34 C 29/2021 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala, aby soud uložil žalované povinnost k zaplacení částky zaplacení 11 864 Kč s příslušenstvím a uložil jí povinnost k zaplacení náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO] uzavřela se žalovanou dne 1. 7. 2015 smlouvu o zápůjčce [číslo]. Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované částku 20 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem na smlouvě. Žalovaná se zavázala tuto částku vrátit a zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku ve výši 16 721 Kč, která představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 633 Kč s úrokovou sazbou ve výši 20,50 % ročně, odměnu za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 4 110 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 9 978 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a poplatků se žalovaná ve smlouvě zavázala uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 613 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 24. 8. 2016. Žalovaná však nehradila sjednané částky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalované uhrazena dne 20. 7. 2018. Právnímu předchůdci žalobkyně tak vzniklo dne 24. 8. 2016 právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené dlužné částky, která činila k tomuto dni na jistině 7 899,57 Kč a na dlužném poplatku 3 964,43 Kč. Žalovaná tuto částku nezaplatila, a proto žalobkyně požaduje přiznání úroku z prodlení a též úrok ve výši 2633 % ročně z částky 7 899,57 Kč od 20. 7. 2018, tj. ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky úvěru, resp. pro úhradu celého úvěru do zaplacení. Pohledávka z této smlouvy včetně příslušenství byla ze strany právního předchůdce žalobkyně postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 a s účinností k tomuto dni. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne 20. 1. 2020. Žalobkyně odeslala žalované předžalobní upomínku, na kterou žalovaná nijak nereagovala. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud vzal za prokázané, že v písemné smlouvě o zápůjčce datované dne 1. 7. 2015 se právní předchůdce žalobkyně zavázal přenechat žalované peníze ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala je vrátit a zaplatit za to právnímu předchůdci žalobkyně částku ve výši 16 721 Kč, která je součtem 3 kalkulačních položek, a to úroku ve výši 2 633 Kč kapitalizovaným za období od půjčení peněz v den uzavření smlouvy do jejich předpokládaného vrácení poslední splátkou dne 24. 8. 2016 dle úrokové sazby ve výši 20,50 % ročně, poplatku za administrativní činnost ve výši 4 110 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek v případě hotovostního režimu smlouvy ve výši 9 978 Kč. Dále je ve smlouvě vyjádřena celková dlužná částka, což je součet jistiny a poplatku, přičemž žalovaná zaškrtla v příslušné kolonce hotovostní inkaso splátek (hotovostní režim). Žalovaná dle svého prohlášení ve smlouvě peníze převzala. Dlužnou částku se zavázala zaplatit v 60 splátkách po 613 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 má za soud za prokázané, že pohledávka žalobkyně vůči žalované byla postoupena z právního předchůdce žalobkyně na žalobkyni. Dne 20. 1. 2020 právní předchůdce žalobkyně vyhotovil oznámení o postoupení pohledávky, které dle podacího lístku zaslal žalované dne 14. 2. 2020. K zaplacení žalované částky vyzvala žalobkyně žalované výzvou ze dne 23. 4. 2020, kterou dle podacího lístku odeslala žalovanému dne 24. 4. 2020. 4. Po právní stránce soud posoudil věc podle §§ 2390 a 2392 odst. 1 věty první obč. zák. ve spojení s §§ 580 a 588 obč. zák., neboť projevy vůle právního předchůdce žalobkyně a žalované směřovaly k tomu, aby se právní předchůdce žalobkyně zavázal přenechat žalované peníze, aby je užila podle libosti a žalovaná se chtěla zavázat peníze po dohodnutém čase vrátit, zaplatit úroky a vedle toho zaplatit též další plnění označená jako poplatek za administrativní zpracování zápůjčky a náklady za hotovostní inkaso splátek. Žalovaná předmět půjčky převzala. 5. Žalovaná se chtěla zavázat zaplatit úroky, což § 2392 odst. 1 věta první obč. zák. výslovně umožňuje, ovšem v souzeném případě se jedná o úrok nepřiměřený, tedy příčící se dobrým mravům podle § 580 obč. zák., a proto je smlouva neplatná. Porušení dobrých mravů je důvodem neplatnosti, k němuž soud podle § 588 obč. zák. přihlíží i bez návrhu. 6. Co se týká nepřiměřené výše úroků, je třeba uvést, že soud na rozdíl od žalobkyně za úrok nepovažuje pouze kapitalizovaný úrok vyjádřený jako první z kalkulačních položek vypočtených shora a jak je výslovně označen ve smlouvě. Materiálně (obsahově) vzato je úrokem odměna věřitele za poskytnutí zápůjčky vydlužiteli. V souzeném případě touto odměnou není toliko položka označena jako úrok, ale touto odměnou je součet všech kalkulačních položek„ poplatku“. Tento„ poplatek“ je třeba chápat celý jako kapitalizovaný úrok. Takové posouzení v obdobném případě přesvědčivě odůvodnil Krajský soud v Praze, v rozsudku ze dne 18. 2. 2003, sp. zn. 28 Co 33/2003, s nímž se zdejší soud ztotožňuje. Co se týká položek odměny, které smlouva označuje jako„ poplatek za administrativní činnost“ a„ náklady hotovostního inkasa“, materiálně se jedná o odměnu za sjednání závazku. S pravidelným sjednáním takové odměny však nový občanský zákoník ke smlouvě o zápůjčce, např. na rozdíl od obchodního zákoníku, který ve svém § 499 odměnu za sjednání závazku výslovně připouštěl u smlouvy o úvěru, nepočítá. Taková úprava u smlouvy o úvěru je odůvodněna tím, že se jedná o poplatek za udržování zdroje prostředků, které budou v budoucnu úvěrem poskytnuty. U smlouvy o zápůjčce k zapůjčení peněžních prostředků nedochází na požádání vydlužitele, a proto povinnost udržovat volné prostředky zapůjčiteli nevzniká. Další kalkulační položky„ poplatku“ tedy nejsou ekonomicky vzato ničím jiným, než odměnou věřitele za poskytnutí zápůjčky, a proto je třeba na ně hledět jako na součást úroku. V dané věci byla předmětem zápůjčky částka 20 000 Kč a k ní byl sjednaný úrok ve výši 16 721 Kč, tj. 83,6 % za 60 týdnů, tj. cca 75,4 % ročně. [ulice] procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem na spotřebu činila v červenci 2015 průměrně 12,58 %. Sjednaný úrok tedy daleko přesahuje úrokovou sazbu úvěrů poskytovaných peněžními ústavy. Z toho důvodu ji soud považuje za rozpornou s dobrými mravy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). 7. Jelikož dle názoru soudu nelze předpokládat, ani z ničeho dovozovat, že by právní předchůdce žalobkyně uzavřel spolu se žalovanou i bez sjednání vedlejších ujednání týkajících se administrativního poplatku a nákladů za hotovostní inkaso splátek, nelze část smlouvy týkající se úroků oddělit od zbytku smlouvy ve smyslu § 576 obč. zák. 8. Smlouvu o postoupení pohledávky soud hodnotil podle § 1879 a násl. obč. zák. K postoupení je způsobilá i pohledávka na vydání bezdůvodného obohacení, je však třeba, aby ve smlouvě o postoupení pohledávky byla postupována pohledávka po skutkové stránce nezaměnitelně vymezená, což je v daném případě splněno. Omyl stran smlouvy ohledně právní kvalifikace postupované pohledávky není významný (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011 sp. zn. 31 Cdo 678/2009). 9. Jelikož je smlouva o zápůjčce neplatná, jsou účastníci si povinni podle § 2993 obč. zák. vrátit to, co plnili. Jelikož je v dané věci zřejmé, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované částku 20 000 Kč, přičemž dle žalobních tvrzení žalovaná zaplatila 24 857 Kč, je zřejmé, že nárok žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení přeplatila. Z toho důvodu soud žalobu zamítl. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy procesně úspěšná žalovaná by měla proti žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení. Jelikož jí však žádné nevznikly, soud povinnost k jejich náhradě žalobkyni neukládal.