné, proto soud žalobě vyhověl jen z části. Jelikož se pak žalovaný se zaplacením této části dostal do prodlení, vznikl žalobkyni nárok na zaplacení úroku z prodlení ve smyslu ust. § 1970 občanského zákoníku, jehož výše je přiznána v zákonné sazbě ode dne 29. 1. 2020, tedy ode dne následujícího po doručení a uplynutí lhůty uvedené ve výzvě k zaplacení ze dne 22. 1. 2020, kdy byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky. Aktivní legitimaci žalobkyně má soud osvědčenou v souladu s ust. § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. V tomto rozsahu tedy soud žalobě vyhověl a ve zbytku byla žaloba zamítnuta. 11.) O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle poměru úspěchu a neúspěchu žalobkyně ve věci. Náklady řízení se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, odměny za zastoupení účastníka advokátem ve výši 3 x 200 Kč podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, sepis předžalobní výzvy), tří režijních paušálů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21% DPH podle § 137 odst. 3 o.s.ř. Při posuzování výše odměny advokáta a režijních paušálů soud postupoval dle uvedeného ust. § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění vzhledem k tomu, že všechny podmínky pro užití uvedeného ust. § 14b cit. vyhl. byly splněny. Náklady řízení by tak představovaly částku 1 489Kč. Podle poměru úspěchu a neúspěchu, kdy se žalobkyně domáhala celkem zaplacení částky 2 676Kč, včetně kapitalizovaného úroku z prodlení ke dni vyhlášení rozhodnutí) a byla jí přiznána částka 1 652,87 Kč (rovněž včetně kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ke dni vyhlášení rozhodnutí), byla tak úspěšná co do 62 % a neúspěšná co do 38 %, přísluší jí tak náhrada ve výši 24 %, tedy ve výši 357,36 Kč tak, jak je pod výrokem III. tohoto rozsudku uvedeno. Místo plnění bylo určeno v souladu s ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám zástupce žalobkyně. 12.) O lhůtách a způsobu splnění veškerých povinností z tohoto rozsudku soud rozhodoval podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a stanovil pro splnění povinnosti třídenní lhůtu, když neshledal důvody pro jiný postup.